Žádné povinné sezení v lavicích a čekání na vytoužené zazvonění, ukončující vyučovací hodinu, nýbrž trochu jiný způsob výuky. Nakonec vzniká projekt, kde si každý žák podle svého uvážení vybere, na který z několika seminářů půjde. Jedním z nich byl i ten, jak se píší noviny, respektive deník, ten náš – Boleslavský deník.

Úderem deváté hodiny ranní usedám za katedru před asi čtyřicítku žáků s více než hodinovou přednáškou o tom, co všechno předchází tomu, než si lidé koupí své vytoužené noviny. S hrůzou zjišťuji, že desky, které si s sebou nesu, neobsahují onen papír s tématy, o kterých chci mluvit.

No nic, takže i z hlavy nakonec plodím to nejpodstatnější, o čem si myslím, že je dobré vědět. A čtyřicítka dětí se má stále na co zeptat. Nakonec hodina a půl uteče jak voda.

Dalšími tématy seminářů bylo to, jak se dělá divadlo nebo píše odborná literatura. Žáci školy vyrazili také na několik exkurzí – do mladoboleslavské knihovny, tiskárny v Čisté, či městského muzea.

Dokonce si děti podle ředitelky školy Marcely Pavlíkové na vlastní kůži vyzkoušely, jaké to je spát ve škole. „První noc zde přespali žáci prvního stupně, o den později pak žáci druhého stupně,“ řekla Deníku ředitelka školy.

K dispozici jim byla školní tělocvična. Žáci si mohli zahrát nejrůznější hry. Promítaly se filmy, zkrátka pro každého něco. Kdo chtěl, mohl si zazpívat. Právě strávit noc ve škole bylo to, na co se děti nejvíce těšily.

Ředitelka školy Marcela Pavlíková si od celého projektu slibuje to, že škola nebude pro děti jen nudnou povinností. „Mělo by to však splnit i to, že děti se budou cíleně věnovat aktivitě, o které získají nové informace a dojdou i k nějakému cíli,“ řekla.

Během tohoto projektu tak děti vytvořily knížku, časopis, či si zdramatizovaly nějaké dílo. Na nejvydařenější díla žáků čekaly příjemné odměny v podání knih z Knihkupectví Pospíšilová v Mladé Boleslavi.