U svého domu se jim podařilo vytvořit přírodní království, plné vzácných čarověníků, doplněných vzrostlými jehličnany, mezi nimiž vévodí různorodé skalničky. Své zálibě se věnují od roku 1965, kdy zahradu začali vytvářet. „Navezli jsme sem tehdy asi čtyři náklaďáky travertinu ze Slovenska a věnovali se hlavně skalničkám. Po čase jsme ale zjistili, že jsou velmi pracné na pletí a zálivku. Když mě v sedmdesátých letech ukázal pan František Špaček první čarověník, fascinovalo mě to a bylo rozhodnuto,“ vzpomíná na začátky své čarověníkové kariéry Jiří Balatka.

Čarověníky se dříve nechtěly zaobírat ani výzkumné ústavy, byly vnímány jako choroby stromů. „Ještě se nevědělo, že existuje více typů – čarověníky jsou houbového typu nebo je roznášejí parazité. Nás ale zajímá tzv. pupenová mutace na stromech a čarověníky tohoto typu,“ vysvětluje zahrádkář.
Čím menší roční přírůstek v růstu čarověník má, tím je vzácnější. Ty nej mají přírůstek pouze půl centimetru ročně. „Zajímavé je, že se tvoří na jehličnanech i listnatých stromech – na nich ale mnohem méně. Objevit se mohou i u stromů ovocných,“ dodává.

Pro vzácné čarověníky se musí člověk vyšplhat na strom leckdy i do výšky 30 metrů. „Dnes už mám najatého lezce, pana Nováka z Mladé Boleslavi. Dříve jsem si na to troufnul sám,“ přiznává Balatka. Čarověník se musí odříznout od svého mateřského stromu v zimě. Každý nalezenec dostane hned tři jména. První je latinské a označuje rod, například borovici, druhé upřesňuje druh, například cembra a třetí jméno patří přímo nalezenci – kultivaru. Dává jej nálezce, obvykle podle místa, kde na něj narazil.

„Když se stane, že objevíte něco výjimečného, můžete to pojmenovat i svým jménem. Nám se ženou se podařilo objevit čarověník na tisu. Nese jméno Taxus baccata Balatka. Byla to událost, zatím byly totiž objeveny pouze tři na světě,“ říká Jiří Balatka.
Po odříznutí čarověníku nastává Balatkovým práce – na předpěstované tzv. podložky (dvou až tříleté stromky jedlí, borovic a smrků), se naroubují nalezené čarověníky. „Velkou část práce dělá žena, já jen roubuju. Poté navezeme rouby do skleníku, kde je třeba udržovat teplo, vlhkost vzduchu a provést ošetření proti plísním. Než se roub dostane k výsadbě máme jej dvanáctkrát v ruce,“ míní.

V současnosti má ve své zahradě na dva a půl tisíce konifer, pocházejících z míst od Japonska, přes celou Evropu až po Ameriku. Jiří Balatka si je vyměňuje s nadšenci pro čarověníky z celé Evropy.Největší poctou pro pěstitele čarověníků byla před třemi lety návštěva prezidenta American Conifer Society Toma Coxe.

„ Přijeli k nám i dva největší američtí pěstitelé konifer Bob Fincham a Larry Stanley. V České repulice navštívili pouze dvě botanické zahrady a tři soukromé zahrady. To, že jednou z nich byla i ta naše, z toho jsem měl opravdovou radost,“ uzavírá Balatka.