Rektor Karel Melzoch: Vysokoškoláky zajímá také forenzní analýza

Rektor školy profesor Karel Melzoch si myslí, že snad prázdniny ani neproběhly, po škole ještě pobíhali poslední studenti ve svátečním, kteří si dodělávali zkoušky a učitelé ještě pracovali na dalších projektech.

Jak vnímáte období, kdy začíná semestr?

Akademický rok se vyznačoval určitými etapami. Při vyučování byla plná škola lidí, o zkouškovém období se tu trousí lidé, kteří jsou jinak oblečení. Pak do toho přijdou prázdniny. Letos jsme je ale spíše neměli. Nyní vrcholí podávání projektů v evropském operačním programu věda, výzkum a vzdělání. Přihlásili jsme se do šesti výzev, které měly uzávěrku koncem srpna, takže proto byly prázdniny hektické a náročné. Až přijdou studenti, tak si vydechneme.

Do jakých projektů se hlásíte?

Jsou na podporu vzdělávání. Jde o takzvané tvrdé a měkké peníze. Tvrdé jsou na vybavení a rekonstrukce, měkké jsou na zaplacení lidí, kteří na projektu pracují, na materiál a další věci. Máme projekty na rozvoj všech našich programů. Některé jsme cílili i na doktorské studium. Chceme zkvalitnit výuku obecně, čímž se myslí i vědecko-výzkumná činnost. Všichni studenti pracují na projektech a dělají závěrečné práce. Všechny jsou experimentální, takže pracují v laboratoři.

Dívala jsem se, že máte vysoký počet doktorandů?

Na VŠCHT studuje téměř čtyři tisíce studentů, z toho máme přes šest set na doktorském studiu. Vůči jiným školám je to vysoké číslo, ale je to dané tím, že jsme výzkumná univerzita. Ze studentů bakalářů, kteří sem přijdou a které zapíšeme, promuje asi třetina. Mezi bakalářem a magistrem pokračuje asi 90 procent. Ale nejsou to jen bakaláři z VŠCHT, protože přichází na magisterské studium i studenti z jiných škol.

O které obory je největší zájem?

Na bakalářském studiu máme tři obory nejoblíbenější. Je to forenzní analýza, výroba a syntéza léčiv a technologie potravin.

Proč zrovna forenzní analýza, kvůli seriálům?

Jednak je to boom seriálů z tohoto prostředí, ale není to o tom, že všichni absolventi skončí ve forenzních laboratořích. Máme spolupráci s kriminalistickým ústavem a jiným institucemi, ale uplatnění zde je otázka jednotlivců. Na druhou stranu mají dobré chemické základy, umí analytiku a procesně odběr vzorků, tedy vystopování vzorků. Získají i právní vědomí, protože obor je poměrně široký od chemie přes biologii až k právním konsekvencím. Dobře se uplatní v jakékoliv kontrolní laboratoři.

Proč spolupracujete s policií?

Tento rok jsme podepsali rámcovou smlouvu s policejním prezidentem. Kromě výuky jdeme ještě do bezpečnostního výzkumu. Máme několik projektů, nejznámějším projektem jsou pachové stopy. Snažíme se analyticky nahradit čichací psy. Je to sen, pes má úplně jiné smysly. Bere stopu komplexně a my se po chemické stránce věnujeme pachovým markerům, ze kterých vyvozujeme výsledek. Ne vždycky jsou psi soudy přijímány jako dostatečně objektivní, proto ta analytika.

Jaká je motivace, proč studovat chemii?

Já už jsem se rozhodoval dávno, ale podle mě je to solidní vzdělání, které pak umožňuje dobré uplatnění v praxi. Přál bych si, aby toto byla motivace. Máme stále velký podíl praktické výuky, takže studenti prochází laboratořemi od základních předmětů. Možná bychom už měli dělat i talentové zkoušky jako umělecké školy, protože i manuální zručnost je potřeba. Někdy v laboratoři může jít i o život (smích).

Kdybyste se znovu rozhodoval, co byste studoval?

Vystudoval jsem na VŠCHT fakultu potravinářské a biochemické technologie. Necítím se být ryzí chemik, spíš jsem se věnoval záležitostem, které jsou na pomezí biologie, chemie a inženýrství. Když pracujete s živými organizmy, musíte tomu přizpůsobit i svůj životní rytmus a volný čas. Biologický faktor do toho přinese něco svého a něčím vás překvapí. Ale nemám pocit, že bych se jinde uplatnil lépe.

Jako rektor pracujete spíš v administrativě. Máte nějaké hodiny?

Dostávám se k tomu, jak říkám, víceméně za odměnu. Ještě mám pár doktorandů, ale hlavní náplň práce je administrativa, která nepředstavitelným způsobem narůstá.

Jaké zajímavé absolventské práce jste viděl nebo vedl?

To je otázka pohledu. Když jsem se začínal v oboru biotechnologie orientovat, kvasné nebo fermentační technologie byly zaměřené na tradiční produkty, jako je v Čechách pivovarství, sladařství. Dneska i v těchto „tradičních" oborech je fůra nových věcí a prošly ohromným technickým a technologickým rozvojem, o jakém se dříve nikomu nezdálo, i když paradoxně produkt, který z výroby vychází je stále stejný. Na druhou stranu je tu rozmach IT a genetiky, které přináší jiné pohledy. Antibiotika jsou dneska víceméně historie. Dřív bylo nemyslitelné, že by někdo naprosto cíleně ovlivnil genom buňky, tím se například dostáváme k produkci rekombinantních proteinů, přípravě geneticky modifikovaných organismů.

Máte i úspěšné profesory, čemu se například věnují?

Profesor František Štěpán se vrátil na školu s projektem, který se zabývá nanoroboty. Jedná se například o distribuci určitých látek do určitého typu buněk. V kontextu léčby rakoviny, protože proč otravovat celý organismus, když můžu účinnou látku dopravit cíleně na místo a tam ji aktivovat. To je směr, který se rozvíjí. Pak je to oblast energetiky, například palivové články, kdy se ukládá energie do vodíku. Ne jako raketové motory, kde se vodík spaluje, ale jde to přes membrány do elektrických článků. Pozadu nezůstáváme ani v materiálovém inženýrství a dalších oborech. Jsem rád, že v řadě oblastí držíme krok se světem. Naši vědci jsou součástí evropských i amerických projektů a nehrají tam druhé housle, ale přináší nové poznatky.

Mají i studenti zájem o přeshraniční projekty?

Člověk by čekal, že studenti budou mít zájem v uvozovkách větší. Z pohledu mobility studentů existuje řada možností, jak se dostat na zahraniční univerzitu. Mohou využít program Erasmus, kdy student vyjíždí na školu, se kterou máme partnerství, jsou ve většině států EU. Stráví tam jeden až dva semestry. Primární je zájem ze strany studentů, jejich mobilita je podporována i z vědecko-výzkumných projektů.

Vy jste byl také v zahraničí na zkušenou, na západě i na východě. Jaké to bylo?

Pro naši generaci bylo nesmírně lákavé podívat se do ciziny, ale možnosti byly silně omezené, pokud vůbec byly. Na západ jsem se dostal až v 90. roce na stáž do Nizozemí na univerzitu v Amsterdamu. Předtím jsem byl na stáži na moskevském chemicko-technologickém institutu. Pro mě to bylo atraktivní. Dneska mají studenti svět otevřený. Paradoxně máme více studentů, kteří přijíždí na VŠCHT než vyjíždějících.

Čím to je?

Je to o tom, že odjíždějící student musí vybočit ze zažitých rituálů, jít do nejistoty. Tady má rodinu, přátelé, zná to tu. V cizině se musí postarat sám o sebe. Dříve finanční podpora také z větší části pokrývala náklady na život v cizí zemi, teď je to příspěvek na vyrovnání diskomfortu. Jestli jí, bydlí, šatí se v České republice, dostane rozdíl, aby na to měl i v jiné zemi. Také může jít o jazykovou bariéru, čemuž moc nerozumím. Mladá generace by neměla mít problém s angličtinou, která je komunikačním jazykem chemie. A za poslední svým odjezdem může něco zameškat a tím prodlužovat studium na vysoké škole.

Na VŠCHT máte i badatelsky orientovanou výuku pro učitele. Jak se jim to líbí?

Máme velmi pozitivní ohlasy. Někdy je problém, aby pedagogové uplatňovali tuto formu výuky. Je tam spíše psychologická bariéra z jejich strany. Necítí se být silní, není to jejich parketa. Chceme jim ukázat, že je to víceméně hra.

Jak probíhá letní škola?

Letos byl třicátý ročník. V historii jsme měli zlomovou etapu. Mimo nabídky zajímavých přednášek pro středoškolské pedagogy jsme před několika lety přikročili k tomu, že jsme do hry vtáhli i studenty. Každý pedagog mohl přivést jednoho nebo dva. Tím jsme se dostali zhruba na tři sta účastníků. Chápu pedagogy, že tu stráví daný čas, v době kdy by už stejně museli být na střední škole, ale že si i studenti vyhradí svůj volný prázdninový čas na letní školu, velmi oceňuji. Pro obě skupiny připravujeme oddělený program, studenti nesedí jen v posluchárně a mají vlastní laboratorní program. Co půlden to jiná laboratorní úloha. Za tu dobu projdou několik laboratoří.

Na jaké úrovni?

Vysokoškolské. Jsou to skupinky zhruba po pěti. Ale nejen, že koukají, ale také něco dělají. Například analytiku, biopotraviny, životní prostředí, přijdou k přístrojům, o kterých se jim může na středních školách zdát. Jde také například o analýzu DNA. Museli jsme to pak zmodifikovat, protože nadšení studenti vykládali, co dělali a pedagogové byli smutní, že jenom sedí a poslouchají, tak i pro ně jsme připravili možnost podívat se do našich laboratoří. Nechodí k nám jen chemici, ale i ti, kteří učí přírodní vědy. Biologové, fyzici, ale chemici tvoří 90 procent.

Čtěte také: Karel Melzoch: Jaká místa mám v Praze rád