Děkuji vám. Chtěl bych poděkovat za všechny dotazy, za zájem, který byl na tomto online rozhovoru a zároveň bych chtěl pozvat co nejvíce čtenářů tohoto webu, ať se přijdou podívat v neděli na závody. Byl bych rád, kdyby se přihlásilo co nejvíce dětí a dospělých do kategorie přichozích. Snad se nám vydaří počasí.

V kategorii příchozích se mohou přihlásit jak muži, tak ženy. Příhlášky jsou na místě zhruba od jedenácti hodin. Neplatí se žádné startovné, poběží se se psem canicross a trať měří dva kilometry a není nikterak náročná. Je zapotřebí mít s sebou svého psa, jedno jaké rasy a pokud nemáte postroje, tak můžeme postroje i zapůjčit.

Chovnou stanici založenou mám. Prakticky každý rok máme štěňata a nemám problém tato štěňata prodat. Většinou je nechávám lidem, kteří mají zájem o sportování se psem, jelikož mi je líto dát psa jenom na zahradu, když vím, že jsou to psi jsou schopni při troše tréninku být velice dobří při závodech.

Můj názor na tuto otázku je ten, že záleží jak ten pes je vychován od páníčka, jelikož všichni psi se dají vychovat. Já se nebojím, toho, že by naši psi napadli někoho z mé rodiny. Naše dcerka kolikrát jde ke psům do kotce sama a hraje si s nimi. Oni ji berou jako sobě rovnou a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by na dcerku jen zavrčeli, jelikož jsou k tomu vychováváni už od štěněte, ale zároveň pokud by se někdo chtěl dostat na naši zahradu, když nejsme doma, tak si nejsem jistý, že by neodešel s újmou.

Samozřejmě, že musím být vlastně vůdcem smečky já. Když na to přijde, musím vlítnout do rvačky mezi dva psy a prakticky se s nimi poprat taky a dostat je na záda, aby zjistili, že jsem jejich vůdce. Jinak psi ve smečce tím, že spolu vyrůstají, si většinou do kožichu nevjedou. Maximálně psi kvůli háravé feně. Mám vyzkoušeno, že se snesou i s jiným spřežením, když je zapřáhneme dohromady. A pokud je ve spřežení agresivní pes, běží trénink nebo závod s náhubkem, aby nemohl vzniknout konflikt.

Dětská kategorie bude startovat zhruba kolem poledne. Přihlásit na závody je možno přímo na místě. Mohou závodit i ti,kteří nemají svoje psy. Do dětské kategorii pejsky půjčím. Kategorie jsou od 0-3, 3-6, 6-10, 10-15 let. Poběží zhruba tři sta metrů a mašér, který zapůjčil psa, poběží s tím dítětem, aby pes to dítě nezranil, jelikož by mohl pejsek zatáhnout a dítě by mohlo hned po startu spadnout. Zveme všechny děti, které mají zájem si trošku zaběhat, aby se na místě do této dětské kategorie přihlásily.

Jeden pes umí oboje. Radši jezdím na koloběžce, jelikož je bezpečnější, tam při pádu jenom seskočím a maximálně se odřu. Na kole je to trošku těžší, než vytrhnu boty z klipsen, tak mě pes táhne třeba deset metrů po zemi. Před koloběžku si můžu zapřáhnout klidně všechny čtyři psy, a nemusím trénovat vícekrát. Záleží na tom, kolik mám času na trénink.

Samozřejmě, že se mi to stalo. Stalo se mi to při tréninku i během závodu. Psi se mnou omotali buďto strom, nebo mě zatáhli do roští. V tu chvíli člověk vyvázne s odřeninama. Samozřejmě se neodvážím trénovat na koloběžce bez cyklistické helmy, protože ty pády bývají dost nepříjemné. Už se nám i při závodě stalo, že závodním trefil hlavou přímo strom v zatáčce, proto ochranné prostředky musí být.

Všechny kategorie najdete na stránkách www.ceskyhorskypes.cz v sekci Závody.

Při závodech ani při tréninku biče nesmí používat, všechno musí mašér zvládat svým vlastním hlasem.

Vycvičit psa, aby mohl závodit můžeme zhruba za půl roku, ale aby podával úplně suprové výkony, tak výcvik psa trvá dva až tři roky. Největší výkonnost má pes mezi třetím a šestým rokem.

To, že se psi zastaví během závodu se mi stalo několikrát. Většinou to je kvůli tomu, že se jim chce na záchod a nebo se něčeho leknou, v tu chvíli buď stihnu zabrzdit, nebo si rozbiju nos. Samozřejmě se mi i několikrát stalo, že psi neměli náladu během závodu, lehli si mimo trať nechtěli pokračovat, chvíli jsem je přemlouval. Když se mi to nepodařilo, sundal jsem jim postroje, vrátil jsem se na start a odevzdal jsem startovní číslo a řekl jsem, že vzdávám z důvodu nechuti psa. Stát se to může a stává se to prakticky na každých závodech, že se nějakém pejskovi nechce.

Myslím si, že týrání zvířat to v žádném případě není, jelikož běhání mají psi geneticky dané a zároveň i lovení. To mají od přírody. To, že je člověk jen lehce usměrní, si myslím že týráním není. Můžu předvést kdykoliv komukoliv z ochránců přírody, že ty psy to naprosto baví. Když vidí, že vytáhnu kolo nebo koloběžku, tak se můžou ve výběhu zbláznit, jak se těší na to, až vyrazí a budou se moct proběhnout. Samozřejmě to není jen o tréninku, je to i o tom že chodíme s pejskama na procházky, bereme je na různé výlety. Myslím si, že s týráním pejsků to nemá vůbec nic společného. Názor ale může mít každý jiný, je potřeba závody vidět, aby si mohl ochranář udělat svůj vlastní názor. S takoýmito názory jsme se setkali i při pořádání závodů a vždy i ochranáři uznali, že ti psi se na závody těší a že je v to žádném případě netýrá.

Ježdění se věnuji od roku 1992.

Na dovolenou moc času nemám, snažím se vybírat si dovolenou tak, abych si mohl vzít psy sebou, protože je mi líto nechat třeba týden zavřené ve výběhu.

Zranil jsem se při zimních závodech na běžkách, když byla zledovatělá trať, z kopce se mi rozjely lyže a vykloubil jsem si rameno zhruba patnáct km od civilizace. Nejvyšší rychlost se těžko říká, spíše můžeme říct průměrnou na určitých tratích. Pokud se vezme rovinatá trať, jako je například na Štěpánce, tak průměrná rychlost je na těch 5,5 km u těch nejrychlejších 37 km/h. Jinak moje největší dosažená rychlost se psem v zápřahu je 63 km/h po vystartovaní zhruba na prvních dvě stě tři sta metrů. Pak už se ta rychlost srovná do určité meze a tu pes udržuje prakticky po celou dobu závodu.

V zimě jezdím velice rád na saních. V letoším roce si to konečně budu moct pořádně vychutnat, protože mám zhruba stejně staré psy. Na sněhu je to o něčem jiném než na suchu, i když je v našich podmínkách je toho sněhu velice málo a špatně se trénuje. Je to spíš o tom, jít si zajezdit do přírody.

Příprava na závody začíná zhruba pět měsíců před pořádáním závodů, jelikož je potřeba získat všechna povolení od Ministerstva životního prostředí, od veterinářů, od města, sehnat sponzory, což je velice těžké a dát dohromady lidi, trať a veškeré vybavení na trati.

Samozřejmě, že se bojím počasí. Po loňské zkušenosti, kdy nám vlastně celý propršel a museli jsme zrušit druhé kolo, nám snad počasí bude přát. Podle získaných zpráv by mělo být jasno, slunečno a 19 stupňů.

Našich závodů se v neděli můžou zúčastnit i amatéři, budeme jedině rádi, když jich přijde co nejvíce. Poběží stejnou trať, jako registrovaní závodníci v odpoledních hodinách, což je dva kilometry. Start amatérů předpokládáme kolem 13 hodin. Amatéři se mohou samozřejmě zúčastnit celých závodů. Start prvního kola bude v 9:30, poběží se pět km a odpoledne bude druhé kolo, kde se pojedou dva kilometry.

V neděli očekáváme, že by se mohlo zúčastnit kolem devadesáti registrovaných závodníků. Dále počítáme s účastí dalších patnáci až dvaceti příchozích a počítám že v letošním roce by se v dětské kategorii mohlo zúčastnit kolem čtyřiceti dětí.

Záleží na tom, co si představuje a jaký vybavení na závody má. Pokud si člověk pořizuje psa a konkrétní vybavení a bude jezdit řekněme na koloběžce a budeme-li počítat různé množství závodů a startovné, tak můžeme počítat, že koloběžka s jedním psem ročně může stát kolem třiceti až čtyřiceti tisíc. Pokud to člověk dělá na vrcholové úrovni a jezdí na kole i na zahraniční závody, můžou se roční náklady pohybovat i přes sto tisíc.

Český horský pes, ohař, husky, samojed a prakticky všechny rasy, které mají rády sport.

Máme čtyři psy, dva dospělé zkušené závodníky a dvě devítiměsčíně štěňata, která se momentálně učí trénovat a tahat. Jak už jsem sdělil v předchozí odpovědi, manželka jezdí taky a má velice dobré úspěchy.

U mě pes i když je starý, tak prakticky jsem se nesetkal, že by nemohl běhat. I jedenáctiletý pes, který už nemá takovou kondici, s námi stále chodí na tréninky. Už sice neběhá v zápřahu ale na volno, ale stále běží s námi. Jinak každý pes v naší rodině je miláček a i když nemůže závodit, tak stejně ho máme rádi a necháváme ho dožít.

Trénuju různě kolem Mladé Boleslavi, většinou po lesních cestách, kde se nenachází mnoho lidí a vybírám si místa, kde se nechodí moc venčit psi z města. Potom je totiž problém, aby si smečka nešla čuchnout k tomu psovi. Nejčastěji trénuji na Rečkově a momentálně jsem velice pěknou trať našel z Kosmonos na Chudoplesy a v lesích u Chudoples.

Na tuto otázku je docela složité odpovědět. Myslím si, že čím je pes mladší, tím jednodušeji se naučí běžet tam, kam páníček chce. U staršíha psa je to složitější, ale tréninkem se to dá docílit. I mně se stane, že trénovaní psi mi zahnou kam nechci a v tu chvíli mám velké problémy spřežení zvládnout.

Manželku mám, na psy nežárlí. Závodím spolu a teď začalu závodit i naše dítě.

Na závody do zahraničí jsem jezdil dokud mi na to moje fyzická kondice stačila. Jelikož závody individuální, ve kterých závodím já, u nás v republice i ve světě na té nejvyšíí špičce se pohybují lidé od 20 do 35 let. Čím je člověk starší, tím ta fyzická kondice ubývá. Můj největší úspěch byl čtvrté místo na mistrovství Evropy v Canycrossu.

K závodům jsem se dostal takovým zvláštním způsobem. Od kamarádky jsem si pořídil štěně, ta mě s ním poslala na výstavu kvůli chovnosti a jelikož se výstav zúčastňují i stejní blázni jako já, kteří se psy závodí i je vystavují, tak mě zlákali, abych závody zkusil a už závodím osmnáct let.

Mám doma čtyři psy. Jednoho českého horského psa a tři křížence. Nevím, čemu říkáte "jenom závodní" a "normální" pes. Pro mě jsou všechny psi normální a zároveň i závodní.

Podle mého se může psímu ježdění. Prakticky závodí děti od dvou let. Máme závodníky, kteří závodí ještě v sedmdesáti. Záleží na fyzické kondici jednotlivce.

Na závody se hodí jakákoliv rasa. Každý pes, který umí běhat, je schopen se s páníčkem naučit běhat například Canycross. Pes běží před páníčkem na pružném vodítku zhruba dva metry. Může běžet samozřejmě i vedle páníčka. Myslím si, že kokr je relativně na canycross relativně dobré plemeno. Pokud běhá rychle, dá se s ním závodit naprosto v pohodě. Tento pes není vyloženě tažný, aby se s ním jezdilo na koloběžce, kde potřebuje páníček, aby pes zatáhnul do kopce. Pak se tomu psovi musí hodně pomáhat.

Závodím v disciplíně SSC 1 SC 2, což je jízda na koloběžce s jedním nebo se dvěma psy. Bikeorink - jízda na kole s jedním psem. Kokos jsem si rozbil nesčetněkrát, naposledy včera, když jsem měl před koloběžkou zapřažené čtyři psy, kteří uhnuli za zajícem.

Mám čtyřletou holčičku. Chodí pravidelně s pejskama na krátký trénink, kde v pohodě běhá. Účastní se i závodů, kde je vyhlášená dětská kategorie. Samozřejmě se musí s dítětem běžet a ten pes se musí lehce přidržovat, protože má daleko větší sílu než to dítě.

Na tahání saní si myslím, že jsou nejlepší psi s vyšší kohoutkovou výškou. Saně tahají čeští horští psi, ohaři, různí kříženci. Psi se kříží z důvodu rychlosti. Kolik toho sežere? Záleží na rase psa, ale většinou sežere tak půl kila granulí denně.