Betlémy všeho druhu k adventnímu času a Vánocům neodmyslitelně patří. Známý kněžmostský ornitolog Pavel Kverek, jinak rovněž umělecký kovář, spolu se svým synem Tomášem pracují na jednom zcela unikátním Betlému. Vzniká už pátým rokem, každou zimu v něm přibývají výjevy a momentálně ho obdivují návštěvníci v proslulé Betlémské kapli v Praze.

Jak vlastně vůbec vznikl nápad, že vyrobíte kovový betlém?

Ta myšlenka vznikla vlastně úplně náhodou v roce 2010, od té doby na něm pracujeme. Můj syn kdysi ukoval pro nějakou kamarádku nádherného anděla. Nám se strašně líbil, a když jsme ho viděli, řekli jsme si, že by to mohl být začátek betlému. Úplně jsme ho viděli nad jesličkami, jak tam stojí nad svatou Trojicí… A tak to všechno začalo. Anděla mimochodem nad ústředním výjevem v našem betlémě můžete skutečně vidět dodnes. Ten rok jsme tedy vykovali svatou Trojici a výjev byl tehdy vystaven v Dolním Bousově.

Když jsme u toho, kde je váš betlém v tuhle chvíli k vidění?

Kněžmostský betlém je letos k vidění v Betlémské kapli v Praze, kde je součástí každoroční výstavy lidových řemesel. Myslíme si, že letos už si zaslouží tam být prezentován, protože jsme ho zase vylepšili.

Když jste ho vylepšovali, to znamená, že ještě není dokončen?

Přesně tak, a možná vás to překvapí, ale on ani v nejbližší době nejspíš dokončen nebude. Vždycky takhle před koncem roku si totiž můžeme dovolit věnovat mu dva tři dny a přikovat další postavy. Je to vlastně závazek, protože každý rok je betlém vystaven někde jinde, a my chceme, aby přinesl vždy něco nového, těší nás ho vylepšovat. Přece nepovezeme starou věc, že?

Kolik figur tedy betlém obsahuje v tuhle chvíli?

Je jich něco kolem padesátky. Dřevěný podstavec, na kterém stojí, je zatím sestaven ze tří dílců. Potažen je mědí a vyrobili ho pro nás na zakázku truhláři z Dolních Stakor. Hlavním a ústředním výjevem je samozřejmě svatá Trojice, tedy scéna, jak u jesliček ve chlévě vítají Ježíška. Já sice nejsem věřící člověk, ale moc se mi líbí, jak řemeslníci zejména samozřejmě řezbáři skládají hold narození Ježíše. K tomu jsme se rádi připojili.

Jaké nové figury jste vykovali letos?

Tento rok do betléma přibyl ptáčník, který nese v kleci slavíka, udělali jsme i sokolníka, jednoho pomocníka u dřeva, a také tanečníky, protože máme muzikanty, tak aby na jejich hudbu někdo tančil…

Jak vás napadají další osoby, které tam chcete ještě mít?

To je právě na tom to krásné, že člověk může přemýšlet celý rok. V létě vás najednou pinkne nápad, poznamenáte si ho, a když v zimě zapálíte výheň, řekneme si: tak, a tím začínáme.

Víte ještě o nějakém dalším betlému ze železa?

Určitě jich nebude moc. Když jsme s jeho výrobou začínali, schválně jsme prohledávali všechny možné zdroje, a nepodařilo se nám žádný objevit. Nyní už asi dva nebo tři vznikly, ale jde spíše o stylizované základní figury. Ten náš asi bude stále ještě dominantní.

Kromě toho, že jste byli osloveni z Betlémské kaple, má váš kovaný betlém i další úspěchy, které to jsou?

V roce 2014 byl vystaven na Vysočině na mezinárodním setkání uměleckých kovářů Brtnické kovadliny, kde získal první místo jako dílo. Na proslulém Hefaistonu na Helfštýně u Lipníku nad Bečvou jsme nestihli dílo přihlásit, protože syn dorazil pozdě. Nicméně porotcům tak padl do oka, že mu udělili cenu poroty ve zvláštní kategorii. Ctí pro nás je i to, že našemu betlému věnoval celou stranu prestižní německý časopis, který je určen uměleckým kovářům.

Nejenže posbíral řadu ocenění, budí zájem i mezi sběrateli umění. Dovedete si představit, že byste ho prodali?

To určitě ne, není na prodej. Bude to rodinný betlém, a pomalu každý rok budou přibývat další a další postavy. Pokud by třeba i synovy děti pokračovaly v naší profesi, jednou budou mít dílo, které bude skutečně monstrózní. Podložky, na nichž betlém stojí, jdou přistavovat, a postavy mohou také přibývat neomezeně.

Co je pro vás na této práci nejdůležitější a nejpřitažlivější?

Za každou cenu se tam snažíme uchovat tu atmosféru, tu pokoru, prostě betlém je velice emotivní záležitost, a narození Ježíška se dotklo úplně všech. To dává umělcům možnost nechat fantazii běžet. Hlavním tahounem je můj syn Tomáš, a já tady figuruji spíše v roli jeho pomocníka, dotvářím nástroje, vykoval jsem třeba basu, lucernu ponocnému a podobně. To je na tom pro mě také velice půvabné, jak se na té práci se synem potkáváme.