Ve vedení Klubu Mnichovo Hradiště, městské organizace, která spravuje kulturní zařízení a významně se podílí na kulturním vyžití v druhém největším městě regionu, stanul Jan Kurka, jednatřicetiletý rodák z Mladé Boleslavi, student práv a aktivista činný v neziskovém sektoru, který je rovněž známý jako předseda občanského sdružení Téma dne. Jaké jsou jeho plány do budoucna? V čem vidí nedostatky dosavadního vedení kultury, a co by rád zlepšil? Budou jeho aktivity v Mladé Boleslavi pokračovat? A dokáže najít kompromis mezi alternativní kulturní scénou a mainstreamem?

Máte za sebou první týdny v novém zaměstnání. V jakém duchu se vaše působení v Mnichově Hradišti zatím nese?
První týdny jsou samozřejmě zejména o seznamování s institucí a se zaměstnanci. Dosud jsem chod Klubu pozoroval pouze zvenku, například z výročních zpráv, ale tam toho člověk přece jen nevyčte tolik. Nyní se snažím nastavit chod organizace tak, aby odpovídala mým představám a abych mohl začít realizovat koncepci, kterou jsem připravil se svými lidmi zejména z občanského sdružení Téma dne a díky které jsem vyhrál výběrové řízení.

Zmínil jste Téma dne, sdružení, které v těchto dnech pořádá festival věnovaný lidským právům Jeden svět. Jak to bude s aktivitami tohoto výrazného uskupení v Mladé Boleslavi? Skončí, nebo se přesunou do Hradiště?
Vypadá to, že třeba právě Jeden svět by se mohl přesunout do Hradiště. V Mladé Boleslavi jde patrně o poslední ročník, protože se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten vzít si na starost jeho organizaci. Dobrovolníků zapojených do organizování je letos mnoho, ale nikdo nemá tolik času, aby si vzal tu odpovědnost na sebe a přípravu festivalu kočíroval. Přece jen to všichni dělají ve volném čase a zadarmo. Aktivity Téma dne tak očesáváme na minimum. V Mladé Boleslavi Téma dne má už celorepublikovou působnost hodláme vytvořit manuál, který by po vzoru Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy napověděl, jak pracovat s veřejným prostorem a jak zohlednit všechny skupiny, které daný prostor využívají. Mělo by to mít i praktickou část, která bude mapovat potřeby občanů a poukáže na sporná místa, která si žádají pozornost.

A jsou nějaké další projekty, které chcete udržet?
Rovněž bychom rádi pokračovali v přípravách projektu takzvaného Gellner centra, což by mělo být kreativně-kulturní centrum, které by mělo být inkubátorem pro absolventy uměleckých škol. Tam by se měli naučit, jak se realizovat a prosadit. Pokračovat budou také dva mimoboleslavské projekty pražské divadlo Panoptikon Barikáda a projekt mediální výchovy pro střední školy s vlastní metodikou na rozvíjení kritického myšlení. To je právě to, co mladým lidem dnes chybí.

Vraťme se k Hradišti. Proslýchá se, že Klub by mohl prodělat zásadní změny.
V tuto chvíli je Klub společností s ručením omezením a vedou se diskuze, zda je tato právní forma tou nejlepší. Podle mě ano, forma příspěvkové organizace už je zastaralá, strnulá a navíc zavazuje k odměňování zaměstnanců podle tabulky odměňování zaměstnanců ve státní správě. Řekněme si na rovinu, že to svazuje ruce a je to překážkou hledání schopných lidí, které je třeba patřičně ohodnotit. Má-li se kulturní zařízení posunout, je třeba rozšířit jeho tým a přitáhnout do něj kvalitní lidi se zkušenostmi a náležitě je zaplatit, stejně tak i ty stávající.

Obyvatelé Hradiště se jistě budou zajímat, zda se v prostředí mimo Boleslav orientujete. Znáte Hradiště?
Kontakt s městem mám už od dětství, stejně tak tu mám mnoho přátel. Ve svých pubertálních letech jsem do Hradiště dojížděl do známého sklípku u Carlose, což byla svého času nejlepší klubová scéna široko daleko. Kulturní podhoubí tu v tom alternativním duchu doslova kvasilo. Šlo o období, kdy obyvatelé Boleslavi jezdili hojně do Hradiště, ačkoliv by to vzhledem k velikosti mělo být obráceně. V posledním roce jsem navázal spolupráci se spolkem Žijeme pro Hradiště a mám dobrou představu, jak kultura ve městě funguje.

Zmínil jste alternativní scénu. Jak si dokážete představit sebe v roli člověka, který musí koordinovat především kulturu pro většinového příjemce?
Velmi jednoduše. Téma dne vznikalo jako koníček, záliba, takže jeho směřování jsme si mohli definovat podle svého. Vedení instituce, jakou je Klub, se musí řídit něčím úplně jiným právě proto, že musí reagovat na potřeby všech obyvatel města. Má zkušenost z Téma dne mi naopak poskytuje odstup. Přestože mainstream podle mě alternativu v českém prostředí válcuje a je často synonymem pro estrádu a plytkost, neměl by být zcela upozaďován. Přestože jde o mainstream, nemusí jít o mainstream bez kvalitativních nároků. Právě na to se chci zaměřit. Nechci z Mnichovo Hradiště tvořit „alternativní doupě". To ale neznamená, že by se kulturní produkce dotovaná z veřejných prostředků neměla místo na kvantitu zaměřit na kvalitu.

Co vám pomohlo uspět v náročném výběrovém řízení?
Neznám koncepce ostatních kandidátů, takže nemohu srovnávat. S mými kolegy jsme si ale dali velkou práci s tím, abychom důkladně zmapovali zdejší prostředí a místní potřeby. Tu koncepci jsme tedy ušili na míru městu s ohledem na trendy v kultuře a s důrazem na pestrost pro všechny cílové skupiny. Také jsme dokázali, že jsme do Hradiště schopní přilákat kvalitní umělce a zapojit město do mezinárodních sítí. Myslím, že jsme dokázali, že jsme schopní využít potenciál malého města s omezenými prostředky a že můžeme udělat z Hradiště opět místo, kam budou Boleslaváci jezdit za kulturou.

Když říkáte my, máte na mysli další lidi z Téma dne?
Nejen je. Při přípravě koncepce jsem se obklopil nejlepšími lidmi z celé republiky. Škála aktivit, které Klub pokrývá, je totiž široká a já nemám patent na rozum. Ve výběrovém řízení už jsem byl ale samozřejmě sám za sebe.

Co vidíte jako problém kultury v Hradišti?
Neřekl bych ani tak kultury, ale za problém považuji prezentaci města a komunikaci s občany, která je zhmotněna v informačním centru. Tomu se hodlám věnovat co nejdřív. Takřka neexistuje ani komunikace města navenek. Ačkoliv se Hradiště prezentuje jako brána do Českého ráje, tento potenciál je zcela nevyužitý. Kino i divadlo fungují dobře, uvažuji pouze o větší pestrosti nabídky. Rezervy vidím i v nevelké orientaci na mládež. S vedením města je třeba vytvořit konkrétní plán cesty, po které se vydáme.

Jak už bylo řečeno, Klub je s.r.o. Nečeká se od něj, že bude na sebe muset vydělat?
Spousta lidí si to myslí. Kultura si na sebe ale nikdy nedokáže vydělat. Skutečná kultura má nabídnout přidanou hodnotu a ze své podstaty se zaplatit sama nedokáže. Ve městě se dosud jen minimálně pracovalo s vnějšími zdroji. To je obrovský potenciál. Možnosti dotačních a grantových titulů jsou obrovské a já jako zkušený fundraiser jsem schopen je získat. To považuji za cestu, která umožní držet již zmiňovanou kvalitu.