VYBRAT REGION
Zavřít mapu

František Staněk: Nikdy jsem nepočítal, že k tomu dojde. Byl to prostě pro všechny šok!

Mladá Boleslav/ Bylo mu 24 let. Pracoval jako fotograf. Když ho vzbudilo hlášení v dráťáku, oblékl se a vyrazil do ulic. Vzal si fotopřístroj. Ruskou Směnu…

20.8.2008 1
SDÍLEJ:

František Staněk ve svém království. Na počítači ve své pracovně zpracovává fotografie. Výstava je za dveřmi...Foto: Deník/Jiří Macek

František Staněk. Známý boleslavský fotograf, podnikatel. Je spjat s fotoprodejnou U dobré rady na boleslavském Starém městě. Před 40 lety pracoval jako vedoucí boleslavské prodejny Foto – kino. Na začátku 21. srpna spal. Ve čtyři ráno ho ale probudilo neočekávaně mimořádné hlášení rozhlasu po drátě.

„Byla to taková shoda náhod. V té době jsem byl vlastně takový lovec zvuků. Snažil jsem se vlastnit všelijaké nahrávky skupin. O půlnoci, když končilo vysílání rozhlasu po drátě, jsem usnul. Dráťák obvykle začínal až ráno. Ale najednou to se mnou trhlo. Tak čtyři byly. Reproduktor zapraskal a ozvalo se mimořádné hlášení. „Dnes, tolikátého a tolikátého…“ ozval se hlas. Nelenil jsem, popadl mikrofon, obrátil dráťák na bok, položil mikrofon na něho a začal nahrávat. Ještě rozespalého mne napadlo, že tohle není normální situace. “

Jak ty vzpomínky 40 let staré jsou vzdálené?
Jakoby to bylo dneska. To si přesně pamatuju. Všechno, detaily, lidi, spousty slov.

Co jste udělal, když jste slyšel hlášení?
Vylítnul jsem z postele, běžel jsem za rodiči, spali vedle v ložnici, a křičím: Táto, mámo, něco se děje! Nejdříve říkali, co blbnu? Ale protože se hlášení opakovalo ve smyslu „Dnes, v tolik hodin překročila spojenecká vojska..…“, tak pochopili, že se mi to nezdálo. Otevřel jsem okno a slyším takový nějaký blbý zvuky.

Kde jste tehdy bydlel?

Normálně jako teď. Tedy v Pivovarské ulici nad dnešní mojí provozovnou U dobré rady.

Co bylo dál?
Běžel jsem za kamarádem Vaškem Ševčíkem. „Co se děje?“ křičím na něho. „Je to v pytli,“ říká, „něco se děje“. „Hele, počkej, já si doběhnu pro foťák,“ jen jsem na něho houknul. Když jsem viděl, že to jsou bolševici, blesklo mi hlavou, co mám vzít za foťák. Viděl jsem armádu a tušil jsem, že by mohly být potíže. Nějak mne napadla myšlenka, že si z krámu vezmu ruský přístroj Směnu. Fotil dobře, Já měl lepší foťáky, ale Směny opravdu nefotily špatně. Nehledě k tomu, že to byl ruský foťák a v té době byly Směny popsané azbukou. Tak mne taky napadlo, že v případě potíží by to tak problematické nemuselo být. To všechno ale byly jen myšlenkové okamžiky, které se mi vybavují, ale nebyly nijak dlouze připravované. Ty minuty běžely strašně rychle. Najednou jsem byl na ulici a fotil. Takže jsme běželi za zvuky, kde to řvalo. Dostali jsme se na Ptáckou ulici, kudy vjížděla první auta do města. Pak to začalo všude.

Nemusíte si hrát na hrdinu, řekněte, vy jste se nebál?
Já bych řekl, že to spíše byl pro všechny takový šok, který nikdo nečekal. Lidé zmateně pobíhali. Bylo to, jako když píchnete do vosího hnízda. Nikdo nevěděl, co se děje, co se stane, co může očekávat. Až pak začala holá skutečnost. Když pak člověk zpětně vidí ty pancéřované vozy co tady jely a každý měl bílý pruh namalovaný, když začaly hučet eroplány, tak si uvědomuje, že to bylo dost dramatické.

A to jste se nebál třeba ani možnosti bombardování?
Věděl jsem, že se může stát ledacos. Jenže v té době si mladý člověk neuvědomoval, že je to tak vyhrocená situace. Bylo to mládí.

Vy jste pár dnů před vpádem necítili ve vzduchu, že by „něco“ mohlo přijít?

Ne, ne, ne! Bylo sice vidět, že se situace začíná vyhraňovat, ale že by to došlo tak daleko…

Setkal jste se s nějakou mimořádně dramatickou situací?
Zpětně to bylo všechno drama. V tu chvíli ale to nikdo tak nebral. Jak říkám, byl to šok.

Můžete zkusit vysvětlit, proč jste fotil? Uvědomoval jste si možné problémy, na druhou stranu jste byl fotoprofík…
V tom okamžiku jsem asi viděl, že se něco děje. Něco, co tady nikdy nebylo a co není vůbec normální. A taky jsem byl blázen do modýlků letadel, které jsem tehdy stavěl. Já nebyl v Pionýru, v SSM, ani v partaji. Měl jsem nálepku syna živnostníka a jediné, do čeho jsem se dal, byl Svazarm. Kvůli těm letadýlkům. A tady byla armáda. Takže jsem fotil trochu i kvůli tomu.

Kolik filmů jste vyfotil?
Měl jsem tři kinofilmy po 36 snímcích. Bohužel, ten prostřední je pryč.

Jak to?
Fotil jsem od rána. První várka byla vlastně příjezd. Druhá pak houfování lidí a debaty s ruskými vojáky na tancích a obrněných transportérech. Když vojáci projížděli, lidé to brali s absolutním klidem. Když ale zastavili, tak u strojů začaly debaty. Lidé se snažili vojáky umluvit: „Neblbněte, tady žádná kontrarevoluce není!“. Ale samozřejmě se našli tací, kteří s tím sympatizovali. Ti tam byli na jejich obranu, říkali: „Co se tady budeš motat?! Koukej vypadnout, ty starej živnostníku.“ No a pak přišel jeden civil, ještě ho potkávám, ale nevím, jak se jmenuje, strašně mne to mrzí, ale jednou ho zastavím a musím mu to připomenout. No a ten mi sebral foťák, otevřel ho a vyndal z něho kinofilm, který roztáhl a tím samozřejmě zničil.

Ublížil vám tím hodně?
Neublížil, ale zničil archivní materiály. Film sice nebyl úplně plný, ale vytáhl ho z foťáku a rozbalil. A pak mne začal vyhrožovat.

Byl to civil?
Samozřejmě, žádný voják, žádný důstojník. Asi si myslel, že jsem ho tam viděl a vyfotil, možná se bál.

Když vám film vytáhl, co vás napadlo? Smutek, vztek, nechtěl jste ho praštit?
Praštit snad ani ne, ale byl jsem hodně nasr…. Říkal jsem si, jací ti lidé jsou kreténi! Navíc mi řekl, ať koukám zničit všechny materiály, že si na mne posvítí. Tak to mne trošičku zamrazilo.

Myslíte si, že se onen ničitel kinofilmů a zastánce vpádu vojsk objeví na čtvrteční vernisáži?
To nevím…

Zatušil jste možné problémy. Co jste s fotkami udělal?
Já jsem fotky vůbec nedělal. Jen jsem vyvolal negativy a zaevidoval tak, že jsem je nemohl dlouho najít.

Jak to „dlouho“ trvalo“?
No, vlastně 38 let. Našel jsem je přede dvěma lety.

Vy jste je po celá ta léta, ani po sametové revoluci nehledal?
Ne. V dobách socialismu na to nebyly myšlenky, po revoluci zase čas. Začal jsem podnikat.

Kde tedy nakonec byly?
Byly v archivu v trezorku, ale byly nadepsaný jako Návštěvy.

Byl to objev náhodný?
Já jsem věděl, že jsou v archivu a jsou blbě pojmenovaný. Ale hledejte v archivu s desetitisícema fotek?

Napadlo vás, že to nikdy nemusíte najít?
To ne. Věřil jsem, že se jednou objeví.

Když jste vzal do ruky další zásobník na negativy, otevřel ho, podíval se na seznam snímků, bylo vám jasno, že jste vyhrál?
No, vyhrál. Když jsem uviděl slovo Návštěvy, najednou mi to bylo jasné.

Radost?
Ohromná, to je přece jasné!

A oslava?
Já slavím často…

Držel jste v rukách „poklad“, co jste udělal?
Prohlédl jsem si negativy a okamžitě jsem si uvědomil a zalitoval onoho zničeného filmu.

Nemyslíte si, že kdyby u vás soudruzi hledali, že by negativy našli?
Já si myslím, že při jejich pečlivosti asi ano.

Neměl jste v průběhu mnoha let stažené pozadí, když se otevřely dveře od krámu a tam se objevil třeba nějaký nepříjemný soudruh?
Ani snad ne. Ale udělal jsem jednu fotku, ta je hodně tvrdá. Nazval jsem ji Normalizace.

Copak to je?
Podařilo se mi z letadla vyfotit ruská kasárna i s autama uvnitř. Pěkně zaparkované jedno vedle druhého. To byl byl průšvih!.

Z letadla?
Jo, dostal jsem se tam. Ale taky jsem zjistil, že někdo, už ani nevím, jak se jmenoval, dostal patnáct let natvrdo za to, že fotil kasárna z okna. Já mám kasárna na celým záběru.

Kdo vás tam tehdy nahoru vzal?
To nebudu říkat. To ale bylo někde v roce 1970.

Hovořil jste také o zvukové nahrávce.
Jo, jo. Ta taky někde je.

Taky kdesi v archivu?
Někde je, kde, to ale opravdu nevím. Ale i ta se jednou určitě najde. Stejně jako negativy. Někde je. Vím to…

Další vzpomínky a dobové materiály z 21. srpna 1968 naleznete na stránkách čtvrtečního vydání Boleslavského deníku.

Autor: Jiří Macek

20.8.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Park Štěpánka v Mladé Boleslavi.
25

OBRAZEM: I taková je Štěpánka

Ilustrační foto.

V září se bude v Boleslavi sportovat zadarmo

KRÁTCE: Na Putně poteče whiskey

Boleslavsko - Přinášíme vám přehled kulturních událostí v regionu.

Patříš k plotně! slyšela další fotbalová rozhodčí

Střední Čechy – Nejvyšší fotbalová soutěž řešila podobný skandál loni na podzim a byl z toho pořádný poprask, když sparťané Vácha s Koubkem poslali po utkání v Brně rozhodčí Ratajovou k plotně. Obdobný a ještě daleko drsnější výrok na adresu ženy s píšťalkou měl ve druhém kole soutěží padnout také ve středočeském fotbale.

Na Sychrově padaly i letos nové české rekordy

Sychrov – Podařilo se! Liberecký kraj se znovu ocitne v České knize rekordů.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení