VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kubišta: les, příroda a vůně jehličí mě dodnes povzbuzují

Mladá Boleslav - V poslední části cyklu rozhovorů vypráví válečný veterán Rostislav Kubišta o poválečném životě v Čechách.

12.6.2013
SDÍLEJ:

Fotografie ze svatby manželů Kubištových.Foto: Archiv R. Kubišty

Končí seriál rozhovorů s veteránem druhé světové války Rostislavem Kubištou, jehož osudy jste sledovali po šest týdnů.

Po mládí na Ukrajině, válečných peripetiích a zranění u Dukly jsme se společně dostali do osvobozeného Československa.

Jak se vedlo po válce vašim rodičům?
Naši zůstali doma na Ukrajině do roku 1947, kdy se vláda Sovětského svazu a Československé republiky dohodly, že Češi, kteří žijí na sovětském území a mají potomstvo v české armádě, se mohou přestěhovat do Čech. Moji rodiče tak přesídlili do Žatce, kde našli nový domov. Byl to poschoďový statek po Němcích.

Z uniformy zpátky do školní lavice

 A co po skončení války čekalo vás?
Vrátil jsem se do školy a začal studovat lesnickou školu v Trutnově. Tam jsem měl takový problém s profesorem českého jazyka. Kvůli němu jsem nakonec školu ve druhém ročníku opustil a dostudoval na Vyšší lesnické škole v Písku.

V trutnovské škole došlo k nějakému incidentu?
Nějak jsme spolu s profesorem nenašli společnou řeč. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jsem prožil celý život mimo Československo a že přestože jsme doma mluvili česky, nikdy jsem si češtinu neosvojil jako ti, co se narodili tady. On na to odpovídal, že po tom mu nic není. Já jsem mu to nikdy úplně neodpustil, i když jsme později stali dobrými přáteli.

Na škole v Písku už byl klid?
Tam mě učil profesor Burian, který mě doslova nenáviděl. Pořád mě osočoval, že jsem bolševik, ačkoliv jsem v partaji nikdy nebyl. „Vás do třetího ročníku nepustím, pane kolego," hulákal na mě. Nakonec mě ale pustil. A pak, když jsem sloužil jako nadlesní v Tuchořicích nedaleko Žatce, za mnou jezdil na dovolenou. Pan profesor, který mě nenáviděl, se nakonec stal mým kamarádem. Říkal mi, Rosťo, musíš mi to odpustit, ale já tě chtěl vážně vyhodit.

Takže s češtinou jste bojoval dlouho.
No jo. Psali jsme třeba popis Boženy Němcové. Copak já někdy četl něco od Boženy Němcové? Po písemce přišel profesor Burian a řekl: „Přátelé, sedm jedniček, tři trojky, dvanáct čtyřek a jako vždy kolega Kubišta pětka. Pouhých 97 chyb." Když jsem se hájil, že v Rusku nebyly české školy, odsekl: „Tak jste sem neměl chodit." Později jsem k němu docházel do jeho bytu na doučování. Jemu vděčím za to, že mluvím česky. Ale byl to pes. Ras českého jazyka.

Kdy jste dokončil školu?
V roce 1950. To už jsem byl ženatý, měl malou dcerku a všechno bylo krásné. Udělal jsem státnici a na tři roky jsem byl jmenován lesním inspektorem. Byl jsem na sebe pyšný, protože škola byla skutečně těžká. V lesnictví jsem sloužil až do důchodu, nějakých jedenatřicet let.

Sloužil jste i na Klokočce, že?
To byla má nejhezčí služba. Na Klokočku jsem se dostal po několika přeloženích. Stěhovali jsme se z Tuchořic do Českých Budějovic a pak také do Milovic. Odtamtud mě ale vyhodili, protože jsem odmítl vstoupit do strany. Nepomohlo mi ani to, že jsem byl důstojník východní armády. Když jsem se ptal v Mladé Boleslavi po práci, nabídli mi místo na Klokočce, kde jsem shodou okolností dělal závěrečné zkoušky. I bez členství ve straně! Jezdila tam spousta lidí včetně národních umělců, pro ně to byla samota opředená tajemstvím, a já je vodil po lese a vykládal jim.

Současnost

Jak dnes trávíte volný čas?
Často přijímám návštěvy a mám rozepsanou knížku, ale nemám na ní vůbec čas. Přitom je to hezky napsané. Samotnému se mi to líbí. Vždycky, když mě něco napadne, tak pokračuji. Musím využít toho, že mi to ještě trochu myslí. Rád bych tu zůstal ještě tak dva, tři roky a dokončil ji.

Dělal jste někdy něco pro to, abyste byl tak fit jako dnes?
Ne, pouze jsem se poctivě věnoval službě lesu. Denně jsem nachodil alespoň patnáct kilometrů a trávil hodně času v přírodě. Dodnes mě vůně jehličí povzbudí.

Upínal jste se k nějaké myšlence, která vám pomohla vydržet v nejtěžších chvílích?
Byl a jsem věřící křesťan, takže jsem vždy děkoval pánu Bohu za to, že jsem vším, čím jsem prošel, mohl projít a přežít. Hodně jsem se modlil. Člověk něčemu věřit musel. Když jsme za války usínali venku v mrazu a ráno se probudili, i to bylo vítězství. Nemůžu potvrdit, že Bůh je. Nikdy jsem ho neviděl, ale to vědomí něčeho většího mi pomáhalo. Dnes je mi devadesát let a ani to není samozřejmost.

Pane Kubišto, přejeme vám ještě jednou vše nejlepší, děkujeme za vaše vzpomínky a těšíme se, až vám budeme moci popřát k dalším kulatinám.

Autor: Martin Weiss

12.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Dvojice nabízela pervitin i na sociální síti

V Boleslavském Kauflandu byla nahlášena bomba.
AKTUALIZOVÁNO
2

Kaufland kvůli nahlášené bombě prohledával policejní pes. Šlo o planý poplach

Startujeme! Krajský fotbal v neděli poprvé v přímém televizním přenosu

Střední Čechy – Fotbal v okresním balení na obrazovkách České televize? A ještě ke všemu v přímém přenosu se šesti kamerami? Žádná utopie! Už v neděli startuje nový společný projekt České televize a Fotbalové asociace České republiky, který takové přenosy bude čas od času divákům nabízet.

KRÁTCE: Co se děje na Boleslavsku?

Přinášíme vám krátké zprávy z Boleslavska.

Zimní pneumatiky v létě? Hazard

Mladá Boleslav /ANKETA/ - Za týden skončí řidičům zákonná povinnost mít vozidla vybavená zimními pneumatikami. Autoservisy ve středních Čechách hlásí už nyní zvýšený zájem o přezutí kol.

Policisté při noční službě zachránili život sebevraha

Byl pátek večer a policisté Jan a Bára nastupují noční službu. Zatím nic nenapovídalo tomu, že by se klidná směna měla za pár hodin změnit v drama, které vyvrcholí záchranou mladého lidského života.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies