Prolomit ledy se rozhodla Magda Hluchá, ředitelka Centra pro zdravotně postižené. Ví, že mezi postiženými jak tělesně, tak mentálně, se o sexu téměř vůbec nemluví. A přesto nějaké otázky ve vzduchu visí.

Zřídila proto poradnu přes internet (www.czpmb.cz), která nabízí hned několik odvětví. Mezi nimi je i sexuální poradenství. Na tyto otázky odpovídá primářka sexuologického oddělení Psychiatrické léčebny Kosmonosy Zlata Mistolerová.

Jak vznikla spolupráce mezi vámi a Centrem pro zdravotně postižené?
Spolupráce vznikla poměrně náhodně, Centrum kontaktovalo naši ambulantní paní doktorku, která však odchází do důchodu a chce se věnovat už jiným aktivitám. Já jsem již před časem převzala sexuologické oddělení. Zde v regionu není mnoho lidí s psychiatrickou a sexuologickou atestací. Proto mi paní doktorka kontakt na Centrum předala.

Zabýváte se sexuologickým poradenstvím u zdravotně postižených nějak více?

Až na plánovanou spolupráci s Centrem se na práci se zdravotně postiženými nespecializuji, mou hlavní specializací je práce se sexuálními deviacemi.

Obrací se na vás lidé se zdravotním postižením?
Setkala jsem se s problematikou sexuální deviace a tělesného postižení, to ano, též samozřejmě zprostředkovaně sexuálními problémy vozíčkářů, diabetiků, parkinsoniků a dalších, které jsou v sexuologických kruzích poměrně často diskutovanou problematikou.

Myslíte si, že je v České republice sex u zdravotně postižených tabu?
Veřejnost má tendenci kolísat mezi dvěma póly, buď postižené považuje za zcela asexuální, nebo nepředpokládá, že by nějaké problémy v sexu mohli mít. Velká část postižených chce však partnera získat, nebo neztratit, mít sexuální život, děti i rodinu. Úkolem specialistů (sexuolog + lékař řešící konkretní postižení daného jedince) je dostat informace k handicapovaným, vést je k adaptaci jejich sexuality vzhledem k jejich možnostem a sociálnímu kontextu, informovat o možnostech léčby sexuálních poruch, o možnostech genetického poradenství a dětí „ze zkumavky“. Cílem je, aby i postižení mohli žít podle vlastních představ s možnostmi, které mají jejich nepostižení vrstevníci – prožít aktivní sexuální život a mít vlastní děti.

Jak jsou na tom se sexem mentálně postižení? Je to normální lidská potřeba i u nich? Jak je to tedy se sexem?
Je to i u nich normální lidská potřeba, ač projevy sexuálního vyzrávání jsou někdy rodinou či pečovatelky mentálně retardovaného člena vnímány jako nežádoucí, nepříjemné, protože do popředí vystupuje nesoulad mezi dětinským chováním a sexuálními potřebami. U některých mentálně retardovaných lidí se může sexuální puzení prosazovat přes sníženou schopnost rozpoznat společenské normy a jejich chování pak může působit nepatřičně, až společensky nebezpečně (obnažování, masturbace na veřejnosti, prvky agresivity při sbližování). Na druhé straně zejména mentálně retardované dívky se mohou stát obětí sexuálního zneužití. Zvláště u lehčích forem mentální retardace je důležitá sexuální výchova, která by měla být koncipována srozumitelně a přiměřeně schopnostem jedince, u mentálně retardovaných dívek je též vhodná antikoncepce. Lidé s lehčí formou mentální retardace mohou vést v dospělosti v podstatě normální sexuální život, u těžších forem je třeba individuální přístup a individuální vedení přiměřené možnostem a schopnostem jedince.

Můžete prosím specifikovat slovo sex pro naše čtenáře?
Mnoho lidí laické veřejnosti má spojeno slovo „sex“ s intimní erotikou sexuálních hrátek dvou lidí v ústraní. V sexuologii je však pojem sexu spojován s mnohem košatějším lidským chováním. Do sexuality se zahrnuje i seznamování, postupné sbližování dvou lidí (delší vzájemné pohledy,procházky na veřejnosti, dotyky zpočátku letmé, dále delší,vzájemný obdiv, dárky a pozornosti, večeře v restauraci, nabídka návštěvy v soukromí atd.), jehož výsledkem je synchronizace obou tak, aby krásné intimní chvíle chtěli prožít oba. Sex by se v té nejzjednodušenější podobě dal charakterizovat jako proces na sebe navazujících dějů a úkonů, jehož výsledkem je, že jsou oba vyladění k sexuálnímu splynutí, touží po tom oba, a to mírou velkou. I u delších vztahů tyto zákonitosti platí, i když v míře redukovanější.