S čím na nejtěžší osmitisícovku světa Petr odjíždí, co obsahují jeho zavazadla a proč si myslí, že mu štěstí vlastně přeje? Nejen to prozradil v úplně posledním rozhovoru před odletem.

Co prožíváš v těch posledních hodinách před cestou?

Teď už je to vlastně docela v pohodě, už jen doladím poslední drobnosti a detaily, dokoupím oblíbené maté, těším se a čekám. Balili jsme společně z neděle na pondělí, a v pondělí jsme posílali cargo (veškerá horolezecká výbava, pozn. red), které váží 700 kilogramů.

Lucie Výborná z Českého rozhlasu s vámi půjde kam, do základního tábora?

Přesně tak, a nebude jediná. Před týdnem se totiž podařilo získat potřebné finance i tříčlenné skupince filmařů z České televize, kteří už rok točí film o Radku Jarošovi, takže ti s námi pojedou také. Oni se sice pořád ptají, jestli s námi můžou do prvního výškového tábora, co na to potřebují a podobně, ale my jim říkáme, že nikam nepůjdou. Ono je to tam brzo přejde, ale tady to vypadá, že se chystají až na vrchol (směje se).

Tam tedy polezete v tom složení, které je už známo delší dobu, Radek Jaroš, Honza Trávníček, ty a Martin Havlena?

Takhle jsme sice napsaní na permitu, ale Martin Havlena je takový náš týlař, z legrace mu říkám šéf základního tábora. Je sice také horolezec a už s námi byl na Gasherbrumech, kde se podíval do šesti a půl tisíce metrů, ale nejspíš s námi vyleze do jedničky a pak se třeba vrátí… Uvidíme, ale vrcholový tým je tříčlenný.

Jak tedy expedice začíná, letíte do Islámábádu? Ani pro jednoho z vás to není premiéra, takže jaké jsou plány?

Letíme ve středu ve 12.05 z Prahy do Istanbulu a odtamtud do Islámábádu. Odtud chceme co nejrychleji zmizet, je tam velká vlhkost a strašný vedro, takže bychom rádi co nejrychleji přeletěli vnitrostátním spojem. Rozhodně nechceme jet po Karakoram Highway (nejvýše položená „asfaltka" světa, překonává čtyřtisícová sedla, pozn. redakce). Já budu v Pákistánu popáté a Radek tuším pošesté, takže tak nějak víme, co od toho čekat. Navíc v tuhle chvíli není Karakoram Highway moc bezpečná.

Z Islámábádu přeletíte do Skardu?

Přesně tak, a odtamtud nás čeká půldenní cesta džípem do poslední civilizace. Tam si najmeme nosiče a před sebou budeme mít stokilometrový pochod pod K2. Půjdeme to pět nebo šest dní, záleží na tom, jestli budou chtít nosiči den odpočinku nebo ne. Každopádně chceme vyrazit a být tam co nejdřív, abychom využili i té aklimatizace, kterou máme z Peru.Čím dřív tam budeme, tím lépe nám bude.

Kdy zhruba se pokusíte o vrchol?

Sezona tam už běží, vrcholové dny ale bývají někdy kolem přelomu července a srpna. Zpáteční letenku máme na 16. srpna, ale to se samozřejmě obvykle mění, určitě ti nemůžu říct, že budeme za měsíc zpátky. Stihnout se to dá, když nám bude přát vyšší moc…

Vyšší moc ale posledním tvým expedicím nepřála, ne?

To bych ani netvrdil. Podívej se na to tak, že mi umřelo docela dost kamarádů, zatímco já jsem pořád tady, živej a zdravej. Tomu bych nepřízeň vyšší moci neříkal. Že se nepovedlo vylézt na vrchol? To není všechno.

Jak tvoje výpravy snáší rodina?

Musím říct, že moje žena je největší hrdinka. Určitě to není lehké, koneckonců za posledních patnáct let jsem byl na nějakých dvanácti expedicích. Je ale skvělá a podporuje mě, stejně jako moje děti. Od dcery jsem teď dostal k svátku dospělácké pexeso, které beru s sebou. Nahoře je potřeba se zabavit, takže kromě obligátních šachů a knížek mám i tuhle novinku. A v přehrávači mám na dobrou noc Fimfárum.