„Hlavním předmětem kritiky DP ze strany města je to, že si nevytvářel dostatečné finanční zdroje na obnovu vozového parku využitím přiměřeného zisku podle vyhlášky.

Přiměřený zisk však účtovat DP nemohl. Smlouva byla uzavřena v roce 1997 a byla založena na dotaci provozní ztráty. Pojem přiměřeného zisku se objevil v zákoně až v roce 1998, kdy vešla v platnost vyhláška s názvem “O prokazatelné ztrátě ve veřejné dopravě.“ Aby tedy mohl být účtován přiměřený zisk, musela by se změnit smlouva.

Změnit smlouvu se nejevilo jako nezbytné, protože pořizování nových autobusů se dělo pomocí investiční dotace poskytované městem tak, jak to ostatně dělají všechna další města v ČR. Tato forma je též možná a pro město výhodnější ze dvou důvodů:

1) Z přiměřeného zisku se odvádí daň z příjmu, o kterou musí město navýšit dotaci DP, což za uplynulé období by činilo několik desítek milionů navíc.

2) Stát každoročně poskytuje dotace na obnovu vozového parku. Podmínkou je spoluúčast města v podobě investiční dotace, což při zvoleném způsobu financování DP splňoval a dosud tak získal asi 5 milionů korun ze státního rozpočtu a 18 milionů z prostředků Evropských fondů, kde je stejná podmínka.
Je pravdou, že financování obnovy vozů formou investičních dotací činí DP více závislým na rozhodování města, ale vzhledem k tomu, že dopravní podnik je stejně plně vlastněn městem, je případná ekonomická nezávislost draze a neúčelně vykoupenou výhodou.“