VYBERTE SI REGION

K zemědělství jsme měli vždy blízko, nebylo se tedy o čem rozhodovat

Sedlec - Václav Hrabě je Zemědělcem roku 2015. O tom, že by s hospodařením skončil, nikdy ani nezauvažoval

20.1.2016
SDÍLEJ:

Zemědělec roku 2015 Václav Hrabě.Autor: Deník/Martin Weiss

Jako jednička mezi českými zemědělci byl před koncem roku vyznamenán Václav Hrabě, soukromý podnikatel z obce Sedlec na Benátecku. Ocenění převzal na slavnostním ceremoniálu v České národní bance. „Je to ocenění za tu celoživotní dřinu," komentuje výsledek. Díky čemu dosáhl prestižního titulu a jaké byly jeho začátky v zemědělství? To nám přiblížil v rozhovoru.
 

Soutěž Zemědělec roku měla letos překvapivý výsledek, že? Tedy samozřejmě kromě toho, že se vítězem titulu stal zemědělec z Mladoboleslavska.
Ta soutěž probíhá už sedmnáct let a letos poprvé byl vyhlášen jako vítěz soukromý zemědělec. Dosud to byly vždy akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným nebo velká družstva. Vyhrál jsem jak titul Zemědělec Středočeského kraje, tak Zemědělec ČR, titul Nejlepšího pěstitele a Nejlepšího farmáře. Přivezl jsem tedy celkem čtyři ocenění.

Můžete čtenáře seznámit s tím, jak soutěž funguje?
Organizátoři si jednou za rok vyžádají z finančního úřadu data o hospodaření zemědělců a nechají je vyhodnotit finanční institut. Odborníci hodnotí celkem deset ukazatelů a každý zvlášť obodují. Poté vyhodnotí tři nejlepší a ostatní účastníky informují o tom, jaký byl nejvyšší dosažený počet bodů, jaký byl nejnižší počet bodů a jak se umístili oni sami. Kromě těch nejlepších jsou tedy výsledky anonymní.

Bylo příjemné převzít ocenění?
To víte, že ano. Bylo to zúročení těch pětadvaceti let, co jsme začali hospodařit. V zemědělství podnikáme od přelomu let 1990 a 1991. Je to zadostiučinění za ta léta dřiny.

Jaké byly vaše začátky?
V restituci jsme získali zpět šest hektarů půdy, na kterých jsme začali. Dnes na Mladoboleslavsku a Mělnicku obhospodařujeme 900 hektarů, pět set sami, zbytek pronajímáme.

Podnikáte pouze v rostlinné výrobě, nebo se zabýváte i živočišnou?
Mívali jsme kravín se stovkou dobytka. Ten jsme ale asi před deseti lety zavřeli. Nedařilo se nám shánět kvalitní personál a ekonomicky to bylo prodělečné. Dnes pěstujeme cukrovku, pšenici, ječmen a řepku.

Loňský rok nebyl pro zemědělce úplně růžový. Jak ho hodnotíte?
Spíše byl podprůměrný. Postihlo nás velké sucho a výnosy byly nižší nejen v případě obilí, ale i cukrovky. Rozhodně za sebou máme lepší roky než ten loňský.

Uvažoval jste někdy o tom, že to vzdáte?
Ani vteřinu. Ani v těch nejhorších dobách. Člověk má tu povinnost vůči předkům zvládnout to.

Dokážete už nyní z vývoje počasí usuzovat, jaká bude příští sezóna?
Ozimy pšenice i řepky byly nádherné. Úroda by mohla být dobrá, pokud ozim neponičí holomrazy. Ale protože nesněží, nejspíš se zase nebude dostávat spodní vody a závlaha bude špatná.

Lze proti suchu nějak účinně bojovat?
Návrhy ministerstva budovat nádrže na zadržování vody jsou možná dobré pro nějaké biokoridory, do kterých by se mohla stáhnout zvěř, ale jinak se s tím nic dělat nedá. Těžko budete zalévat pšenici. Zemědělci musí dokázat udržet vodu v půdě. Čím víc se na ni používají nástroje, tím víc se vysušuje. V okolí jsme byli první, kdo přestal orat a začal připravovat půdu exaktorem jen do několika centimetrů. Dnes už tímto způsobem pracuje většina zemědělců.

Sledujete během roku stále předpověď počasí, nebo rozmary počasí berete, jak přicházejí?
Přesně tak. Aplikaci na předpověď počasí na telefonu sleduji sice skoro denně, takže vím, kdy přestat pole stříkat, ale vždycky říkám, že je potřeba využít každého pěkného dne. Jak se říká: co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. To už se mi mockrát nevyplatilo.

Zmínil jste, že jste soukromník. Jak velká je vaše firma?
Na poli pracujeme já, můj syn a jeden brigádník. Pouze na ty tři týdny, co jsou žně, máme nasmlouvané stálé brigádníky na výpomoc.

Těší vás, že syn jde ve vašich stopách?
Popravdě jsem s tím ani nepočítal. Po vyučení s námi ale začal spolupracovat, začalo ho to bavit a já doufám, že mu to vydrží.

Hospodařit jste začal v 90. letech. Jaké ty začátky byly? Navazoval jste na rodinnou tradici?
To ne. V roce 1988 jsem maturoval na Střední zemědělské škole v Brandýse, pak jsem šel na dva roky na vojnu, a když jsem se v roce 1990 vrátil, nastoupil jsem na pár měsíců do bývalého zaměstnání ve Státním statku Bezno. Pak přišly restituce a začali jsme hospodařit. Babička ale pocházela odtud a celá rodina se dříve živila zemědělstvím. Měli jsme k tomu tedy vždy blízko a nebyl důvod se o tom nějak rozhodovat.

Byl začátek svobodného podnikání radostnou dobou?
Je to práce, která vás musí bavit. Mě uspokojovala, ale ekonomicky se to s dnešní dobou nedá srovnávat. Zprvu jsme bývali každý rok ve ztrátě, fyzické práce bylo mnohem víc, neměli jsme tak výkonné stroje. Restituovaný dobytek jsme měli ustájený doma, jak se dalo. Dnes člověk nastoupí do traktoru, zapne si klimatizaci a po dvanácti hodinách vystoupí neunavený. Dříve? To byla hrůza. Prach, vedro…

A jak současnost hodnotíte, co se týká podpory zemědělců? Je dostatečná, nebo patříte k těm, kteří tvrdí opak?
Nikdy jsem si nestěžoval. Myslím, že je dostatečná a že kdo je šikovný, tomu se musí v zemědělství dařit. My tedy nečerpáme žádné jiné dotace, než je sazba na výměru.

Snažíte se i nadále rozšiřovat a skupovat půdu?
To bychom samozřejmě rádi, ale v regionu je po orné půdě velká poptávka. Tím pádem stoupají i nájmy, a když se někdo k prodeji rozhodne, ty částky bývají pořádně vysoko. Navíc se na tyto pozemky specializují spekulanti.

Máte nějaký cíl do budoucna?
Na to se mě ptá každý. Vozový park máme ale zmodernizovaný, a tak zvažujeme jenom vybudování nových skladovacích prostor na obilí.

Zvířata vám nechybí?
Chybí, a moc. Ale vracet se k tomu nehodláme. Chováme koně, ovce, kozy a krávu, ale to jen proto, aby tady u nás nějaké to zvířectvo bylo a děti ze vsi ho mohli chodit krmit. Živit se tím už nehodláme.

Autor: Martin Weiss

20.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Plnění hry aneb Jak se procházka změnila v téměř krvavý útok

Mladá Boleslav - Také máte zajímavou vzpomínku na tábor? Podělte se o ni. Stačí, když nám zašlete své vzpomínání na emailovou adresu boleslavsky@denik.cz. Do předmětu uveďte, prosím, heslo „Táborový kotlík".

Kozel byl odsouzen za sníh i přeražený telefonní sloup

Mladoboleslavsko - Sovětští vojáci byli už pět let pryč a přece byla jejich dlouholetá přítomnost stále cítit. Ve vojenském újezdu Mladá, v Mladé Boleslavi i ve Zbožíčku na Nymbursku

Vlčí smečka na Kokořínsku se rozrostla. Fotopast hovoří až o čtyřech mláďatech!

Kokořínsko - Podle záznamů z fotopasti, kterou ochránci krajiny a přírody CHKO Kokořínsko – Máchův kraj umístili do národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala, se zde evidentně daří vlčí smečce. Rozrostla se možná až o čtyři mláďata.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.