Je důležité nic nepodcenit, vždyť vystoupeními Paprsku na Dětské notě projde každý rok kolem čtyř tisíc diváků.

V tělocvičně 2. základní školy, kde je už tradiční zázemí nácviků Paprsku na tuhle dominantní akci podzimu, jsme v sobotu ráno ale našli nejen malé zpěváky.

Hemžilo se to tu i dospělými. Někteří měli v ruce barvy a štětce, další jehly a nitě, a pár se jich zručně ohánělo tavnou pistolí. Sbormistryně Markéta Amerighi a její otec, Milan Klipec, totiž do příprav „zapřáhli" i rodiče zpěváků.

„Trefila jste se přesně do výroby rekvizit, takže je tu ještě o něco větší zmatek, než obvykle," směje se Milan Klipec, který má ovšem organizaci pevně v rukou.

I když, jak sám podotýká, nyní už tu šéfuje jeho dcera. „Oficiálně jsem sice Dětskou notu převzala, ale fakticky je tady tatínek pořád s námi a dohlíží na to, aby bylo všechno podle jeho představ. Jsem za to moc vděčná a jeho názoru si obrovsky vážím," říká Markéta Amerighi.

Ukoučovat sedmdesát dětí, které nejenže zpívají, ale také tancují a musí se přesně držet předepsané choreografie, není nic snadného.

„Děti jsou ale moc hodné a disciplinované, snaží se pravidelně chodit na zkoušky a opravdu poslouchají. Už si jen přeju, aby byly všechny zdravé, protože každý z nich tam má svou roli, ať už pěveckou, nebo taneční," chválí své svěřence sbormistryně. Ta má právě na podzim plné ruce práce, kromě Dětské noty už totiž Paprsek nacvičuje na Vánoce.

A kdy si mohou lidé přijít nové písničky poslechnout? „Začínáme v pondělí 7. listopadu, a po celý týden máme každý den obvykle dva koncerty, ve čtvrtek pak tři, celkem je to tedy 11 vystoupení. To hlavní, během nějž se sejde odborná porota, je ve čtvrtek 10. listopadu od 10.30," upřesnila Markéta Amerighi.

Markéta Amerighi: Jsem mladší sestra Dětské noty

Markéta Amerighi už před pár lety převzala hlavní vládu nad Dětskou notou od svého tatínka, známého muzikanta a sbormistra Paprsku Milana Klipce. Když její otec spolu se dvěma přáteli před třiačtyřiceti lety Dětskou notu založil, byla Markéta už takříkajíc na cestě. Nejen o tom jsme si povídali na jedné ze zkoušek Paprsku.

Prozradila jste, že Dětská nota je stejně stará jako vy, v jaké jste obě kondici?
Je to tak, letos je to už čtyřicátý třetí ročník, a moje narozeniny s tímto číslem se také blíží. Ale obě jsme v nejlepších letech, ne? Dalo by se říci, že jsem mladší dítě svého otce, Nota byla první.

Soutěž je vždycky tématická, jaké téma jste vybrali letos?
Tématem je tentokrát podzimní olympiáda. Letos se nám sešlo hodně písniček, které se nějakým způsobem týkají zvířátek a přírody, navíc Nota je na podzim, takže to bylo lehké. Letošek je pro nás nový i v tom, že scénář poprvé nenapsal taťka, i když nad námi má pořád dozor a dohlíží, aby bylo všechno tak, jak má. Autorkou scénáře je ale Verča Doudová, což je také „paprsačka". Inspirovala se tím, že letos v létě byla olympiáda, a děti si díky tomu zasoutěží, protože Dětská nota je pořád především soutěž.

Jak dlouho příprava Dětské noty trvá, vypadá to, že téměř nepřetržitě?
Dalo by se říci, že jedna skončí, a už připravujeme druhou. Zkoušet s dětmi jsme začali v srpnu. Pravidelné zkoušky tady na 2. základní škole máme od začátku září, vždycky soboty a neděle. A k tomu ještě pondělní pěvecké zkoušky, takže třikrát týdně.

Kolik se vám letos sešlo písniček?
Letos jich přišlo 58. A jako každý rok jich porota vybrala deset, které poslala do finále, a které my tady s dětmi nacvičujeme. V odborné porotě jsou lidé z kapely, tedy kapelník Jan Lstibůrek, jsem tam já jako sbormistr, dál tam byl Kryštof Pobořil, Jiří Svěrák z Ježkovy konzervatoře a také kytarista Josef Štěpánek.

Pak ale zasedne ještě jedna porota, která už hodnotí vaše vystoupení a provedení jednotlivých písní. Kdo v ní bude jako hlavní hvězda?
Naše pozvání přijal Michal Horáček, což nás moc těší. Vedle něj to bude Zora Jandová z Rádia Junior a také Daniel Marek, náměstek primátora. Vedle nich pak ještě opět Jiří Svěrák a také paní ředitelka z muzea.

Jak se vám spolupracuje s tatínkem, je to přísný dozorce?
Abych pravdu řekla, je to snad čím dál tím lepší. Pořád se od něj učím, celý život. Jeho názoru si obrovsky vážím, a také stále přicházím na to, v čem všem měl pravdu, s postupujícím věkem si to člověk tak nějak lépe uvědomí. Řekla bych, že celá Nota mě baví čím dál víc, protože si uvědomuju, jak je to důležité a vidím v tom ten smysl.