V loňském roce prošlo Ekocentrum Zahrada velkou rekonstrukcí. Projevilo se to nějak na návštěvnosti?
Co se týče návštěvnosti, tak rok před rekonstrukcí jsme měli zavřeno, což znamená, že počet zájemců o prohlídku ekocentra rapidně narostl. V porovnání s předchozími roky je návštěvnost trochu nižší, ale to má asi jediný důvod a to ten, že jsme začali vybírat vstupné. Je takové symbolické – dospělí zaplatí dvacet korun, děti polovinu, tedy deset korun, předškoláci mohou přijít zdarma.

A znáte konkrétní číslo za poslední čtyři měsíce?
Od patnáctého září prošlo ekocentrem přesně 1932 dospělých návštěvníků a 1585 dětí, to jsou ale jen školní a starší. Počítám, že dětí bude minimálně stejně jako dospělých. Pro nás ale není důležité, jestli k nám přijde kvantum lidí. Mnohem důležitější je, jestli jim prohlídka něco dá a jestli si od nás něco odnesou.

Odhaduji, že k zavedení vstupného vás přivedly ekonomické důvody.
Přesně tak. Provoz zahrady není levnou záležitostí. Dostáváme sice od Středočeského kraje, který nás zřídil, nějaké příspěvky, ale krmení zvířat, topení ve sklenících i veterinární péče je hodně finančně nákladná.

Mohou si u vás lidé zvíře například adoptovat? I to přinese nějaké peníze …
Samozřejmě, adopce je u nás možná. Lidé zaplatí určitý poplatek, čímž zvířeti přispějí na péči, ale celkové náklady na konkrétního tvora to nepokryje ani z jedné desetiny.

O kolik zvířat se přibližně staráte? Vím, že obyvateli jsou také handicapovaní jedinci …
Spočítali jsme, že zde máme něco přes padesát druhů. Kusově to ale nedokážeme odhadnout, protože tu žije i hmyz či drobní hlodavci, jejichž počty se velmi rychle mění. Kromě nich tady máme jednak domácí a jednak chovatelská zvířata. To jsou například myši, osmáci, potkani či morčata a starají se o ně hlavně děti v rámci chovatelských kroužků. Přes polovinu všech zvířat tvoří ti s handicapem.

Jak konkrétně jsou postižení? Běžné jsou různé nehody …
Většinou mají postižení buď po úraze, například po střetu s autem či po zásahu elektrickým proudem. To znamená, že například u ptáků zranění odnesla noha či křídlo. Jsou tu ale i mláďata, která buď vypadla z hnízda, nebo se o ně rodiče nestarali. Tím pádem je musel vychovat člověk, jinak by zemřela. Přestože jsou tedy fyzicky zdraví, mají ale určitou duševní poruchu, jsou vázaní na člověka a už se nedají pustit zpátky do přírody.

Ještě mi řekněte, jaká zajímavá zvířata si u vás návštěvníci mohou prohlédnout? Máte tu přeci jen několik terárií, akvárií i venkovních voliér.
Nejmenšími zvířaty je tak zvaná žížalí zoo, to jsou tvorové, kteří jsou schovaní v kompostu. Lze to považovat za nejbohatší voliéru. Poměrně rádi je pozorujeme při badatelských kroužcích. Mezi největší pak patří poník, mezi nejexotičtější kajmani a varan. Nejdelší by mohla být krajta písmenková, která měří přes tři metry. Určitě se u nás najdou ale také dravci, například káně, či sovy.

Přibližte čtenářům, odkud zvířata získáváte? Vím, že vám sem nalezence, mimo koček a psů, nosí například strážníci …
Buď jsou to zraněná zvířata z volné přírody, k nimž jsou právě zavoláni městští policisté. Většinou jde o mláďata poraněná či vypadlá z hnízda. Kromě toho se k nám dostávají zvířata i tak, že například utečou chovateli. V tomto případě se jedná o hady, různé plazy, občas i papoušky.

Jaká je pak cesta zraněných zvířat. Dokážete je ošetřit tady v Ekocentru Zahrada nebo je vozíte k odborníkům?
My nemáme nasmlouvaného žádného veterináře, ani nejsme vybavení na dlouhodobější léčení. Máme jen voliéry či klece, většinou pro dravce, do nichž je na nejnutnější dobu umístíme. Často u nás zůstanou maximálně čtyřiadvacet hodin a následně jsou transportovaní do záchranné stanice v Pátku u Poděbrad, kde mají daleko větší možnosti. Co se tedy týče akutně zraněných zvířat, my fungujeme spíše jako jejich sběrna, než že bychom je léčili. Handicapovaným zvířatům, která si u nás mohou návštěvníci prohlédnout, zůstaly po zranění trvalé následky a tudíž už je nelze pustit zpátky do volné přírody.

Ekoncetrum Zahrada je zaměřené také na výchovu dětí, dá-li se to tak říct. Řekněte mi, jaké kroužky pro zájemce v letošním roce nabízíte?
Zajímavosti o přírodě se u nás mohou dozvědět děti od dvou nebo tří let až do sedmnácti. V podstatě máme tři linie kroužků. Jedna je o zvířatech, další je badatelsko-pokusnická, která je nejen o živé, ale i neživé přírodě a o různých fyzikálních či chemických experimentech, jimž se mohou věnovat. Posledním okruhem je tábornicko-zálesácká linie, která je spíše o přežití a pobytu v přírodě. Děti se naučí nejen jak postavit stan, ale i jak rozdělat oheň. Některé kroužky mají činnost dlouhodobou, takže školáci pak společně jezdí třeba na letní tábor.

Co si zájemci mohou z kroužků odnést? Teď tím samozřejmě nemyslím nic hmotného …
Záleží na konkrétním zaměření kroužku a školáka. Každopádně můžu říct, že získají jednoznačně větší a lepší vztah k přírodě, ale i kontakt se zvířaty, které by v přírodě viděli jen těžko. Myslím, že badatelé si svou činnost docela užívají, hodně chodí ven, čas tráví například v lesoparku Štěpánka. Chovatelé zase tráví většinu času v ekocentru. Děti ze všech třech typů kroužků se navíc mohou zúčastnit i výletů, například do zoologických zahrad.