Škola chce ukázat to nejlepší, co ze své činnosti nabízí. Chce předvést prostory školy, umění studentů a učňů. Prostě ukázat, jak se tam žije. Tak, aby se objevili další zájemci o studium. Horecké učiliště a střední škola nejsou výjimkou. I oni bojují o každého žáka. Ale zatímco na mnoha místech zájem rodičů a mladých adeptů studia není mnohdy podle představ vedení školy, v Horkách to je spíše naopak.
Alespoň to tvrdí ředitel školy Vratislav Morava. „My jsme na hranici kapacity,“ říká o škole, kterou vede, a kde studuje 420 studentů v mnoha oborech. V minulých dnech se právě den otevřených dveří uskutečnil i v Horkách. Na zámečku. Tam škola sídlí. Venku na nádvoří se každému naskytl zajímavý pohled. Prostoru kromě mnoha výrobků žáků vévodily vystavené traktory. Na nich mladí horečtí zemědělci jezdí. Byl to ale i trochu legrační pohled. Hned vedle silných strojů byly totiž „zaparkovány“ tři kočárky. „To se asi naše bývalé studentky přišly podívat, jak se tady život změnil,“ odtušil ředitel.
Ředitel školy Morava: Místo na slunci tu je
Horky nad Jizerou – Ředitel horeckého učiliště a školy je Vratislav Morava.
Prozraďte, co jste nabídli návštěvníkům Dne otevřených dveří?
Žáci všech oborů předvedli své dovednosti, většinou tematicky zaměřené na Vánoce. Třeba cukráři perníčky, žákyně oboru provoz služeb adventní vazby. Kuchaři zase soutěžili o Horeckou mísu, kde předvedli výrobky studené kuchyně. A zemědělci? Ti nabídli například ptačí budky.
Kam vaši studenti v rámci praxe zajíždějí do zahraničí?
Jsme zapojeni do evropského programu Leonardo da Vinci. Naši žáci tak absolvovali stáže v Německu, v Itálii, v Rakousku, na Kypru, chystají se do Vysokých Tater na Štrbské Pleso. V rámci průvodcovství se připravuje zájezd jedné třídy do Londýna.
Jak bojujete o žáka? Doba přece jen není lehká?
To není. Ale musím říci, že spíše máme problémy opačného charakteru. Naše kapacitní možnosti jsou poměrně naplněny. Je známo, že absolventi naší školy obvykle nemají potíže s uplatněním. Většinou jako zaměstnanci, někteří míří do zahraničí, ale jsou i tací, kteří se vrhnou na dráhu podnikatele.
Co byste doporučil studentům do jejich života po škole?
Kdo chce místo na slunci najít, najde si ho. Je třeba chtít, být učenlivý, mít zájem o práci, o obor. A je třeba mít i určitou pokoru. Tohle všechno nejen šéf, ale především zákazník či klient vycítí.
Vánoce za rohem. Máte už koupené dárky?
První otázka, kde musím odpovědět negativně. Zatím nebyl čas.
Takže času dost? Jste tedy muž, který dárky nakupuje za pět minut dvanáct?
Ne, to ne. Máte pravdu, je čas více o tom přemýšlet. Advent si chci užít v klidu, ne běhat po krámech a horečně shánět něco, na co jsem zapomenul. Hned v týdnu se poohlédnu po všech dárcích.
Marie Pšeničková: Tady jsem zažila první cigaretu i svou první lásku
Horky nad Jizerou – ,Kde se vzala, tu se vzala. Najednou se v Horkách objevila Marie Pšeničková, staronová starostka obce Boseň u Mnichova Hradiště. Nebyla sama. „Přijel jsem sem s vnukem, který se poohlíží po vhodné škole, protože je v devítce,“ prozradila účel své návštěvy žena, která spousty let vládne obci pod zříceninou hradu Valečov.
Vy jste tady v Horkách ale vlastně zažila jeden svůj životní start.
To máte pravdu. Chtěl jem být učitelkou v mateřské škole. jenže tenkrát jsem měla smůlu. Nešlo to a já musela do zemědělství. Na truc jsem si zvolila zemědělskou školu v Horkách.
Jak je to dávno?
No, budete se divit, ale od té doby uplynulo už 49 let.
To se divím. jak jste tady dlouho vydržela?
Jen rok, byla jsem tady na intru, pak jsem přestoupila na zemědělskou školu do Mladé Boleslavi, kde jsem složila maturitu.
Nějaká školní horecká pikantnost? Průšvih?
Ono se to zase od té dněční mládeže tolik neliší.
Nejsem si jist, zda by s vašimi slovy kantoři v současné době zcela souhlasili.
Tady jsem zažila svoji první cigaretu, první lásku. To se moc neliší od těch dnešních lumpáren. Byl to prostě vstup do života. mně bylo čtrnáct a vzala jsem si kufřík do ruky, Z obce Zásadka vyrazila pěšky do Hradiště na vlak, jela jsem do Brodec, odtud pěšky přes louku do Horek, kde jsem bla na intru. Byly to pěkné časy.
Advent je tady. Co vy a Vánoce?
To je kouzelný předvánoční čas, nádhera. Tenhle čas tu je od toho, abychom se každý snažil alespoň na chvilku zastavit. Musím prozradit jako starostka Bosně, že právě horecká škola ppro nás udělala kus práce. Ve sklepení na hradě Valečov máme slaměné výrobky – sochy – právě studentů této školy.