Josef Nedošetko z Loukovce je ve finále soutěže Hasič roku!

Jednadvacetiletý Josef Nedošetko, člen sboru dobrovolných hasičů v Loukovci, se stal jedním ze čtyř finalistů soutěže Fernet Stock Hasič roku 2016. Ve svém volnu hraje také fotbal, jeho srdce ale patří hasičům. Jak se do soutěže dostal, v čem to spočívá a co ho vlastně k hasičině táhne? Nejen to prozradil v rozhovoru pro Boleslavský deník.

Jak vznikl nápad přihlásit se do Hasiče roku, bylo to z vaší hlavy?
Celé to vlastně vymyslel starosta Loukovce Tomáš Patočka. Jednou jsem s ním řešil nějaké soukromé záležitosti, a on najednou vyrukoval s tím, jestli jsem se přihlásil do téhle soutěže. Jen jsem se zasmál a odbyl ho, že samozřejmě ne. Ale vrtalo mi to pak hlavou, celou noc jsem nad tím přemýšlel a ráno jsem zašel za starostou hasičů. Ten byl hned pro a také mě přesvědčoval, abych do toho šel. A tak jsem poslal přihlášku.

A co následovalo, jak taková soutěž vlastně probíhá?
První kolo bylo spíš na dálku, poslal jsem tři své fotky a krátké povídání o sobě. Na základě toho pak z celkového množství přihlášených vybrali devět lidí, které si pozvali na casting do Prahy. Z nich pak na místě vybrali čtyři, kteří postoupili do finále. O definitivním vítězi rozhodne hlasování veřejnosti.

Jel jste od Prahy s očekáváním, že postoupíte, věřil jste si?
Přestože to může znít jako klišé, ani mě to nenapadlo. Jel jsem tam ještě s kamarádkou z Paceřic, která soutěžila v ženské kategorii. Věřil jsem, že ona postoupí, a spíš jsem to považoval za takový výlet s tím, že ji podpořím. Ale celé to dopadlo úplně opačně, ona vypadla a já zůstal.

V jakých disciplínách jste soutěžili?
Jednou ze součástí bylo prověření naší schopnosti komunikovat, nechyběla ani promenáda v plavkách a poté něco jako módní přehlídka, šlo hlavně o chůzi.

Co v téhle fázi od soutěže čekáte?
Zpočátku jsem nečekal vůbec nic, ale když teď kolem sebe vidím známé a kamarády, jak se o tom baví, prožívají to a fandí mi, byl bych asi rád, kdybych se umístil nějak solidně. Lidé z vesnice mi posílají hlasy a já už začínám mít pocit zodpovědnosti, je to od nich hezké a nerad bych je zklamal. Navíc součástí toho je i peněžní výhra, ta je tuším patnáct tisíc korun pro hasičský sbor. To by se nám na nákup techniky určitě hodilo, každá koruna je tu dobrá.

Jak vám lidé mohou poslat hlas?
Jde to několika způsoby, jen každý má jinou váhu, tedy počet bodů. Hlasovat se dá smskami, emailem, na facebooku nebo na instagramu. Všechny podrobnosti jsou na stránkách hasicroku2016.cz. Hlasuje se do 4. listopadu, kdy se také koná vyhlášení soutěže v Top Hotelu Praha. Do té doby je průběžné pořadí tajné, dozvíme se ho opravdu až na tom slavnostním galavečeru.

Do soutěže vás přivedla láska k hasičině, ale jak jste se vůbec dostal k tomuto koníčku?
Už odmalička jsem se u nás v Loukovci motal kolem hasičů, něco mě k tomu vždycky hrozně přitahovalo. Posledních pět šest let tomu věnuju maximum času i energie, a od té doby, co jsem v Loukovci i ve výjezdovce, se snažím ještě o to víc. Pokud by to šlo, dokonce bych rád šel i k profesionálům, pořád s touhle myšlenkou koketuju.

A kde momentálně pracuje?
Dělám ve Škoda Auto. Pracuju jako mechatronik na údržbě a opravář CNC strojů. Rád bych dělal pro škodovácké hasiče, ale tam je velký zájem a přetlak. Určitě to ale nevzdám a budu to zkoušet dál, musím být jen trpělivý a čekat.

Co vás na hasičině tak přitahuje, čím vás okouzlila?
Ta možnost pomáhat lidem. Fascinuje mě asi to, že hasiči jdou tam, odkud jiní odcházejí. Zachraňují životy a skutečně pomáhají, jejich práce je užitečná a nenahraditelná.

Byl jste už vy sám u nějakého hodně dramatického zásahu, dostanou se k tomu i dobrovolní hasiči?
Z poslední doby mě asi jako největší akce napadá požár v turnovské firmě Agba. To bylo opravdu velké a dramatické, zemřeli tam dva lidé a dost bylo i zraněných. Velký zásah byl také vloni o prázdninách, to jsme hasili hořící les na Branžeži. Jinak ale vzhledem k naší technice vyjíždíme spíš k popadaným stromům nebo požárům polí a lesů.