VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ivan Karlovský: Naši první cestu k moři jsem tehdy plánoval rok dopředu!

Střední Čechy - Výlet do Bulharska se dnes jeví jako zcela běžná záležitost. Před více jak třiceti lety se ovšem cesta na Balkán mohla stát pořádným dobrodružstvím.

17.7.2017
SDÍLEJ:

Ivan Karlovský a jeho Simca (1972).Foto: archiv Ivana Karlovského

Na svoji první pouť k moři vyrazil milovník francouzských vozů Simca, jak jinak, po vlastní ose a samozřejmě autem zmíněné značky.

„Cestu na dovolenou v Bulharsku jsem plánoval asi rok dopředu. V devětasedmdesátém mi bylo 34 let a Simku jsem vlastnil již 7 let. Posádku tvořili dva dospělí, já s manželkou a tři děti. Nejstarší syn měl 13, další dítě bylo ve věku 9 let a nejmladší dcera měla 5 let,“ vzpomíná Kutnohorák Ivan Karlovský.

Vzdálenost z Kutné Hory do cíle, bulharského letoviska Kamčia, byla asi 1700km. Tehdy ovšem náš cestovatel pracoval jako řidič souprav cisteren, za volantem byl prakticky denně a tak se vzdálenosti neobával. Na cestu se vydali poslední týden v červnu, Simka s plně naloženým vozíkem si to namířala přes Slovensko do Maďarska a odtud, po krátkém bloudění Budapeští, k rumunským hranicím.

SETKÁNÍ S KOČOVNÍKY

„Jedna perlička jako ilustrace, jak se v té době ČSSR chovala ke svým občanům. Státní banka v Kutné Hoře nám neprodala žádné maďarské forinty! Žádnými prý nedisponovala, ale to nevím, zda to byla pravda nebo lež! Cesta Maďarskem měřila asi 400 km tam a stejně zase zpět. A my jsme na tuto vzdálenost neměli v kapse ani jediný forint,“ dodal Ivan Karlovský.



První dobrodružství na Kutnohoráky čekalo při průjezdu Transylvánskými Alpami.

„Blížil se večer a my jsme se protahovali průsmyky v již zmíněných rumunských horách. Nádherná údolí, v nich šumící čisté, divoké řeky a podobné výjevy brzy pohltila tma tmoucí. Ačkoli jsem byl před cestou upozorněn známými na různá rizika tehdejší rumunské reality, museli jsme zastavit na odpočívadle v horách.

IVAN KARLOVSKÝ je majitel vozu Simca 1501 GL, rok výroby 1967 a člen Simca klubu Česká republika, je z Kutné Hory. Přes svůj úctyhodný věk se stále účastní simcařských srazů daleko za hranicemi republiky. Každý lichý rok se národní sraz koná ve Francii, sudé roky jsou pak vyhrazeny pro srazy mezinárodní, a konají se vždy v jiné zemi Evropy. Loni se Ivan Karlovský zúčastnil spolu se svou ženou srazu v Nizozemí a již nyní se těší na ten v roce 2020, který se uskuteční v České republice.

Sklopil jsem sedadlo a krátce jsme usnuli. Náhle mne vytrhl ze spánku tlumený výkřik jednoho z dětí. Byli jsme obklopeni koňskými povozy a chumlem tmavých postav a pokřikujících dětí! Potichu, byla ve mně malá dušička, jsem se narovnal, nastartoval a rozjel do tmy. Naštěstí nám noční návštěvníci nic nesebrali, ale vyděsili nás dost! Později jsme se dověděli, že takto se v této zemi přemisťují kočovní Cikáni, aby úřady nemohly sledovat jejich pohyb,“ líčí noční dobrodružství Simkař.

Cesta pokračovala v pohodě a posádka vozu se nádherným ránem blížila do nížiny a dále směrem k moři. Dobrodružstvím ovšem ještě zdaleka nebyl konec!

„Na konci nějakého města, myslím, že to bylo Sibiu, jsme zastavili u pumpy. Po natankování jsme stáli opodál, vařili si kávu a děti pobíhaly okolo auta. Během příštích několika minut jsme se ovšem stali svědky scény jako z amerického filmu. U stojanu právě dotankoval řidič bulharského kamionu a šel do kanceláře platit. Najednou okolo nás proběhli dva mladí muži a skočili do kamionu s úmyslem s ním odjet. Řidič vyběhl z kanceláře,  když uslyšel zvuk motoru, začal řvát na celé kolo, vrhl se ke dveřím kabiny a snažil se lupiče vytáhnout ven. Ten ho nohou skopával dolů, všichni řvali, motor burácel, hoch to neuměl odbrzdit! To se mu nakonec povedlo a s kamionem odjeli,“ vypráví Ivan Karlovský.



Pumpař volal policii, řidič řval jak na lesy a naši cestovatelé na to koukali naprosto šokováni. Za pár minut přijela Dacia plná chlapů, kteří zjevně ty dva pronásledovali. Na pokyn pumpaře se vydali s troubením směrem, kterým kamion se zloději odjel. Během chvilky projelo stejným směrem několik policejních vozů s ječícími sirénami, prostě scéna jak z akčního filmu!

„Děti měly oči navrch hlavy, a tak jsme se pomalu vydali stejným směrem. Po několika kilometrech jsme dojeli k místu, kde na kraji vesnice policie kamion dostihla, zablokovala silnici a hochy zatkla. Nepopsatelný zmatek a rozruch, policajti pouštěli kyvadlově auta a my jsme si všimli, že lumpové museli být chráněni před lynčováním, které by jim rozzuření vesničané jistě uspořádali,“ dodává.

Poté už posádka Simky zamířila po dálnici do Bulharska a na předměstí Varny, cestou okolo doků a přístavu s velkými loděmi, konečně uviděli poprvé v životě moře.

Dojmy z koupání ve slané vodě či z chutí a vůní bulharských specialit tak nakonec přehlušil, alespoň u nejmladších členů posádky, zážitek docela jiný.

„Když se později někdo zeptal dětí, co se jim nejvíc líbilo na dovolené v Bulharsku, odpovídaly bez váhání, že to, jak v Rumunsku ukradli zloději kamion,“ zakončil s úsměvem Ivan Karlovský. (ikar, jok)

 

Autor: Redakce

17.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jaromír Jágr
10

Jágr se vrátil a kouká dopředu. K Floridě se vracet nechce

Farma Čapí hnízdo na Benešovsku.
50

Kvůli svatbě Andreje a Moniky se do Čapího hnízda veřejnost nedostane

Opravy – kdy je hradí nájemce a kdy pronajímatel?

Nájmy bytů jsou poměrně obvyklé, méně častý byl donedávna pronájem domů, nicméně to se mění. S ohledem na vysoké ceny pozemků dává řada lidí přednost právě pronájmu. Přesto i na první pohled jednouchý pronájem s sebou nese řadu právních aspektů, na které je třeba dávat pozor. Jedním z nich jsou nepochybně opravy pronajímané nemovitosti.

KRÁTCE: Na koupališti padl rekord

Boleslavsko - Přinášíme vám krátké zprávy z regionu.

AKTUALIZOVÁNO

Koudelka bral zlato i bez rozcvičky

Malaga / Mladá Boleslav /FOTOGALERIE/ – Do Španělska si jel pro medaile. A cíl nakonec splnil. Mladoboleslavský atlet Vojtěch Koudelka si přivezl ze světových her transplantovaných sportovců jednu zlatou a jednu stříbrnou medaili. „Na čtvrtce mě o zlato připravila špatně zvolená taktika,“ sypal si popel na hlavu po svém návratu boleslavský běžec, který závodí i s transplantovanou ledvinou.

František Jungmann: Byli jsme vandráci, neseděli jsme ale celý den u hospody

Mladá Boleslav /ROZHOVOR/ - Před třiceti lety se František Jungmann vracel do Českého ráje, kde s batohem na zádech po turistických stezkách i mimo ně nachodil pěšky stovky kilometrů, několikrát do roka. Tehdy netušil, že po Lounech, kde bydlel a pracoval v tamním pivovaru, se stane jeho osudem Pivovar Rohozec v samém srdci Českého ráje. V jeho čele stojí už dvanáct let.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení