FOTO: Bojovník s osudem má evropské zlato

Nezdolný bojovník – to je dvouslovná charakteristika boleslavského atleta Vojtěcha Koudelky.

Když mu před několika lety profesionální sportovní lékař na pražské Dukle, kde tehdy Koudelka běhal, špatně diagnostikoval zánět ledvin, které později vypověděly službu, vypadalo to na konec jedné nadějné sportovní kariéry.

Koudelku ani tato rána osudu nezastavila. S transplantovanou ledvinou od neznámého dárce se nyní prohání v kategorii transplantovaných sportovců. A nejen v ní! Dokonce prohání i zdravé – je v kádru prvoligového atletického týmu Mladé Boleslavi.

ATLETIKA ALE I PETANGUE

Navíc si zkusil půlmaraton. A sní o maratonu. „Je to ale strašná dálka. Pro tělo by to byl asi pořádný záhul,“ ví Koudelka. Ten má za sebou European Games, mistrovství Evropy transplantovaných sportovců, kde závodí kromě lidí s postižením ledvin, také s transplantací jater nebo srdce. „Je to vlastně taková evropská olympiáda. Není zde pouze atletika, ale také například cyklistika a dokonce i petangue."

Z posledního mistrovství světa v Austrálii přivezl dvě zlaté medaile – za 400 a 800 metrů. Na Evropě mohl mít podobné ambice. Ale jeho cíl byl jiný. Hlavním motivem nebylo pro Koudelku porazit soupeře, ale porazit sám sebe.

„Chtěl jsem překonat světový rekord na 800 metrů,“ prozradil boleslavský atlet další ze svých snů.

PRVNÍ ZÁVOD ZLATÝ

Ale pojďme pěkně od začátku. Hned první závod, čtyřstovka, přinesla Koudelkovi zlatou medaili. „Do první dvoustovky, která se běžela proti větru, jsem musel dát víc sil. V poslední zatáčce byl ale přede mnou subtilnější Maďar, kterému vítr tolik nevadil,“ popisoval Koudelka průběh závodu. V poslední stovce se ale karta obrátila. „Já měl pro změnu vítr do zad, a jelikož jsem lehčí, tak mě pomohl a já v cílové rovince Maďara předběhl,“ komentoval člen Czech Transplantion Te­amu.

Druhý závod přinesl Koudelkovi druhou, tentokrát překvapivou medaili. Se stříbrem z pětikilometrové trati nepočítal.

Pak přišel Koudelkův vrchol. Útok na světový rekord na osmistovce. Ještě dvě stě metrů před cílovou šachovnicí boleslavský atlet na rekord útočil. Pak to ale přišlo. „V poslední dvoustovce mi těžce došlo. Byl jsem úplně koženej,“ popisoval Koudelka závěr své parádní disciplíny. „Závod jsem z prvního místa vzdal. Na rekord to nebylo, ale asi bych doběhl první,“ dodal.

200 METRŮ OD SNU

Proč tedy Koudelka do cíle alespoň nedoklopýtal pro medaili? „Za hodinku nás čekala sprinterská štafeta a kluci se mnou počítali na první úsek. Tak jsem potřeboval pošetřit nějaké síly, abych jim to nezkazil,“ prozradil Koudelka, který tak obětoval osobní úspěch pro tým.

A to se nakonec vyplatilo, protože český tým si ve štafetě na 4×100 metrů doběhl pro stříbrné placky. Koudelka tak uzavřel irskou bilanci na jedné zlaté a dvou stříbrných.