S tím, co se stalo, nemám naprosto nic společného, opakovaně v pondělí zdůraznil v jednací síni Městského soudu v Praze 53letý Milan Čermák ze Solečku u Kněžmostu na Mladoboleslavsku.

Poprvé na tom trval, když zazněla obžaloba, jež ho viní z podílu na více než půlmiliardové „krádeži století“ – a podruhé ve chvíli, kdy v soudní síni spadl na zem mikrofon připevněný k výslechové ohrádce. „Já se ho ani nedotkl,“ bránil se poté, co se tak stalo již podruhé, čímž rozesmál snad všechny přítomné.

Přes půl miliardy

Sama projednávaná kauza ale k smíchu není. Čermáka a jeho údajného spolupachatele, v médiích podstatně známějšího Františka Procházku, obžaloba viní, že z pražské počítárny peněz společnosti G4S Cash Services, specializované na převozy vysokých finančních obnosů, ukradli částku, nad jejíž výší se tají dech: 540 891 700 korun.

Ze spáchání tohoto skutku se před soudem zpovídá pouze Čermák; 37letý Procházka je stíhán jako uprchlý. Podle policejních vyšetřovatelů se zřejmě skrývá v zahraničí – pokud je ještě naživu. Nepotvrzená svědectví naznačují, že ještě přednedávnem mohl být viděn v Latinské Americe. V případě, že trestní senát uzná vinu obžalovaných, oběma hrozí za krádež se způsobením škody velkého rozsahu tresty v rozpětí od 5 do 10 let.

Čin, který ve své době vyvolal obrovský ohlas, popisuje obžaloba přesně tak, jak Deník uváděl v době vyšetřování skutku. K činu došlo 1. prosince 2007, kdy se astronomickou částku pachatelům podařilo nepozorovaně provézt ze střeženého areálu firmy v Českobratrské ulici v Praze 3.

Procházka, který tam pracoval, měl v trezorové místnosti odemknout klíče od kontejnerů s penězi, kořist přemístit do přinesených igelitových tašek a ty umístit do kontejneru a přepravní klece. Ty pak pomocí manipulačního vozíku údajně naložil své bílé dodávky opatřené logem společnosti (aby ji ostraha považovala za jedno z firemních vozidel, jejichž pohyb se tehdy nijak zvlášť nekontroloval), se kterou přijel spoluobviněný Čermák. Ten také s vozem VW Transporter napěchovaným penězi bez problémů odjel. Samotný Procházka zůstal na místě činu až do sedmi večer, kdy mu končila směna, a pak z práce odešel, jako by se nic nestalo.

Neudělal jsem to

Čermák rozhodně odmítá, že by se zmizením peněz, které se nikdy nenašly, měl cokoli společného. „Neudělal jsem to,“ trvá na svém. Muž, který pobyl nějaký čas ve vazbě na Pankráci, odkud byl na kauci propuštěn na svobodu, připouští, že se s Procházkou znal a byl s ním v kontaktu, což potvrzují důkazy zajištěné po činu policií; trvá ale na tom, že s krádeží nemá nic společného. Tehdy prý ani nevěděl, že tento bývalý kolega, který jej příležitostně zajel navštívit, pracoval v počítárně peněz; měl za to, že dělá někde v Praze v kasinu.

Čermákovu nevinu potvrzuje i jeho manželka. U soudu sice využila práva odmítnout výpověď, do policejního protokolu ale v minulosti uvedla, že se o Procházkově činu dověděli z televizních zpráv. Zdráhala se jim prý uvěřit, protože tohohle chlapíka se zálibou v bojových sportech znala sice jako celkem chytrého muže, ale pochybovala, že by byl schopen podobný čin zorganizovat.

Jednání soudu naplánovala předsedkyně senátu Veronika Čeplová do 5. prosince. A dříve než příští pondělí prý verdikt dozajista nepadne. Spíše je možné, že se jednání protáhne. Obhajoba předložila hned tři oponentní znalecké posudky.

Co řekl Milan Čermák u soudu

- V autě Františka Procházky použitém při činu jsem skutečně seděl. Bylo to 19. listopadu, když jsem mu prodával eura. Tehdy mě také požádal, abych mu šlápl na brzdu a zařadil zpátečku, aby si zkontroloval světla. Je ale zvláštní, že pachová stopa se tam uchovala tak dlouho. Ve druhém autě Františka Procházky se však našla pachová stopa mé ženy na místě řidiče, kde určitě nikdy neseděla. On se ale u nás posadil na místě, kde ona seděla předtím. V tomhle případě rozhodně není nejmenší důvod zapírat.

- Nevím, jak se dostaly obrázky z vykradené firmy do mého počítače. Já je tam neukládal. Ale počítač jsem půjčil Františku Procházkovi. Chtěl si stáhnout a upravit fotky a video a já tam měl potřebné programy i čtečku paměťových karet. Vracel mi ho 22. listopadu; právě dávali v televizi dokument o zastřelení Kennedyho.

- Těch 3,3 milionu korun, 300 liber a 10425 eur, které se při zadržení našly u mě v autě, jsem měl předtím doma. Chtěl jsem udělat obchod, koupit v Liberci byt.

- Mobilní telefon, jehož pohyb policisté sledovali, patří někomu jinému. Všechna čísla, která jsem používal, si sice nepamatuji; ve výpisu lokalizace jsou ale uvedena místa, která jsem nikdy nenavštívil.

- Svědka, který popsal mé oči, neznám, ale rád bych ho poznal. Mohl mě vidět poprvé při rekognici. A co je na mých očích nápadného? Že jsou šedé?