VYBERTE SI REGION

Inkluze: čeká školy v září katastrofa?

Mladá Boleslav - Termín „inkluze", který v souvislosti se vzděláváním označuje výukový systém, v němž se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami od dětí bez nich, dnes na mnohé působí jako červený hadr. Boleslavský deník se mezi pedagogy ptal také po tom, proč tomu tak je

4.3.2016
SDÍLEJ:

Ministryně školství Kateřina Valachová přijela do Plzně mluvit s řediteli 
a pedagogy základních a speciálních škol. Hlavním tématem byla inkluze.Foto: DENÍK/Milan Říský

Emoce vyvolává v poslední době diskutovaná novela školského zákona, která začne platit letos 1. září. Podle ministryně školství Kateřiny Valachové se však nejedná o změnu, kterou by měli pocítit všichni žáci. Novela změní především financování asistentů pedagoga a dalších podpůrných opatření a měla by vytvořit podmínky pro maximální využití potenciálu znevýhodněných žáků.

Na některých školách novelu vůbec nepostřehnou. Například na 5. základní škole, kde několikaletý proces příprav už nese své ovoce. Děti se zvláštními potřebami tu mají k dispozici osm asistentek pedagoga. Škola se však dosud musela obejít bez systémové podpory.

„Inkluze bohužel přichází v době, kdy jsou pedagogové vyčerpaní z neustálého tlaku na výkon, minimální podpory (finanční a často i personální), a školy jsou dětmi a byrokracií přetížené. Nezbývá než doufat, že tato změna bude spouštěčem systémových změn ve školství, neboť těžší podmínky pro pedagogy už si lze těžko představit," míní Jana Krumpholcová z Lesní školky nad Klenicí, zastánkyně inkluzivního vzdělávání.

Oslovení pedagogové připomínají, že není třeba se obávat, že všechny děti s handicapem v září opustí speciální školy a nastoupí do škol běžných. Řada těch, kteří se pro takový krok rozhodli, jej už podnikla. Shodují se však také v tom, že je třeba brát v úvahu spokojenost všech účastníků vzdělávacího procesu a komplexnost problému. Varují před zjednodušováním, jakého se dopouštějí někteří politici.

„Je integrací, když dítě sedí stranou se svou asistentkou, plní jiné úkoly a má odlišný individuální výklad? Úplná inkluze by měla být jednou z možných variant. Varianta, která je nejoptimálnějším řešením pro dítě, rozhodně ale ne pro dospělé, stát a instituce. Uvádějme ji do praxe postupně, smysluplně či empaticky a vždy jen v zájmu dítěte," žádá oslovená specialistka na primární vzdělávání.


Názory respondentů Boleslavského deníku

Simona Matoušková, učitelka na Základní škole speciální MB
Inkluze a virus zika, dvě velká témata posledních dní. Zdá se mi, že obojí na lidi působí děsivě, a to z jediného důvodu mnoho o tom neví. Inkluze již v dnešní době probíhá. Rodiče mají možnost výběru školy již řadu let. Inkluze přináší dětem se znevýhodněním velké výhody. Vzdělávání je zcela přizpůsobené schopnostem žáka a nenutí ho, tak jako integrace, dosáhnout stejné úrovně vzdělání jako jeho vrstevníci. Z toho důvodu žák není nucen svůj kolektiv opustit ve třetí, čtvrté nebo některé další třídě, tak jak to ukazuje praxe. Inkluze je dobrá, jen je třeba udělat mnoho kroků, abychom ji zvládli. Myslím si, že dokud budou lidé přemýšlet, proč to nemůže fungovat a učitelé se nenaučí učit jinak než frontálně, nebudeme připraveni. A to nemluvím o financích…

Daniel Marek, náměstek primátora MB (v gesci má i resort školství)
Domnívám se, že takto plošně pojatá inkluze (jak ji pojímá ministerstvo školství) není vůbec dobře připravena. Hlavně není připravena tak, aby ji přijali pedagogičtí pracovníci. Připomínky zkušených pracovníků ve školství nejsou brána v potaz a o finanční náročnosti a připravenosti finančních prostředků na tento proces MŠMT mlží. O dopadech na zřizovatele se nemluví vůbec. Obecně musím říci, že o tématu inkluze se chceme bavit, protože do budoucna je to určitě cesta, ale dlouhá. Musí se jít postupnými kroky. Je také potřeba zdůraznit, že začleňování dětí s určitými hendikepy se dávno děje formou integrace.

Jana Krumpholcová, učitelka v Lesní školce Nad Klenicí
Inkluzi považuji za velmi příznivý jev, za mne osobně měla proběhnout už dávno. Je však poněkud mrzuté, že za ty dlouhé roky od revoluce se nepodařilo české vládě poskytnout školství příznivé podmínky pro efektivní práci, adekvátní finanční ohodnocení přetížených pedagogů a zajistit individuální přístup k dítěti, který je (nejen) pro úspěšnou inkluzi stěžejní. Z vlastní zkušenosti s menší různorodou skupinou dětí v naší lesní školce vím, že není problém přijmout dítě se specifickými potřebami, pokud fyzicky zvládne náš program. Umožňuje to vyšší počet dospělých na méně dětí, což však principiálně státní školství nepodporuje (opět z finančních důvodů). Osobně považuji velký počet žáků na pedagoga za jednu z největších překážek na cestě ke kvalitnímu školství v České republice. Inkluze bohužel přichází v době, kdy jsou pedagogové vyčerpaní z neustálého tlaku na výkon, minimální podpory (finanční a často i personální) a školy jsou dětmi a byrokracií přetížené. Nezbývá než doufat, že tato změna bude spouštěčem systémových změn ve školství, neboť těžší podmínky pro pedagogy už si těžko dokážu představit.

Specialista v oblasti primárního vzdělávání (respondent si nepřál uvést jméno)
Nejprve bych ráda vysvětlila mylný dojem, který z medializovaných informací můžeme získat, a to, že od září všechny děti s handicapem přestoupí ze speciálních škol do běžných základních škol. Domnívám se, že to by nebylo ani realizovatelné. I laik si zajisté umí představit, jak by byla úspěšná inkluze např. ve stmeleném kolektivu žáků zhruba ve věku kolem 14 let, kde již existují vztahové vazby a spojující volnočasové aktivity - o přestávkách žáci řeší sami sebe, nejnovější počítačové hry nebo mobilní telefony, youtubery aj. Máme tedy ve školách vytvořené klima, aby žáci základní školy napříč celým věkovým spektrem přijali tyto nové spolužáky s jejich specifiky, jiným tempem výuky apod.? Problém mezi žáky a jejich budoucími spolužáky je jeden z dlouhé řady. Je na místě se zeptat se, zda je naše školství na tento krok připravené? Nedořešená zůstává otázka ohledně asistentů, která má spoustu podotázek, jako např. jejich početní navýšení z roku na rok, volná studijní místa k získání kvalifikace pro výkon asistenta, také jejich finanční ohodnocení. A učitelů (speciálních pedagogů) bohužel také není dostatek. Myslím si, že ve skutečnosti mnoho dětí zůstane ve svých školách, kde jsou spokojené, mají malý kolektiv a celkově tam prosperují. I dnes děti s postižením (tzn. i autisté, žáci s poruchami chování, lehkým mentálním postižením ad.) v některých základních školách hlavního vzdělávacího proudu jsou. Protože si to rodiče přáli. Protože to bylo nejlepší řešení pro dítěte. Protože jim v tom škola vyšla vstříc. Protože byla optimální doba úspěšného včlenění do utvářejícího se kolektivu, např. 1., 2., 3. třída. Všechny tyto faktory mají jednoho společného jmenovatele, a tím je spokojenost všech účastníků vzdělávání. 

Pro některé žáky může být inkluze přínosem (např. pro děti s fyzickým handicapem nebo kompenzovanými smyslovými vadami s inteligencí v mezích normy). Vždy je ale třeba, aby se na rozhodnutí podíleli všichni zúčastnění a pečlivě zvažovali všechna pro a proti. Pro rodiče musí být důležitým ukazatelem spokojenost dítěte, které se do školy těší. Považuji za nevhodné zařazovat do kolektivu intaktních žáků jedince s mentální retardací, která je navíc kombinovaná s hyperaktivitou, psychiatrickými obtížemi, poruchami komunikace apod. Zařazení těchto žáků do běžného kolektivu je problematické pro všechny zúčastněné strany. Tito žáci zažívají úspěch a realizují se např. v „pracovním vyučování" v zařízených dílnách, ve cvičných bytech či kuchyních, zatímco žáci běžných základních škol např. v práci s informacemi. V průběhu dne se mohou dostávat do situací, které nechápou. I děti v nižších ročnících si začnou uvědomovat, že ostatní čtou a počítají a ony se potýkají s prvními písmeny. Obávala bych se, že důsledkem mohou být pocity méněcennosti, stresové situace, které mohou u některých jedinců vyústit i v agresivnější projevy.

Je integrací, když dítě sedí stranou se svou asistentkou, plní jiné úkoly a má odlišný individuální výklad? Úplná inkluze by měla být jednou z možných variant. Varianta, která je nejoptimálnějším řešením pro dítě, rozhodně ale ne pro dospělé, stát a instituce. Uvádějme ji do praxe postupně, smysluplně či empaticky a vždy jen v zájmu dítěte.

Autor: Martin Weiss

4.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Rybáři do revírů na Mladoboleslavsku nasadili 140 kilogramů lipanů podhorních

Mladá Boleslav - Dva roky rostla násady lipana podhorního v rybochovném zařízení v Mukařově, aby ji poté rybáři nasadili do předem vytipovaných revírů Jizery.

OBRAZEM: Boleslav opět po roce patřila Svatováclavské jízdě

Mladá Boleslav - Už se stalo tradicí, že státní svátek 28. září je ve městě automobilů zasvěcen Svatováclavské jízdě.

Černou skládku z pastviny zubrů a divokých koní odklidili i za deště

Benátky nad Jizerou - Česká krajina ve spolupráci s kluby vojenské historie se pustila do odklízení černé skládky, kterou někdo založil v bývalém vojenském prostoru, nedaleko ohrady, kde dnes žijí zubři a divocí koně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies