VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Útok na titul ožívá. Kapitán: Jsme favorité a podle toho musíme hrát

Mladá Boleslav /ROZHOVOR/ - Ve florbalové Tipsport Superlize začalo play-off a v roli největšího aspiranta na titul do něj vstoupila Mladá Boleslav. Doma vyhrála oba čtvrtfinálové zápasy nad Otrokovicemi (4:0 a 7:5).

8.3.2016
SDÍLEJ:

Petr NovotnýFoto: Jan Pavlíček

Byl u všech cest florbalovým play-off: při boleslavském rozkoukávání v nejvyšší soutěži, při tolika neúspěšných semifinálových pokusech proti Vítkovicím i při loňském premiérovém postupu do superfinále. A Petr Novotný nechybí ani tentokrát.

Mladá Boleslav rozjela své 12. play-off, ve čtvrtfinále proti ní stojí Otrokovice (v sobotu 4:0, v neděli 7:5) a kapitán týmu si uvědomuje: "Do čtvrtfinále i semifinále půjdeme jako favorité. Musíme s tím umět pracovat."

V rozhovoru pro Boleslavský deník mluví o kouzlu play-off i nástrahách, kterým se jeho tým v minulosti musel vyhnout.

Nepřipadá vám neuvěřitelné, kam jste boleslavský florbal posunuli?
Je pravda, že v play-off už jsme si vyzkoušeli skoro všechny role. V minulosti jsme do něj vstupovali jako outsideři, pak jako nadprůměrný tým a v posledních sezonách to zkoušíme jako favorité. Myslím, že se s tím pořád musíme trochu sžívat. Není nám to úplně vlastní. A možná nás to v posledních play-off stálo pár úspěchů.

V čem je to tak specifické?
Vždycky je jednodušší jít do série jako outsider, protože člověk má čistou hlavu a raduje se z každého gólu. V posledních sezonách pro nás čtvrtfinále i semifinále začíná být povinností. Je to psychicky náročnější. Kluci, kteří vyrostli v týmu, kde byli vždycky favorité, to mají trochu jednodušší než my, kteří si to vybojovali.

Jak sezony přibývají, roste tím i důležitost každého play-off?
Samozřejmě. Je to hodně o ambicích. Máme tak dobrý tým, že nic jiného než superfinále pro nás nepřipadá v úvahu. Vidím to i na sobě. Čím jsem starší, tím víc o všem přemýšlím a každé play-off je pro mě náročnější.

Říká se, že v play-off je úplně jiné než základní část. Platí to?
Ano. Myslím, že je to hodně o psychice. Hráči si začnou uvědomovat důležitost okamžiků a v tom je to jiné. Emoce jsou vyšší, už kolikrát není šance na žádnou opravu. Na hráče dolehne tíha okamžiku, a proto jsou série vypjaté a diváky víc baví.

Dřív Boleslav často v play-off narážela na Vítkovice a nikdy přes ně nepostoupila. Bral jste je jako noční můru?
Myslím, že ne. I série s Vítkovicemi měly svůj vývoj. Narazili jsme na ně v jednom z našich prvních play-off a oni tenkrát měli hrozně mladý tým. Tehdy jsme měli velkou šanci dostat se do finále, ale navzdory zkušenostem jsme to nezvládli. Postupně pak vítkovický tým rostl, vyspíval, měli generaci nejlepších hráčů, kteří dnes táhnou reprezentaci. Zápasy byly čím dál jednoznačnější. Teď se zase dostáváme do role favoritů my.

Nikdy jste nezalitoval, že jste tak často naráželi na Vítkovice?
Ne snad, že by nás odpuzoval jejich tým, jako spíš jejich styl hry. Vítkovice nasadily osobku a proti té se nikomu moc nechce hrát.

Po většinu sérií stáli na druhé straně i Petr Kološ a Jan Jelínek, vaši současní spoluhráči. Jací to byli protivníci?
Kvalitní hráči. Oni měli tým postavený na velkých hráčích, kteří dospěli a jsou z nich nejlepší florbalisté v republice. Honzu i Petra jsem vnímal už tenkrát hrozně pozitivně. Líbilo se mi, jak hráli. Samozřejmě jsem neměl radost, že nás poráželi, ale osobně jsem proti nim nikdy nic neměl. Měl jsem k nim respekt jako teď.

Přišla řeč na to, že vám v play-off tak často zavřeli cestu?
Někdy si z toho uděláme srandu, ale už je to poměrně dlouho. Role všech hráčů se mění. Teď jsme jeden tým v Mladé Boleslavi a jsem hrozně rád, že to funguje. Minulost pro nás moc neexistuje. Jsme jedna parta, která chce úspěch. Zrovna oni pro to dělají hodně a mohou jít všem příkladem.

Postup do superfinále vám vyšel až loni proti Brnu. Co si z té série vybavíte?
Může se zdát, že byla jednoduchá, protože jsme vyhráli 4:0 na zápasy. Ale Brno odehrálo velmi dobré semifinále, byl to nepříjemný soupeř a myslím, že to bude platit i letos. My jsme měli i trochu štěstí, zvládli jsme všechny koncovky.

I díky nájezdům, což byla při zápasech v Brně vaše disciplína. Co jste cítil po historickém postupu do superfinále?
Byla to obrovská euforie. Před rokem jsme cítili velkou povinnost postoupit konečně do superfinále. Po domácích zápasech jsme to měli výborně rozehrané, vedli jsme 2:0, ale Brno na svém hřišti předvedlo dobré výkony.

S florbalem toho máte už hodně za sebou, ale superfinále jste si zahrál poprvé až loni. Co to s vámi udělalo?
Trochu jsem se toho obával – nejen o sobe, ale o celý tým. Jak to na nás zapůsobí: tolik diváků, ten okamžik, jeden rozhodující zápas. Ale myslím, že jsme se s tím poprali dobře. Pomohl nám i vývoj zápasu, dali jsme rychlé góly, což nás uklidnilo. V tomhle směru nebyl problém. Ten přišel poté, co jsme kvůli zraněným museli začít míchat sestavou a stáhnout hru na dvě pětky. Hrozně rychle nám docházely síly, Tatran v závěru dominoval a v nájezdech byl šťastnější.

Je superfinále moment, při kterém se na bolest zapomíná?
Jednoznačně. Každý si chce v takovém utkání zahrát. Bylo to vidět i v našem týmu. Pavel Bouška se před rokem při semifinále v Brně zranil a čtrnáct dnů před superfinále dělal všechno pro to, aby se ho mohl zúčastnit. Všichni jsme to hrozně chtěli.

V jakém stavu jste tenkrát šel do superfinále vy? I v minulé sezoně jste musel kvůli zdraví hodně obětovat.
Zpětně si říkám, že jsem mohl být lépe fyzicky připravený. Po operaci kolene jsem šel do prvního zápasu ke konci ledna a cítím, že jsem to mohl pozdržet. Jenže už jsem chtěl hodně hrát, protože to bylo dlouhé. Už během play-off ale bylo vidět, že fyzicky to z mé strany není dobré a ani koleno nebylo úplně doléčené. Mohl jsem to udělat jinak, ale beru to jako to zkušenost. Doufám, že letos jsem to načasoval líp.

Navíc vám tenkrát v nájezdech utekl titul.
Moc se k tomu nevracíme, občas si z toho uděláme srandu. Byly to tenkrát po dlouhé době první nájezdy, které nám nevyšly. A že jsme jich v té sezoně podstoupili hodně. V předcházejících sériích se nám dařilo proměnit aspoň tři nájezdy z pěti a většinou nám to stačilo. Tentokrát to nedopadlo – i s trochou smůly. Když si to vybavím, u Jirky Curneyho už to vypadalo, že z toho bude gól. Hodně nájezdů vypadalo slibně, ale nevyšlo to. Pak se projevila chladnokrevnost dvou lidí z Tatranu a díky tomu slavili oni. Samozřejmě bych byl radši, kdybychom měli titul my, ale v tomhle jsou nájezdy spravedlivé. Sice se říká, že je to loterie, ale není to úplně pravda. Hráči Tatranu tu situaci zvládli, my ne. Proto jsme prohráli.

Je titul jediná vidina, kvůli které všechno postupujete?
Sám sebe se na to často ptám, ale myslím, že to není ta jediná motivace, kvůli které chci florbal stále hrát. Ten sport mě baví, baví mě být mezi spoluhráči a lidmi v klubu. Vinou zranění jsem si v posledních dvou sezonách vyzkoušel, jaké to je být pár měsíců mimo tým a vždycky mi florbal chyběl. Pokud mi to zdraví dovolí, chci hrát. Uvidíme, na co to bude letos stačit.

Když posčítáte zkušenosti z minulého superfinále, předsezonní posily a vývoj sezony, co vám vyjde? Jste zase o něco blíž titulu?
Myslím, že si to musíme přiznat – jsme favorité na titul. Máme na to tým, odehráli jsme slušnou základní část a myslím, že do čtvrtfinálové i semifinálové série půjdeme jako favorité. V superfinále se sice rozdíly trochu mažou, ale musíme si přiznat, že jsme favorité a musíme s tím umět pracovat. Musíme podle toho hrát, hře dominovat a zvládnout těžké okamžiky.

Autor: Jaroslav Bílek

Místo události:
8.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ministryně školství Kateřina Valachová navštívila setkání boleslavských žen.
1 10

Zaměstnané matky bojují za delší provoz školek

Karvinští fotbalisté (v bílém) remizovali doma s Mladou Boleslaví 1:1.
18

Na úvod jara uhráli v Karviné jeden bod

Bruslaři nakročili do předkola play-off

Skvělá druhá třetina stála za vysokou výhrou boleslavských Bruslařů na ledě předposledních Pardubic. Hokejisté Mladé Boleslavi tak potvrdili domácí páteční výhru nad Karlovými Vary a mílovými kroky se řítí k účasti v předkole play-off.

Jiří Novotný je obrovským fanouškem divadla i po 36 letech

Mladá Boleslav – „Bylo to osudové setkání. Když jsem do boleslavského divadla vkročil poprvé, hned jsem pocítil, jak magickou sílu má, a hned jsem věděl, že tady budu pracovat," vzpomíná Jiří Novotný, vedoucí divadelní kanceláře a zatím poslední osobnost uvedená do Síně slávy Městského divadla Mladá Boleslav. Člověk, se kterým jste se nemohli minout, pokud jste někdy navštívili boleslavské divadlo, letos slouží Thálii už neuvěřitelných 36 let.

Ekocentrem voněl včelí vosk

Mladá Boleslav - Omamná vůně včelího vosku provoněla celou místnost a vytvořila ideální atmosféru pro povídání o včelích produktech i vyrábění z voskových mezistěn.

Krás(k)a na scéně vyvolala velké ovace

Mladá Boleslav – Rok 1662, Londýn. Herec Edward Kynaston na podiu exceluje jako výrazný představitel ženských rolí a jeho Desdemona nemá konkurenci. Jenže v konkurenčním divadle začíná i přes královský zákaz hrát mladá žena a stává se senzací. Když dojde ke konfliktu, do něhož se zamíchá i králova milenka, jež touží stát se rovněž herečkou, vydá král zákaz, aby muži hráli ženské role. Kynaston přichází o práci, o přízeň i smysl života.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies