VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Reportáže studentů osmiletého gymnázia v Mladé Boleslavi

Mladá Boleslav - Přečtěte si, jak se s reportáží  "poprali" studenti z osmiletého gymnázia

23.6.2013
SDÍLEJ:

8.B Osmiletého gymnázia v Mladé BoleslaviFoto: Boleslavský deník

Cesta do školy

Znáte to, když vám v 6 hodin ráno zazvoní budík a při pomyšlení na to, co vás v nejbližší době čeká, byste ho nejraději zahodili a spali dál? Já ano. Mým strašákem je ranní cesta autobusem. Běh na zastávku, mačkání mezi lidmi, zvládání ostrých zatáček. Prostor, ve kterém se za chvíli nedá ani dýchat a stále se zvyšující hlasy překřikujících se školáků. V tuto chvíli se i pouhých 15 minut zdá jako nekonečná doba. Zastávka "Na Výstavišti" je pro mě světlem na konci tunelu, ke kterému se blížím průměrnou rychlostí 50 km/h.
„Klap." je 24. 3. 2013 7:05 hodin ráno, nacházím se v Bakově nad Jizerou a zrovna se za mnou zavřely dveře našeho domu. V hlavě si přemítám, zda mám vše potřebné do školy. A jestli ne? Už je to stejně jedno, protože klíče jsem si právě zabouchla doma.
Zavírám za sebou vrata, za kterými už na mě čeká soused s komentářem, že dnes mám zpoždění jen 5 minut! Volným krokem se vydáváme směrem na autobusovou zastávku
a polemizujeme nad tím, zda to neotočíme zpátky domů. Jako vždy však nakonec na zastávku dojdeme včas a přidáváme se ke skupince nebo spíše skupině lidí čekajících na autobus.
Jelikož je moje zastávka zhruba v polovině cesty autobusu, o volném sedadle si mohu nechat jen zdát. Kdyby se náhodou stalo, že některé ze sedadel nebude obsazené člověkem, hoví si na něm taška vedle sedícího a nepřístupného školáka. Pro případ, že by se ho někdo přesto odvážil zeptat, zda by si mohl sednout, má v uších sluchátka. Člověk by si řekl, jaká ta cesta bude nuda. Naopak! Lidé sedící kolem mě, mající pocit, že jsou v autobuse sami, si povídají tak nahlas, že mám informace
o dění lepší, než z ranních zpráv na Frekvenci 1.
„Ten řidič jezdí jak opilej!", sděluje své pocity jeden z účastníků jízdy. Ano, v prostoru
0x0 cm2, který je kolem mě, musím ustát zatáčky, jež řidič vybírá sice velmi zkušeně, ale bezohledně. Nebylo by od věci mu připomenout, že v autobuse má 60 pasažérů, kteří před pár minutami dojedli snídani a tato jízda je pro jejich žaludek velmi těžkou zkouškou.
Já i můj žaludek jsme u zkoušky úspěšně obstáli. Při výstupu z autobusu jsem se nadechla čerstvého vzduchu a užívala jsem si prostoru kolem sebe. Pocit blaha mě přešel ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že konečný cíl mé cesty je ve škole. Ranní cesta autobusem mi přinesla nezapomenutelný zážitek a nové informace. O jejich kvalitě a uplatnění by se však dalo diskutovat.

AUTOR: Dominika Rajnohová

Den Evropských jazyků 2013

Dne 26. 9. 2013 proběhne na osmiletém gymnáziu v Mladé Boleslavi den Evropských jazyků. Škola pořádá tento den každý rok už dlouhá léta. Je to den, kdy každá třída kromě prvních a osmých ročníků předvede nějaké vystoupení na dané téma, které mají všichni společné. Vše vypukne v 8 hodin ráno ve velkém sále Kulturního domu v Mladé Boleslavi. Už v půl osmé ráno bude možné vidět zde mnoho studentů v různých kostýmech, jak pobíhají sem a tam a nosí nejrůznější dekorace ke svému vystoupení, aby bylo vše připraveno na 100%. Asi 10 minut před osmou už je sál plný učitelů a studentů, kteří už netrpělivě čekají, až budou moct předvést svá vystoupení, a taky na to co předvedou ostatní. V osm hodin vystoupí na pódium paní profesorka Vedralová a pan profesor Matějů, aby všem řekli něco o historii dne jazyků, také nám sdělili, že téma letošního dne jazyků jsou filmy a muzikály, potom všem popřáli příjemnou zábavu, uvedli první účinkující třídu a šli se posadit. První účinkující třídou je 2.A. Vybrali si Muzikál ze střední. Trvalo to asi 5 minut, ale měli to připravené a nacvičené opravdu dobře, když skončili, tleskal jim celý sál. Pak je na řadě třída 2.B, ti si pro své vystoupení vybrali film Harry Potter a kámen mudrců. Jejich kostýmy jsou opravdu pozoruhodné a vypadaly jako opravdové. Představení pojali trošku humorně, takže se publikum smálo, ale když skončili, všichni jim ohromně zatleskali. Následovalo vystoupení třetích ročníků, nejdříve šla na řadu třída 3.A. Jejich téma mě opravdu pobavilo, vybrali si film Alvin a Chipmunkové, ale vše měli připravené a nacvičené opravdu skvěle a jejich kostýmy tří veverčáků pobavili snad každého. I jim se představení opravdu vydařilo a opět se na konci setkali s mohutným potleskem. Následovala třída 3.B a jejich vystoupení. Vybrali si film Avatar. Měli opravdu nádherně namalované kulisy, jejich planeta Pandora vypadala opravdu věrohodně a jejich modrá těla s dlouhými vlasy spletenými do copu vypadaly opravdu tak, jako to měli lidé Navi ve filmu. I jim se představení moc povedlo. Potom nastoupili čtvrté ročníky, první šla na řadu třída 4.A. Oni si vybrali Šmouly, jejich šmoulí vesnička s houbovými domečky a modrá těla s bílými čepičkami vypadala vážně roztomile a jejich zlý kouzelník Gargamel neměl chybu. Jejich představení bylo opravdu okouzlující. Po nich se představila třída 4.B, která si vybrala film Doba ledová, jejich kostýmy vypadaly moc vtipně, ale zpracované to měli dokonale, dokonce ani mamut jim nechyběl. Na konci se setkali s velkým potleskem. Následně nastoupily páté ročníky. Jako první samozřejmě 5.A, která si jako svoje téma zvolila muzikál Louskáček. Jejich představení mělo opravdu co do sebe a měli to velmi vydařené, jak kostýmy, tak kulisy a herci byli skvěle sehraní, museli to cvičit opravdu důkladně. Po nich nastoupila samozřejmě třída 5.B s muzikálem Kleopatra. Jejich kostýmy a to jak byli namalovaní, připomínalo opravdové Egypťany z dřívějška a jejich kulisy vypadaly jako pyramidy, i jim se představení vydařilo. Pak nastoupily 6 ročníky. Třída 6.A si jako své téma zvolila film Tři oříšky pro Popelku. Jejich představení bylo vtipné, dobře zpracované a moc se jim vydařilo, takže není divu že se na konci setkali s velkým potleskem. Třída 6.B si vybrala Pomádu. Bylo to opravdu skvělé, jejich taneční pohyby a kostýmy byly obdivuhodné, určitě to cvičili dlouho a potlesk na konci si zasloužili. Pak přišli na řadu poslední sedmé ročníky. Třída 7.A si vybrala Simpsonovy. Jejich žlutá rodinka sklidila opravdu veliký úspěch. Jejich představení bylo vydařené a všichni se hlasitě smáli jejich kostýmům i kulisy se jim moc povedly, a také si vysloužili veliký potlesk. Jako poslední se představila třída 7.B s jejich Hvězdnými válkami. I oni to měli vážně skvělé, jejich kostýmy vypadaly věrohodně a jejich kulisy vesmírných lodí taky, až to vypadalo jako bychom byli v natáčecím studiu, dokonce i se světelnými meči si poradili, tak není divu, že na konci je čekal mohutný potlesk. Po vystoupení poslední třídy přišlo na pódium opět několik učitelů, aby upozornili na to, že teď se bude hlasovat a volali postupně jednu třídu po druhé, aby zahlasovali pro své favority. Je jasné, že nikdo nemohl hlasovat sám pro sebe. Když se dohlasovalo, tak učitelé na pódiu chvíli povídali o jednotlivých vystoupeních a studenti 8. ročníků mezitím sčítali hlasy. Pak přišlo vyhlášení. Bylo to opravdu hodně těsné, ale nakonec vyhrála třída 4.A se svými Šmouly. Byly jim předány ceny a studenti předvedli své vystoupení ještě jednou. A to bylo vše, tím Den Evropských jazyků pro letošek skončil. Podle mě se tento den opravdu vydařil a už se těším na příští rok.

AUTOR: Jaroslav Vaněk

Seminář dobrovolníkům - „očima„ dobrovolnice Michaly…

Odměnou pro dobrovolníky za jejich odvedenou práci pro nemocnici, byl jednodenní seminář s názvem „ Naše životní role a komunikace v nich."
Konal se dne 23.3 2013 v prostoru vinárny hotelu Galatea – hotel daroval prostor vinárny na celý den nemocničním dobrovolníkům zdarma.
Postupně jsme se scházeli, povídali si, seznamovali se mezi sebou. Panovala příjemná atmosféra. Účastníci donesli všelijaké dobroty, koordinátorka dobrovolníků jménem nemocnice zajistila občerstvení i oběd.
Zanedlouho poté, co přijela lektorka semináře MUDr. Ivana Štverka Kořínková, jsme se přesunuli do místnosti, kde jsme seděli v kroužku na židlích, na zemi byly položeny různé hudební nástroje (bubny, rolničky, řehtačky, bubínky, ozvučná dřívka, …). Proběhlo seznámení s průběhem semináře a mohlo se začít!
Na rozpůlený papír jsme na jednu část napsali nebo nakreslili „TO JSEM JÁ" a na druhou „TO JSEM TAKY JÁ ". První jsme přišpendlili na břicho a druhou na záda. Každý to pojal po svém a pak jsme sledovali, co na své cedulce mají ostatní. Podle pocitu jsme se rozřadili do dvou skupin. Každý ve skupině si vzal nástroj a měli jsme společně vyjádřit melodií, co charakterizuje naši skupinu.
Další část semináře se týkala rolí v našich životech. Z pěti rolí, které jsme napsali na lístek, jsme si měli vybrat nejlepší a nejhorší roli.
Postupně jsme každý mluvili o rolích, které jsme si vybrali a proč. Často se opakovaly role například matky, sestry, dcery, ale zazněly i neobvyklé, jako nájemník nebo černá ovce. …
Po přestávce jsme vyjádřili v nonverbální komunikaci pomocí bubnů role, ve kterých se v životě ocitáme, nebo bychom se mohli ocitnout. Zazněla komunikace na buben např. mezi otcem a dcerou, zaměstnanci a zaměstnavatelem, … . Pak jsme si mohli na buben sehrát i celou rodinu. U nonverbální komunikace pomocí hudebních pomůcek jsme zůstali i odpoledne, ale přesunuli jsme se do dobrovolnictví, kde zazněla situace, dobrovolník přichází na pokoj, kde je návštěva a dobrovolník navazuje kontakt s pacientem (dítětem nebo dospělým.) Nakonec jsme si vyzkoušeli zahrát na hudební nástroje sambu.
Po celém dni jsme všichni o něco vzdělanější.
Seminář byl náročný a už se těším, jak nabité informace využiji v praxi.

AUTOR: Michaela Syrovátková

FK Dobrovice - Sokol Lhota pod Libčany

Dobrovičtí fotbalisté měli v domácím zápase s Lhotou pod Libčany jasný úkol, a to zvítězit. Diváci už netrpělivě čekali, kdy se prosadí oblíbený ghanský kanonýr Ansuma Musa, kterému se na jaře nedaří tak, jak by si určitě představoval.

Úvodním hvizdem začal velký nápor dobrovického týmu. První nebezpečná střela na bránu hostí přišla již ve třetí minutě. Dobrovice měla několik šancí z rohových kopů. Ani jedna neskončila brankou.

Jedinou šanci, kterou si Libčanští za první poločas vytvořili, byl volný přímý kop v patnácté minutě, který však nijak vážně bránu dobrovických neohrozil. První velká šance Ansumy přišla v 22. minutě, kdy přiletěl míč z pravého rohu a Ansuma z malého vápna přestřelil.

Tři minuty na to padla první branka tohoto utkání. Patočka si vzal za půlkou balon, prokličkoval s ním téměř až k velkému vápnu a technickou střelou k pravé tyči rozvlnil síť hostí. Hostující tým téměř celý druhý poločas odehrál v deseti kvůli tvrdému zákroku, za který fotbalista Libčan obdržel červenou kartu.

Ve 29. minutě konečně přišel čas ghanského kanonýra. Zbončák poslal do vápna centr, který přistál přesně na hlavě Ansumy a ten vsítil druhou branku zápasu. Dobrovičtí Lhotu pod Libčany doslova válcovali, ale ne a ne se gólově prosadit. To ale opět změnil Ansuma Musa. V 64. minutě na něj Gába prodloužil centr, Ghaňan se nezmýlil a po třetí v zápase rozvlnil síť hostí. Zápas se dohrál v poklidu na polovině hostí za doprovodu několika šancí dobrovických.

AUTOR: Václav Hložek

Reportáž z koncertu Rihanny v Helsinkách

15. srpna 2011 jsem po několikaměsíčním očekávání konečně vstoupila na nejznámější pláži v Helsinkách, Hieteranta, do víru letního Flow festivalu. Na plážovém festivalu vystupovalo mnoho finských i světově známých zpěváků, ale pro mne bylo vystoupení popové zpěvačky Rihanny největší událostí.

Právě kvůli ní se tam shromáždilo tisíce mladých fanynek oblečených podobně jako ona v barevných minisukních a tričkách se zvířecími potisky. Tematicky bylo oblečení zvoleno skvěle, ale srpen ve Finsku často bývá stejně chladný jako podzim v jižní Evropě a právě to potvrdilo počasí samo kolem osmé hodiny, když publikum bylo schlazeno dešťovou sprškou.

To už jsem na pláži byla tři hodiny a dvakrát jsem svoji kamarádku ztratila v davu, vystála frontu na občerstvení a shlédla vystoupení kapely Pendulum. Rihanna se měla už za hodinu a půl objevit na podiu.

Zatím byla atmosféra uvolněná a tak jsem tu našla i nové přátele. Když už se čekání protáhlo na neplánované dvě hodiny, začala se z atmosféry vytrácet energie a finské publikum začalo volat „Rihanna, Rihanna! We want Rihanna!" Pro trpělivé Finy bývá přijatelná délka zpoždění 15 minut, a tak byli všichni okolo mne brzo velmi otráveni a gesty naznačovali svůj nesouhlas.

Když se R&B hvězda po víc jak hodinovém čekání konečně objevila ve svých, pro ni typických, kudrnatých a tmavě červených vlasech, bylo jí vše prominuto a nadšení fanoušci ji přivítali silným potleskem.

Vše zahájila písní Disturbia a brzy jí bylo celé publikum oddáno navzdory jejímu zpoždění. Čekání se vyplatilo zejména kvůli růžovému tanku, na kterém zpěvačka během koncertu přijela na podium.

Přesto, že celý koncert Rihanna vesele tancovala v letním oblečení, mnozí z publika už byli v teplých bundách i rukavicích a při poslední písni a ohňostroji už odcházeli poněkud zmrzlí. Celkově mám z celé události spíše pozitivní pocity, ale kdyby se v příštích letech Flow festival konal alespoň o měsíc dříve, v teplejším období, mohla by z něj být jedna z nejúžasnějších helsinských tradic.

AUTOR: Anna Bažantová

Letecké muzeum v Mladé Boleslavi

Mladá Boleslav se podobně jako většina měst v České republice může pyšnit několika historickými památkami. Oproti jiným městům je však bohatší o svoje letiště, na kterém snad ještě letos slavnostně otevře muzeum věnované letecké historii.

Město bylo i v minulosti s letadly silně spjato, neboť právě zde Metoděj Vlach sám sestavil své první letadlo a roku 1912 na něm poprvé vzlétl. Po této významné historické události založilo město téměř po sto letech Nadační fond letadla Metoděje Vlacha a mladoboleslavský Aeroklub ochotně zapůjčil místo v hangáru pro nově postavenou repliku Vlachova letadla z roku 1912. Již o rok později, v červnu 2002 bylo toto letadlo poprvé předváděno veřejnosti na prvním Dobovém leteckém dnu.

Letišti se díky Nadačnímu fondu začalo velmi dařit a minulý rok 2012 se konal již 9. Dobový letecký den. Když jsem se šla dnes na místo podívat, nemohlo mi uniknout, že tam stojí již hotová stavba budoucího leteckého muzea. Budovu jsem si mohla prohlédnout pouze zvenčí, neboť ještě není otevřená a "obyčejný" návštěvník se dovnitř jen tak nepodívá. Měla jsem štěstí a před hangárem jsem potkala pilota a člena Nadace Metoděje Vlacha, který mi byl ochoten zodpovědět bližší informace o leteckém muzeu.

Dozvěděla jsem se, že v muzeu bude dohromady k vidění kolem třiceti letadel, ale nemohla jsem pochopit, jak se tam všechna letadla budou moci vejít. „V muzeu budou letadla nelétající, což znamená letadla s kterými se létat nedá, nebo se s nimi létá velmi málo. Ta budou zavěšená na lanech ve vzduchu, tím vznikne prostor pro letadla létající, která budou v muzeu na zemi připravena k letu. To je také jeden z důvodů, proč je muzeum na letišti", říká pilot Nadace Metoděje Vlacha. V muzeu budou i malé modely letadel ve vitrínách a jiné historické materiály spojené s létáním, například letecké motory, listiny, licence, obleky a mnoho dalších. „Další informace o létání se bude moci návštěvník dozvědět prostřednictvím různých přednášek a seminářů v přednáškovém sále. Venku bude moci návštěvník posedět na příjemné terase, odkud lze sledovat letadla ve vzduchu."

Stavba muzea začala na jaře roku 2012. Návrh zhotovil architekt Michal Hlaváček, který se mimo jiné také zasloužil o nový vzhled Staroměstského náměstí v Mladé Boleslavi. Dnes je již budova muzea hotová, chybí pouze poslední výbavy interiéru. O jeho financování se aktuálně vedou diskuse na Krajském úřadu Středočeského kraje. Celkově tedy stavba trvala zhruba rok a přesný datum otevření není zatím znám.

„Nápad vznikl stejně jako v případě pomníku Metoděje Vlacha v Nadaci, která ho úspěšně prosadila na Středočeském kraji. Teď už zbývá jen doufat, že letíme do vítězného konce," říká s úsměvem na tváři pilot Petr Handlík a dodává, „nadace v současné době vlastní deset letadel, jedno další letadlo se dostavuje. Je však téměř jisté, že se do budoucna můžeme těšit na další." Doufám, že je tomu tak, protože letadlům se v Nadačním fondu Metoděje Vlacha daří opravdu velmi dobře.

AUTOR: Tereza Handlíková

Nákupní šílenství po výplatě

Celý den „D" začal 5. dubna v dopoledních hodinách, kdy mnozí zaměstnanci firmy ŠKODA netrpělivě přešlapovali před bankomatem a čekali na onu chvíli, kdy jim přijde výplata. Proč jsem zmínila pouze „škodováky" v reportáži o nákupním šílenství, je asi každému jasné. Pokud ale stále někdo tápe, myslím, že po spojení slov Škoda Auto a Mladá Boleslav už bude každý rozumět. I já jsem se rozhodla vydat se naplnit ledničku právě onen pátý pracovní den v měsíci a nastínit vám situaci v nákupním centru.

Při cestě do obchodního centra, jehož jméno raději zamlčím, a pohledu na zaplněné parkoviště mi bylo jasné, že na prázdné uličky a plné regály nenarazím. Hlavou mi probíhají otázky typu „Budou nakupující příjemní?" „Budou ochotni mi sdělit své pocity?"

Dobré náladě zákazníků nenapomáhá ani nepříznivé počasí. Ještě před vstupem do obchodu jsou v dlouhé frontě u bankomatu slyšet hádky kdo, koho předběhnul. Myslím, že jsem měla velké štěstí, zbyl na mě prázdný vozík. Již při vstupu do obchodního centra je slyšet hlášení „Banány v akci". Uvnitř vládne chaos. Hned za informacemi stojí dva prázdné košíky. Myslím, že někdo nákupy vzdal už na začátku. Kdybych měla citovat všechny věty typu.: „Vyprodali banány.", „Maso není zlevněné." nebo „Došla čokoláda.", nevešlo by se mi do reportáže už nic jiného.

Největší návaly nakupujících jsou u míst, kde jsou výrazně napsány nápisy „SLEVA". Na to, zda jde o typicky českou vlastnost nebo spíše o nízké platy většiny zaměstnanců firmy Škoda Auto, a proč právě ten den, co přijde výplata na účet, chodí lidé nakupovat, jsem se rozhodla zeptat několika zákazníků. Na mou otázku mi jasně odpověděla jedna ze zákaznic.: „Ten den, kdy mi přijde výplata, chodím nakupovat proto, že už téměř 14 dní mi dochází peníze a já musím nakoupit věci, co mi v domácnosti chybí".

Po proplétání se v nově uspořádaných uličkách jsem se konečně po hodině dostala k pokladnám. Proč právě v den, kdy do obchodu přichází nejvíce lidí, je otevřena jen polovina pokladen, je otázka, nad kterou po zdlouhavém nákupu už ani nepřemýšlím.

Fronty se dají měřit na desítky metrů. Dokonce i u pokladen jsou odložené plné košíky. Obdivuji zákazníky, kteří nákup zvládají s úsměvem. Ze závěru asi vyplývá, že pokud se někdo chce vydat na nákup v den, kdy přijde výplata, chce to pevné nervy, hodně času a doufat v to, že s vozíkem dojedete do „cíle".

AUTOR: Kristýna Martínková

Poslední školní den

Je 30. června. Ano, dnes jsme tu naposledy. Já ale do školy vbíhám těsně před osmou hodinou. Je tady příjemný chlad, který v tento letní čas opravdu oceňuji. Můj pohled okamžitě směřuje ke dveřím, u kterých každé ráno stojí paní uklizečka se sešitem v ruce a nechává zapsat všechny opozdilce.

Oddychnu si, když zjistím, že dnes nás zřejmě nechá projít bez zápisu. Vybíhám schody do druhého patra a doufám, že dveře do naší třídy nebudou ještě zavřené. To by totiž znamenalo, že jdu opravdu pozdě.

Rozhlížím se po dlouhé chodbě a s potěšením zjišťuji, že dnes, ač je už dávno po zvonění, je pořád plná lidí, ať už studentů nebo vyučujících. Vcházím do třídy.

Ani tady se neděje nic neobvyklého. Skupinka lidí sedí na křeslech, ostatní postávají nebo posedávají na lavicích. Všichni si mají o čem povídat. Vždyť zítra už jsou prázdniny! Když docházím na svoje místo, házím tašku na lavici a zadýchaně konstatuji: „Dneska vůbec nestíhám." Následuje smích. Moji kamarádi si na rozdíl ode mě totiž zvykli, že já nikdy nestíhám.

Do třídy vchází už i pan profesor, a tak se všichni pomalu odebírají na svoje místa. Ještě před rozdáním vysvědčení si jako každý rok musíme vyslechnout porovnání s ostatními třídami.

Ne všichni poslouchají. Já se dívám z otevřeného okna, odkud k nám doléhá hluk projíždějících aut z ulice a přemýšlím nad těmi dvěma krásnými měsíci, které nebudu trávit v této budově.

Zaslechnu svoje jméno, a dochází mi, že jsem na řadě. Jdu si pro vysvědčení. Se známkami už jsem smířená a tak raději porovnávám s ostatními počet zameškaných hodin.

Vysvědčení je rozdáno a my jsme propuštěni. Ze třídy už nepospíchám tak, jako před hodinou do třídy. Když vycházím ven na ulici, vím, že i když prázdniny jsou prostě prázdniny, ráda se sem po nich zase vrátím.

AUTOR: Veronika Němečková

Poslední zápas baráže o extraligu očima fanouška

Vydala jsem se na poslední zápas baráže o extraligu, ve kterém Mladá Boleslav svedla boj s Libercem, abych zjistila, jak to chodí na venkovních zápasech týmu BK Mladá Boleslav. Zamluvila jsem si lístek u fanklubu a napjatá ze všeho známého i neznámého jsem čekala na ono osudné datum.

Je pátek odpoledne a já, již mírně nervózní, vycházím z domu, abych se připojila ke členům fanklubu tymu BK Mladá Boleslav a společně s nimi odjela na poslední zápas do Liberce.

Celou sezonu jsem věrně podporovala bruslaře při domácích zápasech, tak nesmím chybět na tom nejdůležitějším ze všech. Před stadionem si kupuji lístek od pána v zelenobílém klobouku a nastupuji do autobusu, který je již téměř obsazen lidmi v dresech a se šálami kolem krku.

Po chvilce dohadování o místa se nakonec všichni usazují a vyjíždíme směr Liberec. Cestou se sem tam ozývá volání "Mladá Boleslav!". Asi po necelé hodině jízdy přijíždíme před Tipsport arénu a hledáme vchod pro hosty. Fronta do arény se nezmenšuje, liberečtí fanoušci proudí dovnitř ze všech směrů a my stojíme před jediným vchodem a ne a ne se hnout.

Každého boleslavského fanouška prohlížejí a zabavují všem láhve s pitím. Konečně, přesně v 18:00, nám otevírají další vchod. V čase prvního vhazování. To už většina fanoušků pokřikuje na ochranku vulgarismy. Dostavám se co nejrychleji na své místo, které se nachází v centru boleslavského kotle.

To už jsem pořádně nervózní a trochu se děsím, jak všechno proběhne, nejen na ledě, ale i mezi fanoušky. V prvních dvou třetinách nepadá ani jeden gól, bruslaři vypadají zmateně a nejsou sehraní, Liberec si s takovýmto stylem hry také neví rady, boleslavští fanoušci ale nadále hlasitě podporují svůj tým, ozývají se chorály "Celá Bolka zpívá", "Dáme gól" a také se skanduje jméno, dnes výborně chytajícího boleslavského brankáře "Míša Valent".

Postupem času ale fanoušci zjišťují, že rozhodčí mhouří oči při nečistých zákrocích Liberce a pískají čím dál, tím víc proti bruslařům. Dále se pak ve většině případů z kotle ozývá "Peníze" a spousta dalších pokřiků směřujících k Liberci, avšak spíše vulgárního rázu. Ve čtrnácté minutě třetí třetiny dává Liberec gól v přesilové hře pět na tři a o dvě minuty později další, v počtu pět na čtyři.

Situace v kotli je ještě vyhrocenější. Všichni jsou přesvědčení, že vyloučení, které nás stálo dva góly, bylo nespravedlivě odpískané. Padají další nadávky směrem k Liberci a diváci z ostatních sektorů a libereckého kotle na nás začínají pískat a také nás zasypávat nadávkami. My se však nevzdáváme, fandíme až do konce utkání a po závěrečné siréně, navzdory neúspěchu, křičíme na naše hráče "Hoši děkujem!"

Bruslaři nám tleskají a v jejich očích je vidět smutek z prohry, ale i vděk fanouškům. Odcházím s davem směrem k autobusu sice zklamaná, ale zároveň i nabita energií, která po celý zápas sršela z našeho kotle. Před arénou hledám někoho, kdo jel se mnou autobusem, protože autobusy nejsou nikde vidět a já nechci zůstat sama na nepřátelském území.

Zbytek fanoušků nacházím na schodech před arénou, kde ještě pokřikují na liberecké fanoušky. Pár metrů ode mě si ozbrojené jednotky pravě nasazují helmy a berou do rukou obušky. Začínám mít trochu strach, co se ještě všechno před odjezdem stane, zvláště když slyším někoho volat „Proč mu nandáváš ty klepeta?!" Ihned se vzdaluji od ozbrojenců co nejdál a píšu zprávy blízkým, že jsem zatím stále naživu. O chvíli později všichni zjišťujeme, že autobusy stojí na horním parkovišti a spolu s davem se vydávám jejich směrem.

Unaveně dosedám na volné sedadlo ve skoro prázdném autobuse, neboť většina fanoušků ještě běhá venku, močí u plotu a pokřikuje na „liberečáky" nadávky. Říkám si, že už jsem v bezpečí, avšak jen do té doby, než jeden fanoušek začíná podpalovat světlicí suchou trávu u plynovodu vedle autobusu. Modlím se, ať už co nejdříve vyjedeme.

K mé velké úlevě tráva špatně hořela a nikomu se nepodařilo způsobit požár. Rozbouření fanoušci nakonec také nastupují do autobusu a my se pomalu, ale jistě, vydáváme směrem k domovu. Při pokusu navázat hovor s kamarádkou zjišťuji, že mě opustily i poslední zbytky mého hlasu, fandila jsem totiž opravdu poctivě.

Koukám z okénka na ubíhající krajinu zahalenou do tmy, poslouchám tichý šum hovoru v autobuse a přemýšlím nad nevydařeným zápasem. Naše prohra mě mrzí a už se docela těším domů, ale přesto jsem ráda, že jsem se tohoto výjezdu zúčastnila, byl to nezapomenutelný a velmi silný zážitek, hodně odlišný od toho z domácího stadionu, který navštěvuji při utkáních pravidelně.

Do kabiny našich bruslařů bych chtěla vzkázat toto: „Nevadí, že se to nepovedlo, to se prostě může stát. Pořád jste v našich srdcích a těším se na další sezonu s vámi. Byl to úžasný rok a doufám, že další bude ještě lepší. Hoši, děkujem!"

AUTOR: Kateřina Gabrielová

Bude léto, pojďme cvičit!

Léto je za dveřmi, jste se sebou spokojeni?

Věřte, že hubnutí není jen o přehnaných a nefunkčních dietách, ale především o radosti z pohybu a silné vůli. Jen poté se můžeme těšit ze zaručených výsledků.

Počasí nám nepřeje, a proto jsme navštívili fitness centrum v Mladé Boleslavi a vyzkoušeli si ho na vlastní kůži.
Zeptali jsme se několika návštěvníků fitness centra na jejich názor na cvičení. Vesměs všechny slečny odpověděly kladně - cvičení se stalo jejich každodenním koníčkem. Mužské zastoupení odpovídalo spíše různorodě - část z nich sem chodí dlouhodobě, kdežto druhá část si myslí, že po jednom cvičení budou vidět znatelné výsledky.
Po vyčerpávajícím tréninku jsme měli dobrý pocit z toho, že jsme pro sebe něco udělali. Unavení jsme opustili budovu fitness centra a byli jsme rozhodnutí pro další návštěvu.

Věděli jste, že znatelné výsledky přijdou již po prvním týdnu cvičení? Samozřejmě, pokud chceme viditelné výsledky ještě rychleji, musíme dodržovat správnou a hlavně pravidelnou stravu. Je dokázáno, že cvičení je jednou polovinou úspěchu a tu druhou tvoří správný jídelníček.

Vyrazme tedy shazovat přebytečná kila!

Autor: Patrik Krupař

Žabka den

Je 4:30 a zvoní budík, nevšímám si ho. Je 4:45, opět zvoní budík a opět si ho nevšímám. Je 5:00, v hrůze vyskakuji z postele, už teď nestíhám! Rychle se obléknu, po ruce mám pouze včerejší tričko, nevadí, obléknu si ho.

Vynechávám úpravu svého zevnějšku a úspěšně vyrážím v 5:15. Na cestu mi zbývá už jen 15 minut, takže klasicky dorážím o 7 minut a 35 vteřin později. Ve dveřích se setkávám s pekařem, který mi zde zanechal dnešní dávku čerstvého a křupavého pečiva. S pohledem na hodinky mě zdraví moje kolegyně: „Ahoj lásko!".

Rozespale jí odpovídám a vykládám pečivo do regálů. V 6:00 kolegyně Kotová otevírá obchod a já dokončuji své ranní povinnosti. Po prvním náporu zákazníků se jdu podívat na dlouhý seznam úkolů, které mně čekají dnešní směnu. Upadám do mdlob a v duchu si říkám, jestli bych tu neměla i vymalovat.

Z mdlob mě probírá příchod mé „oblíbené" zákaznice, kterou nazývám paní Paprikášová. „Dobrý den, co si dáte?", táži se příjemně. „Dobrý den, dala bych 50 deka paprikáše." Souhlasně si přikyvuji, zvyk je evidentně železná košile. Krájím, krájím, pohvizduji si, dávám si pozor na prsty, hlídám si množství nakrájeného salámu, jdu k váze. „Hmm, je to o 2 deka víc, můžu to tak nechat?" Paní Paprikášová se tradičně při zmínce o placení několika gramů navíc zatváří kysele.

„To je teda obsluha, takhle to vy děláte, že? Vždy nakrájíte víc, že? Chcete nás oškubat, že? Dejte to sem, prosím vás." A s nafouklou tváří odkráčí pryč k pokladně. Po této nepříjemné chvilce se zkroušeně vydávám plnit úkoly ze seznamu.

Přebírám ovoce pro vybíravé zákazníky, zametám pod rohoží, při tom si po každé zašpiním kalhoty. Vytřu zázemí, vyleštím skla lednic, průběžně doplňuji zboží do regálů. Během toho musím i obsluhovat zákazníky toužící po něčem dobrém k snědku. Odškrtávám splněné úkoly a jdu vydezinfikovat pult s lahůdkami.

Když jsem v půli práce, slyším od pokladny „Ahoj Pepi!", psychicky se připravuji na trochu mentálně zaostalého, ačkoliv příjemného zákazníka. Pepa přichází k mému pultu a nesrozumitelně žvatlá, že dnes salám nechce, že si ho už koupil včera. S úsměvem mu odpovídám, že to nevadí, koupí si ho u mě příště. Pak mi ještě něco povídá a já s úsměvem přikyvuji, i když mu nerozumím ani slovo.

Pak už jen řekne „Tak se mějte hezky, slečno Haničko!" také mu odpovím a vrhám se zpátky do čistění pultu. Do konce směny mi zbývá už jen hodina a půl. Spolu s kolegyní se radujeme a probíráme, jak jsou zákazníci nepříjemní, že se vedoucí opět zpozdil s výplatou a odpočítáváme konec směny. Konečně zbývá jen 13 minut, ale jako na potvoru se mi u pultu vytvoří fronta čtyř zákazníků.

Naštěstí už přichází má nástupkyně Jana a pomáhá mi zvládnout zákaznický nápor. Z práce odcházím unavená, rozbolavená a těším se do postele (a na výplatu).

AUTOR: Hana Zemancová

Reportáž ze Zeměfestu

Bylo třináctého dubna, den velkého větru, proměnlivého počasí a oslav Dne Země, které bývají tradičně pořádány dvaadvacátého dne téhož měsíce. Na naší planetě Zemi jsme plně závislí a ona sama je velmi křehká a potřebuje něžnou péči. Proto si zasluhuje šetrné zacházení. Země, planeta nám zapůjčená a domov nás všech, si zaslouží být patřičně prezentována, ochraňována a oslavována.

V Mladé Boleslavi to je už pošesté zásluha Domu dětí a mládeže, přesněji jím zřizovaného „Ekocentra Zahrada", které se tímto připojilo do projektu „Mladá Boleslav - zdravé město". V duchu motta: „Ta největší dobrodružství jsou zadarmo", se vrhly asi dva tisíce návštěvníků do dalšího jedinečného festivalu, který se oproti již proběhlým ročníkům konajících se v parku na Výstavišti, přesunul na louku k Jizeře. Prostředí zapadlo do tématu Dne Země a oslavy přírody mnohem lépe než Výstaviště. Akce byla přístupná zcela pro všechny. „Jedná se o zážitkové odpoledne v přírodě pro rodiny i jednotlivce každého věku," říká jeden z organizátorů, Honza Cindr. Já sám jako svědek, který se zapojil do organizace dobrovolně, mohu doložit, že atmosféra byla vskutku harmonická. Lidé mezi sebou nezávisle konverzovali, spolupracovali a spolu s námi, dobrovolníky, mohli zažít zajímavé odpoledne, kdy si mohli vybrat ze sportovní, tvořivé, intelektuální, kulturní, ale vždy hravé náplně.

Divadlo pro děti, hudební stage, na níž se vystřídal Lips kvintet a Durmančiny bylinky, které společně potěšily svými tóny, výstava výsledků činnosti mateřských školek, ve které představily celoroční soutěž s tématem shodným s Dnem Země; dále jízdy na lodi, opékání vuřtů, smyslové chodníčky, vyžití v hudebním tepee s píšťalami a bubínky, výroba ptačích budek a hmyzích hotýlků atd., to jsou jen zlomky aktivit, do kterých se návštěvníci nadšeně zapojili. Organizátoři pokaždé vymyslí nějaký „super objekt", který je slušivým doplňkem města. Loni to byl „květinový vůz" - zahrádka, který celý rok parkoval v ulicích města. Letos se jedná o „vychytaný vor", který kotví a bude kotvit na břehu Jizery a je volně k vyzkoušení. Raritou je ale to, že byl vyroben z PET lahví donesených veřejností coby vstupné na akci. Vor „Peťák" se na vás těší. Během akce probíhala, jak už to každoročně bývá, soutěž školních družstev, tentokrát, v duchu akce, v tábornických dovednostech. Letos se překvapivě na prvních třech místech objevily tři školy z Mnichova Hradiště. Tímto jim gratuluji. A jak by řekl pan Martin Herrmann, který celou akci doprovázel mluveným slovem: „Děkuji všem příchozím, že nelenili opustit domov, pořadatelům za odhodlanost, a všem za krásný společný zážitek."

AUTOR: Sebastian Vošvrda

Nejlepší škola

Nejlepší škola ve státních maturitách, jak to jenom dělají? Odpověď na tuto otázku by jistě zajímala spoustu našich čtenářů. Je jen náhoda, že se jedni z nejlepších studentů v republice scházejí na stejné škole, nebo za takovýmto úspěchem stojí speciální způsob výuky a výchovy?

Protože můj syn navštěvuje v tomto školním roce čtvrtou třídu základní školy, uvažovala jsem, podobně jako spousta dalších rodičů, o jeho následném studiu na víceletém gymnáziu. Pro svého potomka chci samozřejmě nejlepší vzdělání, nerada bych mu však omezila mládí tvrdým školním drilem. Vydala jsem se tedy prozkoumat prostředí nejlepšího mladoboleslavského gymnázia.

Po dohodě s ředitelkou školy jsem dne 3. 4. 2013 stanula u dveří zmíněného ústavu. Vystoupala jsem do druhého patra a otevřela dveře s cedulkou 6. A. Bylo právě 7:50 a já jsem očekávala třídu plnou pilně se učících žáků. K mému nemalému překvapení však byla učebna až na šestici studentek, sedících na křeslech v zadní části, prázdná.

Po pěti minutách, které dívky strávily povídáním si o věcech, které ani vzdáleně nesouvisely s učebnicemi položenými na kolenou, se do místnosti nahrnula skupina patnácti žáků. Jejich příchod byl nesmírně hlučný a za krátko po něm se ozval zvuk zvonku, ohlašující přípravu na první hodinu. Zvonění jako by odstartovalo naprostý zmatek.

Několik studentů se vrhlo ke skříňkám. Začala chvíle překřikování se: „Co máme první hodinu?" „Potřebuju na fyziku tabulky?" „Stačí do dvojice jedna učebnice?" „V jaké jsme učebně?". Po chvíli se ozvalo vítězoslavné zvolání: „Jsme ve fyzice!". Povyk ustal a všichni si rychle posbírali věci z lavic a křesel. Žactvo se vyrojilo ze třídy a hnalo se do zmíněné učebny, přičemž se k němu připojilo pár zpozdivších se studentů.

V učebně každý našel své místo, zasedl do lavice a dal se do konverzace s vedle sedícím kamarádem. Hlučné tlachání, které způsobilo bolení mé hlavy, přerušilo další zvonění a příchod profesorky. Rozmrzelí studenti se neochotně postavili a začali hledat pomůcky na hodinu. Jakmile ruch ustal, pozdravila sympatická vyučující vlídně třídu a dala pokyn k usazení se. „Služba hlásí, kdo chybí," připomněla profesorka.

Po chvíli zmateného rozhlížení se konečně postavila dvojice chlapců a začala jmenovat chybějící spolužáky. Najednou se ozvalo zaklepání a do třídy vstoupil usměvavý mladík. „Já se omlouvám, já jsem nějak nestíhal," prohlásil s šibalským úsměvem. Třída se od srdce zasmála, chlapec se usadil a začalo vyučování.

K mé úlevě jsem se tedy přesvědčila, že na jednom z nejlepších gymnázií se tedy nenacházejí jen „šprti", ale také normální, veselí studenti plní života. Možná si říkáte, že je tato třída výjimka a že její výsledky jsou podprůměrné.

Opak je ale pravdou a zmiňovaná třída, kterou čeká za dva roky zkouška dospělosti, patří mezi nejlepší na škole. Od žáků jsem se také dozvěděla, že by školu v žádném případě neměnili a jsou zde spokojeni. S potěšením tedy mohu konstatovat, že po takovéto zkušenosti se již nebudu bát umístit synka do této školy a budu naopak ujištěna, že mu bude zajištěno kvalitní vzdělání bez většího stresu.

AUTOR: Lenka Bendlová


Autor: Redakce

23.6.2013
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Měření kvality ovzduší. Ilustrační foto.

Nová stanice bude měřit kvalitu ovzduší v nejvíc zamořených oblastech

Mladoboleslavští policisté pátrají po dvaadvacetileté ženě.

Pohřešovaná žena byla naposledy viděna v Boleslavi

Boleslavský deník hledá fotografy

Mladá Boleslav - Není vám cizí fotoaparát? Rádi fotíte vše, co se kolem vás děje? Pak byste právě vy mohli být našimi spolupracovníky.

Na Mladoboleslavsku utekl vězeň. Nebezpečný není

Boleslavsko - Policie pátrá po třicetiletém Martinu Pálovi, který ve středu odešel z nestřeženého pracoviště. Podle policie není muž nebezpečný, přesto by se ho lidé neměli sami pokoušet zadržet.

Štrůdl vás provede erotickou komunikací i uměním zevlingu

Praha - Tomáš Klus, Suvereno, Daniel Nekonečný, Filip Říha nebo sexuoložka Gaia Poupětová  provedou prvními narozeninami akce zvané Štrůdl. Oslavy doprovázené workshopy a hudbou se budou konat na střeše galerie Vanguard v Praze. Ty se uskuteční v neděli 20. srpna od patnácti hodin.

Kam za letní zábavou?

Boleslavsko - Přinášíme vám přehled kulturních událostí v regionu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení