Kateřina Lovis Miler: Svou sílu čerpám nejčastěji uprostřed lesa

Milá, usměvavá, se smyslem pro humor, hravá, pracovitá romantická a velmi půvabná. Taková je, znám ji hodinu a půl, Kateřina Lovis Miler, dcera Zdeňka Milera, autora nám všem dobře známého krtečka. 
Povídali jsme s ní o její práci, ale i o ní samotné.

Vaše dětství ovlivnil váš tatínek, co se vaší profese týče, kým a čím ještě jste byla ovlivněna natolik, že vám něco z toho zůstalo doposud?
Co se precizního kreslení a profesionálního přístupu k umění týče, v tom mě ve čtrnácti  letech ovlivnil kamarád rodičů, profesor Vladimír Rocman. Připravoval mě na talentové zkoušky, a ani v nejmenším se se mnou nemazlil, neboť bylo málo času. Stále jsem jen kreslila portréty rodiny i celého sousedství, zátiší, květiny, všechno tužkou. Dokázal ze mě dostat nemožné, a u zkoušky jsem uspěla. Následně pak na škole profesorka Nina Roháčová, která mě vyvedla z omylu, že kreslení je jen dřina. Všem ve třídě ukázala,   jaká to může být zábava.

Vaše postavičky vznikají ze skutečných situací, které zažijete či slyšíte. Vím, že jste nastínila svoje plány do budoucna, ale přesto se zeptám, rýsuje se ve vaší hlavě nějaká nová postavička?
Chystám nové postavičky.

Jste velmi veselý, vřelý a sympatický člověk, úplně nabíjíte lidi kolem sebe pozitivní energií, alespoň na mne to tak působilo, kde vy sama čerpáte sílu a energii?
Nacházím sílu hlavně v lese. Povídám si s ním, raduji se při procházce, mám oblíbená místa, stromy, kameny.

Jak relaxujete, pokud to není tajemství, a co děláte hrozně nerada?
Ráda si dělám „bene", to znamená, že se uchýlím  do útulného koutku, kreslím si, čtu, vymýšlím, prohlížím si, co jsem třeba na posledním výletě vyfotografovala. Nerada mám všechny byrokratické, administrativní a úřední záležitosti.

Co návštěvníci na výstavě v Bělé uvidí a do kdy potrvá?
Na výstavě v Bělé pod Bezdězem návštěvníci uvidí obrázky z knihy Kachničky. Příběh vypráví, jak se na balkon v Karlové ulici snesl pár divokých kachen, a mláďata pak odvedli do Vltavy, přes silnice a náměstí…auta zastavovala a všichni se divili odvaze kachen. Pak tu jsou obrázky Modrého medvěda, také Krtka a několik obrazů malovaných na plátno.

Co byste vzkázala těm, kteří si doma malují a schovávají si své výtvory do šuplíku. Zřejmě si říkají, že jich mají málo, nebo nejsou jejich díla dokonalá, aby je ukázali světu…

Člověk si může kreslit či malovat pro radost. Záleží, co pak očekává, či co si přeje. Kam chce v kreslení dojít. Stupňů je hodně a každý stupeň vyžaduje odpovídající úsilí po všech stránkách.

Pozvěte nás na ochutnávku do pohádky, co si můžeme pro své děti koupit, myslím teď z těch úplně nových věc.

V krámku se dá koupit knižní novinka Krtek a rybka. Textu je v knížce málo, zato obrázků hodně, a příběh se z nich lehce vyčte. Také se tu dá koupit celá série leporel, z nichž jedno je nové: Krtkův týden.