Narkoman Honza: Drogy mě dostaly do blázince

Honzovi je dvacet sedm let, jeho první nelegální drogou byla marihuana, kterou zkusil v šestnácti letech. Od té doby má za sebou dlouhou cestu, doprovázenou drogami. Je závislý. I když si svůj problém uvědomuje, zatím nedokáže s drogami skoncovat.

V jaké rodině jste vyrůstal?
Řekl bych, že v úplně normální rodině, naši nebyli rozvedení. Mám bráchu, který si také prošel svým obdobím, ale vylízal se z toho poměrně lépe než já.

Hádal jste se s rodiči?
Tak v pubertě okolo patnácti let jsem se s nimi samozřejmě hádal, ale nic extrémního to nebylo.

Utekl jste někdy z domova?
Jednou jsem si vzal spacák a půllitr a odešel jsem asi na tři dny.

Co ve škole? Jak jste se učil?
Učil jsem se dobře, asi v šestnácti, když jsem začal hulit, což bylo poměrně pozdě, protože většina lidí začíná mnohem dřív, jsem se učil ještě líp. Pak jsem začal jezdit na různý akce, techna a tak, tam jsem bral extázi, tripy a hlavně perník. To pak na střední škole dopadlo špatně. Sice jsem odmaturoval, ale tím to zhaslo.

Proč jste drogy vůbec zkoušel?
Lákalo mě to. Stejně tak jako mě láká zažívat něco jiného, než je normální. Chtěl jsem si to zkrátka vyzkoušet a užít si to. Myslel jsem si, že to bude v pohodě, že si to vyzkouším a dám od toho ruce pryč, ale to je blbost. V pohodě to není, protože z toho venku zdaleka nejsem.

Ještě zpět k marihuaně. Jak jste se k ní vůbec dostal?
Přes kámoše. Na škole jsme měli takovou partu a oni trávu vždycky měli.

Co vám dávají drogy, ve kterých jste pokračoval po marihuaně?
Já už teď věci jako pervitin nebo LSD neberu. Kdybych pokračoval v jejich braní, tak bych se asi zbláznil. Je příjemné si takové drogy vzít občas, ale nedají se brát stále. Pervitin jsem bral nějakých pět let pravidelně, ke konci jsem si ho už píchal. Pak jsem se z toho trochu zbláznil, a tak jsem přešel na opiáty.

Co tedy berete nyní?
Teď beru subutex.

Kde ho sháníte?
To asi nemůžu říct. Zkrátka ho beru od lidí, kteří ho mají předepsaný.

Co vám subutex dává?
Já ho beru, protože ho potřebuju. Kdybych ho nebral, tak mi je blbě. A absťák po opiátech není věc, kterou bych byl nyní schopen zvládnout. Beru ho, abych fungoval. Snažím se ho brát tak, jak se má správně užívat, to znamená nechat si ho rozpustit pod jazykem a nepíchat si ho. Ale moc mi to nejde. Když si ho píchnu, nájezd mi dává takovou krátkou euforii.

Uvědomujete si, že máte velký problém?
Jo. V podstatě beru deset let drogy, když nepočítám marihuanu. Nemám holku, nemám ani školu. Chodím na „káčko“ (K – centrum – kontaktní centrum občanského sdružení Semiramis, pozn. red.) a přemýšlím, že se začnu léčit. Jednou jsem sice byl v psychiatrické léčebně, ale to mělo souvislost s mými duševními problémy kvůli pervitinu. Pak jsem nastoupil na klasickou léčbu, ale vydržel jsem to jen měsíc. Také uvažuji o tom, že půjdu do komunity, to znamená vypadnout někam na rok.

Jak vám v K – centru pomáhají?
Krom toho, že tam je kam vyhodit použitý stříkačky a nabrat čistý, se tam se mnou baví. Dá se jim ledacos říct. Líbí se mi, že nepruděj, nechávají na mně rozhodnutí, jestli půjdu na léčení. Je ale dobrý, že jim věřím a vím, kam se obrátit, až se třeba takhle rozhodnu. Navíc jsem se od nich třeba dozvěděl, jak je škodlivý si subutex dávat do žíly a jak je třeba důležitý filtrovat drogu, zachovávat u dávání nějakou hygienu.

Co práce?
No různě, někdy jo, někdy ne. Mám peníze i odjinud, než z práce, ale o tom se nechci bavit. Ale určitě to není něco, co jsem si kdy představoval. Snažím se přebývat u známejch na privátu nebo na ubytovně. Nechci, aby ze mě byl homelesák. Takhle daleko to dohnat nechci.

A rodina?
No nic moc. Nestýkáme se. Vím, že jsem jim hodně ublížil.

Vědí o tom, v jakém jste stavu?
Jo.

Zavrhli vás?
Máma i táta by byli rádi, kdybych s tím něco udělal, šel na léčbu. Když se mi to povede, určitě se jim sám ozvu a řeknu jim, jak na tom jsem. Náš vztah bych se pokusil obnovit. Oni už rezignovali, ale ze začátku mě chtěli zachraňovat, brečeli, křičeli, vyhrožovali a já jim nasliboval hory doly, pak jsem je i okradl. Teď už mi nevěří.

Máte někoho?
Holku nemám. Ono je dost těžký udržet si na drogách partnera, ani sexuálně to na opiátech není žádná sláva. Mám kamarády i kamarádky, ale všichni něco berou. Takže v podstatě nemám.

Nenapadlo vás, že když od nich odejdete, tak vám to pomůže?
No napadlo, ale je to risk. Člověk okolo sebe potřebuje nějaký lidi. Feťák je taky člověk. A já nechci být úplně sám, bojím se toho, jak bych to zvládnul, jestli bych si třeba něco neudělal.

Nebojíte se, že vás drogy zabijí?
Jo, můžou, uměj to.

A to neřešíte?
Na drogách je to takové kolečko. Když mám absťák, tak si říkám, že to začnu řešit, ale nemám na to sílu. Pak si dám, abych na to sílu měl, ale zároveň jsem ve stavu, že už se mi to nechce řešit.

Litujete toho, že jste vůbec začal nebo jste rád, že jste poznal, jaké to je?
Obojí. Jsem rád, že jsem zažil i dobré věci. Teda jen zezačátku. Když o tom přemýšlím, tak by bylo lepší, kdyby to nebylo. Když jsem začínal, všude jsem slyšel, jak jsou drogy návykové, ale já byl přesvědčený o tom, že mně se to stát nemůže, že to zvládnu.

Jak se vidíte za pět let?
To bude buď , anebo. Buď budu mít po komunitě a budu pracovat, nebo budu bydlet někde na ulici, či v jeskyni. Třetí možnost je ta, že bych se mohl zbavit jehly, brát opiát kontrolovaně, dát se dohromady a řešení ještě odložit.