Je to jednoduché. Tedy: zdá se to být jednoduché. Prostě sednete na kolo, párkrát šlápnete a pak zase sesednete. Když máte štěstí, za chvíli vám naloží do rukou sud piva.

Prostě jste vyhráli.

Byli jste nejrychlejší. A k tomu máte suchou nohu, suché tělo.

Jistě, je tu ale háček, ono „ale“. Tedy něco za něco. Nejprve musíte mít odvahu se přihlásit. Pak přichází odvaha nasednout. A poslední odvahou je vyrazit. Místo, kudy pojedete, je široké tak třicet centimetrů, je sbité z prken, hrbolaté, nerovné. A dlouhé tak 50 metrů. Kdo umí udržet rovnováhu, mohl by to zvládnout.

Tady je ale to poslední „ale“. Jedete po rybníku. Pod vámi je voda. Tedy voda, tak trochu bahňák. Kdo spadne, a jako že padají skoro všichni, je od bahna od uší po patu.

To je každoroční obrázek podobných šíleností.

Ten letošní se uskutečnil tradičně i na rybníčku uprostřed obce Lhotice u Mnichova Hradiště. Čtyři stovky diváků lačnily nikoli po tom, kdo přejede, ale především po tom, jak si kdo namlátí. Diváci se těšili na ladné i neladné pády. Na krkolomné šipky, kdy jezdec padal na jednu stranu po zádech, zatímco bicykl se zapichoval do bahna na druhé straně lávky. A mnohé pády hodně bolely.

Na start jubilejního patnáctého ročníku přejezdu se postavilo 33 odvážlivců. Mezi nimi několik žen. Přejet onu zrádnou trasu se nakonec podařilo 13 soutěžícím. Vítězem, a to s velkým náskokem, se stal Martin Fidler z nedaleké obce Koprník. Ten přejel přes rybník suchou nohou, ke všemu nejrychleji. Někteří tedy byli zmáčeni hned dvakrát. Druhé místo „vyjel“ Pavel Pfeffer a třetí M. Bárta.

Dodávat, že po tak nevídaných závodech se u rybníku veselilo do ranních hodin, není třeba.

Bára Macková, Deník