Ultramaraton na horském kole? Výzva pro každého!

Organizátor závodu ze Skicross Team Chomutov i partneři z Adrenaline Race tvrdí, že ano. Zeptali jsme se, jak je tedy vše vymyšleno, organizátorů i vítěze minulého ročníku Vojtěcha Marvana.

Jan Toth ze Skisross Teamu Chomutov je ředitelem závodu a první otázka tedy na něj. Co si v závodu najde profík a co si může užít amatér?

V celku je jedno, zda se jedná o toho, či toho. V obou případech jde o rozložení sil. Protože ne každý profík má zkušenost s takovou dištancí. Je to délka klasické etapy na několikadenním závodě. A s tím je třeba se hlavně psychicky srovnat. Pokud pojede skupina borců pohromadě, bude velmi zajímavé to sledovat. Zejména na Jedlové. Myslím si, že právě tam se začne lámat chleba. Co se amatérů týče, měli by si pořádně rozmyslet, zda takový závod jet. Pokud mají natrénováno alespoň něco, neměli by mít při rozumném tempu problémy. Neměli by opomenout navigaci. Loni na to doplatila spousta borců. Už první kopec na Svahovou z Jirkova ukáže, kdo z nich na to má nohy. Každopádně všem závodníkům přeji hodně štěstí se vzkazem „Žádný strach, bude o vás postaráno."

Vojtěch Marvan z teamu Hnízdil Factory vloni zvítězil v čase 12 hodin a 21 minut. Letos jede znovu. Jak jste si užil závod a co očekáváte od toho letošního?

Určitě nejdřív musím zmínit, že to byla moje první zkušenost s takhle dlouhým závodem. Mám zkušenosti s delšími přechody hor a výpravami do přírody třeba na několik dní, ale na kole jsem reálně nikdy dvanáct hodin v kuse neseděl, i proto jsem byl zvědav, jak to bude probíhat. Upřímně, předčilo to veškeré moje očekávání a především intenzita toho zážitku se dá srovnat jen s absolvováním rakouské Salzkammergut Trophy, což je sice závod kratší (210 kilometrů), ale zase s větším převýšením. Tady hraje obrovskou roli fakt, že je menší startovní pole, a tak závodník absolvuje trať z větší části sám. Je mnohem více času na přemýšlení a prožití té trasy, což přidává na intenzitě finálnímu zážitku. I když máte pocit, že z kola chcete slézt a bolí to, tak se ten obrovsky vyčerpávající moment časem promění v obrovsky pozitivní zkušenost. Nechtěl bych tu rozebírat ty psychologické aspekty, ale pro mě osobně byl okamžik, kdy jsem vyjel na Jizerku ve zhruba dvanácté hodině, zapadalo slunce a já věděl, že už je to jen dolů z kopce, nejsilnějším zážitkem v mé sportovní kariéře. Od letošního roku očekávám, že si závod užiji ještě více. Jdu do toho zkušenější, sice trochu hůře připravený, ale věřím, že právě fakt, že jsem si loni vyzkoušel dva závody trvající přes dvanáct hodin, mi v celkovém pojetí závodu velice pomohou.

V organizačním teamu se objevila známá tvář, rekordman v rychlostním lyžování, Radek Čermák. Vy se věnujete rychlostnímu lyžování, proč kola?

Lyžařská a cyklo rodina jsou takřka to samé. Kolo je mým každodenním partnerem nejen v tréninku, ale i jako nejrychlejší doprava po Praze, kde v létě žiju. Většina cyklistů má zase lyže jako doplněk v zimě. Na startu nějakého závodu se v létě také vždy rád objevím, i když jako cyklista s lyžařskou figurou jsem u vytrvalostních závodů už předem předurčen uzamknout na konci trať. I tento 250 kilometrů dlouhý závod byl nejprve tréninkem, v rámci přípravy našeho ski teamu na zimní sezonu. Pak přišel nápad přiblížit náš zážitek i veřejnosti a výsledkem je druhý ročník, kde jsem členem organizačního tým, a tak se setkáme už jen u jednoho z osmi stánků s občerstvením na trati a u cílové pásky.

Byl jste v týmu i minulý ročník. Také si myslíte, že ten závod může jet každý?

Jako jeden ze zakladatelů jsem byl u samého zrodu závodu, a tak mohu potvrdit náš společný cíl a tvrzení, že závod je opravdu pro každého. Navíc, kdo chce, může si závod rozhodit na dvě části s přespáním. Závod je vším, čím má být. Bojem o pódium, osobní výzvou, dobrodružstvím, krásným cyklo víkendem, kde je vše zajištěno a je pouze na každém z účastníků, co je jeho cílem.