Co se vám vybaví jako první, když se řekne Mnichovo Hradiště?
Kromě dětství a rodiny nádherná krajina. Bruslení na Žabakoru, plavání v Jizeře, surfování na písečáku v Ploukonicích, cyklistické výlety s kamarády kolem Valečova, na Trosky, na Ještěd. Trhání jablek v sadu na Mužském. Mimochodem loni mne tam chytili. Tak už to nebudu pokoušet.

Na čem je vlastně založena komplexní medicína, které se věnujete?
Nejde o nic nového, nic objevného. Je to vlastně návrat ke zkušenosti, moudrosti a tradici rodinných lékařů. Jejich propojení s poznatky klasické medicíny. Každá nemoc je informací těla o tom, že děláme v životě nějakou chybu. Funguji vlastně jako tlumočník mezi tělem a myslí pacienta, vysvětluji mu, co mu chce tělo nemocí sdělit. Lidé, kteří se cítí zdraví, by k lékaři chodit raději neměli. Doslova platí, že zdravý člověk je jen špatně vyšetřený pacient. Tlak na výkon a vymýšlení diagnóz je obrovský.

Vy musíte asi vykazovat obrovskou odolnost proti stresu, když pracujete s nemocnými. Jak se těm negativním faktorům, které na vás chrlí pacienti, bráníte?
Tomu se úplně vyhnou nejde. Když se mi v ordinaci denně vystřídá sedm osm pacientů – většinou s depresemi, úzkostmi, onkologickými chorobami, tak jejich negaci pocítím. Někteří ke mně přicházejí jako ke spasiteli: „Pane doktore, znám vás z novin, jedině vy mě zachráníte, mám k Vám naprostou důvěru". To se mi ihned rozsvítí červená kontrolka a odpovím: „To jste tady špatně. To musíte k Nejvyššímu". Takový člověk má většinou naprosto nereálné očekávání. Cítím povinnost lidem pomáhat, ale necítím povinnost se nechat zničit. Naučil jsem se proto slušně ale rázně říkat: „NE. Lituji. Toto Vaše očekávání nemohu naplnit". Většina pacientů mi svými nemocemi nevědomě sděluje : „Pane doktore, Jsem v životě nešťastný. Udělejte něco, abych byl zase šťastný.". Radost ze života ale medicína dát neumí. Tu si musí každý zasloužit sám. Já mohu jen poradit.

A nepomohlo by jen omezit ordinační hodiny?
Společenská poptávka po komplexní medicíně je obrovská. Bez společenské podpory už ji uspokojit nedokáži. Počátkem října jsem dal na náš web zprávu, že je moje kapacita do konce roku úplně vyčerpaná, ať už se pacienti ani nesnaží objednat. Moc to nepomohlo. Denně odpovídám na několik telefonátů a mailů, že je opravdu plno. Moje zdroje energie nejsou nevyčerpatelné. Potřebuji mít čas na rodinu, na sebe, na publikace, na besedy… Nechci padnout a mít pomníček na poli komplexní medicíny.

Jak vůbec snášíte popularitu, kterou vám váš přístup přinesl?
Při osobním kontaktu, když třeba jedu tramvají do práce, tak se na mne lidé usmějí, kývnou hlavou, nebo řeknou, že čtou a fandí. To potěší. Horší je to v neosobním kontaktu, přes email nebo telefon. Tam dokážou být dost agresivní. Zlobí se, že si s nimi nechci povídat, řešit jejich potíže. Nejsem vševěd ani kouzelník. Komplexní medicína je založená na osobním setkání, vztahu a poznání. Udělovat jakékoliv rady na dálku striktně odmítám.

Lékař Jan Hnízdil vyprávěl plnému divadlu ve svém rodišti.

Když se vrátíme zpátky k medicíně, jak se díváte na její alternativní formy?
To je široký pojem. Od tradičního bylinkářství, ke kterému mám úctu, až třeba ke stanovení diagnóz z duhovky, ke kterému jsem skeptický. Dobrý lékař by měl mít o alternativních možnostech přehled. Osobně je ale v léčbě, až na byliny, moc nevyužívám. Postupem času jsem úplně opustil terminologii latinských diagnóz a syndromů. Pacientům se snažím jejich potíže vysvětlit jazykem lidových přísloví. Bolesti hlavy – má toho plnou hlavu, závratě – hlava se mu z toho zatočila, pálení žáhy – leze mu to krkem, bolesti zad – naložil si víc, než unese. Můj učitel a zakladatel psychosomatické medicíny Jirka Šavlík říká, že veškerá vědecká medicína není nic jiného, než složité, zdlouhavé a nákladné potvrzování pravdy lidových přísloví. Pokud se jich budeme držet, nepotřebujeme ani lékaře ani léčitele.

Co byste tedy lidem poradil, aby si co nejlépe udrželi své zdraví?
Nespoléhat na medicínu. Převzít zodpovědnost za vlastní zdraví, život a životní prostředí do svých rukou. Udržovat se v dobré kondici a duševní pohodě. Posilovat obranyschopnost – imunitu. Dobrá imunita rovná se dobrá nálada. Pokud je člověk uvolněný, vyrovnaný a spokojený, má dobrou imunitu. Pokud je vystresovaný, úzkostný nebo depresivní, má imunitu špatnou a chytí kdejakou infekci nebo dokonce onemocní nádorem. Pečovat jen o sebe nestačí. Ke zdraví jednotlivce patří i zdravé životní prostředí, zdravé vztahy a zdravá společnost. To už je úkol pro nás všechny. Začít je ale potřeba od jednotlivce.

Být ale v dobré pohodě v době, kdy jsme nasazeni na maximální výkon, stále pod stresem, je dost těžké. Co s tím?
Náš společenský systém je založený na neustálém růstu, materiální produkci a zvyšování výkonu. To ale na omezeném prostoru není možné. Energie dochází lidem i Zemi. Další extenzivní ekonomický růst už není možný. Opak může tvrdit jen politik, ekonom nebo blázen. Tlak na růst a výkon je generátorem všech našich společenských krizí i nemocí jednotlivců. Stejně jako nemoc není voláním po užívání léků, společenská krize není voláním po dalších penězích. Je to pokyn :„ Člověče, zastav se a zamysli se nad sebou, takhle už dál žít nemůžeš." Naši situaci přirovnávám k pasažérům letadla. Rychlost se stále zvyšuje, lidem se točí hlava, zvedá žaludek, stoupá tlak, hučí jim v uších. Přitom stále spoléhají na špičkovou techniku a zkušenou posádku, která má let pod kontrolou. V pilotní kabině je přitom banda psychopatů, opilých alkoholem a mocí. Nemají pod kontrolou ani sami sebe, natož letadlo plné lidí. Každou chvíli můžeme narazit. Je nejvyšší čas letadlo opustit a vrátit se na Zemi. Omluvit se jí a žít s ní v souladu.

Může vůbec jednotlivec ze systému vystoupit a něco změnit?
Za mnou není žádná instituce, sponzor, nebo firma. Také jsem musel sebrat odvahu a vystoupit z medicínsko-farmaceutického systému. Začal jsem se chovat jinak. Jít vlastní cestou není vůbec jednoduché. Mnohokrát jsem zakopnul nebo dostal přes ústa. Dva roky jsem byl úplně nezaměstnaný a živil se rukama. Postupně se ale situace obrací. Lidé už chtějí vlastním nemocem rozumět. Odmítají spoléhat jen na léky. Zájem o besedy a knížky je obrovský, Možná jsem naivní, možná je to zbytečné. Když už nic jiného, chci mít alespoň čisté svědomí. Že jsem se pokusil pasažéry letadla varovat a havárii zabránit. Jak se zachovají ostatní, to už je na nich.

Začínal jste v Dobřichovicích, které jste opustil. Kde vás pacienti budou moci hledat v současnosti?
Léta jsem měl v šuplíku projekt malého vzorového léčebně vzdělávacího zařízení komplexní medicíny. Nazval jsme ho Hnízdo zdraví. Název symbolizuje návrat do hnízda, ke kořenům. Našli jsme už vhodné prostory, tým je kompletní. Momentálně sháníme prostředky na vybavení a rekonstrukci. Rádi bychom otevřeli začátkem příštího roku. Přechodně hostuji na půdě zdravotnického zařízení u kamaráda. Příjem pacientů jsem ale musel zastavit, abych se mohl věnovat stavbě Hnízda. Zprávy o stavu prací dávám na svůj facebook a web www.hnizdo-zdravi.cz. Tak nám držte palce. Všem dobrým rodákům přeji do nového roku hodně zdraví. Pokud možno bez léků a bez lékařů.

Autor: Helena Fričová