Tvrdí o sobě, že se do politiky nikdy moc nehrnul. V žádné straně nebyl, což mu za minulého režimu poměrně komplikovalo život, jelikož si coby lékař nemohl udělat druhou atestaci.

Pavel Nechanický je každopádně jedním ze dvou nejdéle sloužících zastupitelů v Mladé Boleslavi, společně s Karlem Skálou se na komunálním dění v Mladé Boleslavi podílí už od roku 1990 a má tak srovnání, jak to na zdejší radnici fungovalo „tehdy a teď".

„Když přišla revoluce, nedalo mi to a vstoupil jsem do toho kvasu revolučních dnů stejně jako kdokoliv, koho minulý režim štval. Byl jsem aktivní v Občanském fóru v nemocnici, z čehož nějak vyplynula i moje nominace do privatizační komise ve zdravotnictví. Byl jsem u všech privatizací v mladoboleslavském okrese, ale sám jsem nic nezprivatizoval, na což jsem dodnes hrdý," vzpomíná s úsměvem dětský lékař.

V prvních volbách, které přišly v roce 1990, ho oslovila KDU-ČSL, aby za ně kandidoval. „Byla to hodně divoká a naivní doba, všichni jsme se učili za pochodu. Starostou byl tehdy pan doktor Herčík, a většina z nás, kteří jsme tam seděli, jsme neměli ani páru o tom, jak se politika dělá," líčí začátky svobodné komunální politiky.

Pavel Nechanický byl coby nestraník na kandidátce křesťanských demokratů i v roce 1994, 1998 a 2002, a pokaždé ho lidé svými hlasy do zastupitelstva poslali.

Před dalšími volbami v roce 2006 ho oslovil tehdejší primátor Svatopluk Kvaizar, a nabídl mu místo na kandidátce sdružení SNK Evropští demokraté. I tentokrát Pavel Nechanický uspěl a stejně jako v předchozím volebním období byl nejen členem zastupitelstva, ale i rady města, stejně jako dosud. (Poslední dvě volební období je ovšem stále jako nestraník zastupitelem za TOP 09.)

„Velký rozdíl mezi tehdejší a dnešní situací byl především v tom, že v době po devětaosmdesátém roce se určitě nedá mluvit o stranické politice. Strany teprve vznikaly, usazovaly se, a těch třenic moc nebylo. Skoro byl řekl, že ty vyhrocené partajní střety u nás začaly až se vstupem ODS na mladoboleslavskou politickou scénu," zamýšlí se.

Naivita se podle jeho názoru v porevolučních letech podepisovala na politice v celé zemi, ale to s sebou doba nutně nesla. „Měli jsme pocit, že musíme podporovat podnikání, a až s odstupem času se ukázalo, že třeba ne každý si naši podporu zaslouží. Zkrátka chyby za námi také zůstaly, ale to bylo nejspíš nevyhnutelné."

A jaký hlavní rozdíl pociťuje v komunální politice mezi současností a dobou před pětadvaceti lety? „Tehdy to byla v jistém ohledu selanka, situace mezi jednotlivými zastupiteli určitě nebyla tak vyhrocená jako je tomu v posledních letech. Tehdy byli všichni proti KSČ, dnes to je spíše všichni proti všem," glosuje.

Problém raných devadesátých let byl podle něj v komunální politice někde jinde, než v komunikaci mezi jednotlivými zastupiteli.

„Tehdy jsme se mezi sebou sice dokázali dohodnout, ovšem kámen úrazu byl úřednický aparát, který na radnicích zůstal z dob předlistopadových. To byla bez nadsázky úřednická vláda, a ať jsme jsme schválili téměř cokoliv, oni nám hned začali vysvětlovat, proč to nepůjde. Ta obměna lidí zkrátka trvala, dnes to v tomhle ohledu šlape perfektně," uzavírá Pavel Nechanický.