Neuvěřitelných pětatřicet let na hudební scéně slaví letos kapela EX 05, výrazná skupina nejen v rámci našeho regionu. Frontman a bubeník Milan Frumar lehce bilancuje uplynulá tři desetiletí a představuje nové cédéčko, které při této příležitosti vyšlo. Oslavy vyvrcholí koncertem 23. července v benátecké Loděnici.

Vydáváte k výročí i nové cédéčko, můžete ho trošku představit?

Musím se pochlubit, že je to konečně album, na jehož zvuk jsem docela pyšný, je zase o krok dál oproti těm předchozím. Vlastně se tím uzavírá taková pomyslná trilogie našich cédéček (předchozí byly Muzikantská duše a Kameny), kde si za svým zvukem stojíme a funguje tak jistá zkušenost z předchozích projektů. Novinka se jmenuje Stíny, což je sice pochmurný název, o němž jsme měli zpočátku trošku pochybnosti, ale myslím, že je výstižný a charakteristický pro texty EX 05. Je na něm 21 písniček.

Jak dlouho jste na něm pracovali?

Byla to otázka zhruba dvou a půl let. Několikrát jsme ho přemixovali, jak to tak bývá, to asi trvalo nejdéle. Jak už je naším zvykem, dělali jsme ho ve vlastním studiu. Zhruba před třemi týdny jsme ho předali do Čelákovic do Fermaty, kde se nám právě lisuje. Booklety a plakáty jsme dělali tady u nás, ale placky jako takové budeme mít k dispozici asi až den před koncertem.

Tím jste mi nahrál na další otázku, s fanoušky tedy jubileum oslavíte na koncertě?

Přesně tak, bude to v sobotu 23. července tady v Benátkách v klubu Loděnice. Hrajeme tam ale každý rok, možná jsme tu dokonce nejčastěji vystupující kapela. Letos tam pokřtíme své CD. Jako host tam s námi pár starších písniček zazpívá Jitka Svobodová. Doufám, že se na nás přijde podívat hodně lidí, ale nemůžu si stěžovat, návštěvnost míváme dobrou každý rok, a chodí na nás nejen moji vrstevníci, ale i mladá generace.

Daří se vám pořád dodržovat pravidelné zkoušky?

Zkoušíme každý čtvrtek, ale s volným časem je to prostě horší. Většina z nás podniká a té práce je hodně, občas nám to naruší harmonogram. Ale snažíme se scházet, jak je to jen možné.

Takže vás to pořád baví?

Samozřejmě, bez toho by se to dělat nedalo! Když něco skládám, večer v osm si sem k tomu zalezu a ráno ve dvě jdu do postele. Když si k tomu sednu, něco vždycky vyplodím. Pak se mi ale ráno nechce vstávat a je to takový začarovaný bludný kruh. Ale hudba je moje láska, a stejně to mají všichni kluci z kapely, troufnu si mluvit i za ně.

Určitě je v dnešní době těžké sehnat i peníze?

Máte pravdu, je obtížně sehnat někoho, kdo vám pomůže, a jsem moc rád, že nám se to daří. Jsem za to vděčný a rád bych poděkoval všem, kdo při nás stojí, raději nebudu jmenovat, abych někoho nezapomněl, vážíme si každého. Tentokrát nám nejvíce pomohl Václav Hrabě, zemědělec a rodák ze Sedlce, který je hlavním sponzorem CD.

V jaké sestavě aktuálně hrajete?

Už od roku 2010 se držíme v neměnné sestavě. Zdeněk Tvrdík na klávesy, Jiří Rákosník na kytaru, můj syn Honza je basový kytarista a já hraju na bicí. Ze zakládající sestavy jsme zbyli s Rákosníkem my dva, tehdy s námi hrál ještě Milan Libich na basu, Petr Macák na housle a Zdeněk Sehyl na klávesy. Kapelou ale prošla řada muzikantů, třeba Vráťa Šťastný, Ivan Doubek, zpívala s námi Mirka i Monika Karglová, a další.

Jaká byla vaše první nahrávka?

První nahrávku jsme dělali v Českém rozhlase v Ústí nad Labem, to byly skladby Princezna z cukrárny a Životní grafika. Pak opět Český rozhlas, ale v Hradci Králové, tam jsme udělali asi 20 nahrávek, a pak už to jelo. Nakonec jsme si pořídili své studio, které se jmenuje Frmol, a díky tomu jsme hodně soběstační.