Tomáš Linka, Robert Moucha, Jindřich Malík, Antonín Kny a také Šárka Rezková zpívali dvě hodiny. Došlo i na parodování současné politické situace v minipředstavení Babiška.

Sálem zněly písně nedávno zemřelého dlouholetého člena kapely Jindřicha Šťáhlavského.

„Co vám mám povídat. Plný sál a potlesk, co může hudebník chtít víc? Co může Fešák chtít víc? Jsme nadšeni, spokojeni, jsme šťastni?" podotkl po koncertu kapelník Antonín Kny.

Charakteristikou Fešáků je speciální moderování, které má ve své režii Jan Turek. Jako moderátor moc nemluvil, ale když už něco řekl, sál burácel smíchy.

Fešáci v předvánočním čase vnesli svými písněmi do sálu klid a pohodu. Tak, jak to dělají už dlouhých 45 let. Zkrátka koncert Fešáků se vydařil.

Žádný vyrvál. Poklidný večer, co chytal za srdce…

Z koncertu Fešáků v KC Novodvorská v Praze v úterý 3. prosince 2013.Možná jsem na to měl přijít dříve. Možná je to ale tím, že tak trochu stárnu. A že mi nejsou fuk věci, které dříve fuk byly. Nebo je to možná úplně jinak.

Country muziku neposluchám. Prostě jsem ji nikdy neposlouchal. Tedy - nějak více než je běžné. Když hráli v rádiu Paní má se má, že její muž jsem právě já, tak jsem to jedním uchem pobral a druhým pustil.

Když jsem ale tuhle píseň slyšel tuhle večer, normálně mi zatrnulo. Já si sednul na zadek a poslouchal jsem, jako kdyby tahle muzika byla tou jedinou, která mne baví. Seděl jsem, zíral a po těle mi běhal mráz. Chlupy se mi naježily. Ne pro to, že paní má se má, že její muž jsme právě já, ale pro tu sílu okamžiku. Něco, se v ten večer objevilo ve vzduchu kolem mne.

Dvě hodiny to trvalo. Za tu dobu jsem zažil několikrát stav, kdy se mi, chlapsky se přiznám, blížily slzy do očí. Chápu, že to běžně chlap nedělá. Jenže, co s tím. A já vlastně ani nevím proč. Nevím, co to v tom vzduchu bylo. (Abych nezapomněl vás uvést do děje. Praha, Kulturní centrum Novodvorská a vánoční koncert skupiny Fešáci.)

Mnohokrát jsem přivřel oči a jen se nechal unášet. Čím, to ale nevím. Když jsem pak otevřel oči, na pódiu byl poklid, nikdo nevyskakoval, nikdo neběhal, netrdloval. Jan Turek většinou seděl a moderoval. Stačilo pár slov a sál burácel, tleskal.

Robert Moucha, Tomáš Linka, František Pátek, Antonín Kny, Jindra Malík. Stáli, hráli, zpívali. Ostřílení pardálové, s Fešáky navždy spojeni dlouhá desetiletí. Možná právě to věrné propojení bylo tím, co ten večer umocňovalo. Co viselo ve vzduchu a sálalo z pódia do tisícihlavého davu. Žádné postpuberťácké hopsání a metání kozelců, ale pravé nefalšované country podané s laskavostí, s úsměvem, vlídně, lidsky. Od srdce.

A tak vám píšu o tom, jak mne ten večer chytl za to moje srdce. Tuhle muziku nebudu poslouchat denně, ale to vánoční cédéčko, co mám doma, to v autě určitě poslouchat budu. A určitě při tom budu mít dobrou náladu. Jako tuhle. Na Novodvorské…