Sedím u kamaráda. Jmenuje se Fanda. Fanda Chmela. A je prodavačem zájezdů. Sedím u něho na kávě. Pijeme. Pojídám vánoční cukroví od jeho manželky. Je lahodné. Moc.

Povídáme si, co budeme dělat do konce roku. Fanda je fandou do boleslavského divadla. A má rád některé herce. Třeba Petra Bucháčka. Fanda sedí, popíjí kávu, ukusuje cukroví a povídá: „Devětadvacátého se těším, jak s manželkou půjdeme do divadla. Dávají Muži z offsidu a těším se na Petra Bucháčka."

Jakmile vyslovuje „Petra Bucháčka", vrznou dveře prodejny. Fanda se nadechne, vytřeští oči a tupě zírajíce na obrazovku, která ukazuje kamerový pohled do prodejny, špitne: "To není možné!"

Hádejte, kdo se v té chvíli, v té prodejně objevil. Ano. Petr Bucháček. Herec mladoboleslavského divadla. A to se vážně stalo. Tak mi neříkejte, že tady někde něco nějak není. Myslím, že tady „něco" je. Co myslíte? Je?…