Člověk se někdy až diví, jak málo stačí k tomu, aby dostal přes ústa. To bylo tak, poklidná módní přehlídka, krásné dívky s nohama jak laňky z lesa se promenádovaly po molu. Kdo mohl, tak fotil, kdo mohl, tak točil, kdo nemohl, jen obdivoval jejich krásu.

Jak už to tak bývá, správný fotograf chce být vždy u toho co nejblíže. Nejlépe stát hned vedle mola, případně před molem, aby ty fotky byly prostě nejlepší. Jenže každý „fotograf“ mnohdy zapomíná, že na takovéto akci není sám. Pak už stačí jen chvilka, aby se poklidné focení změnilo ve spršku nadávání.

Ten starší pán s pár kily navíc seděl na židličce u plechové bedny tvořící odpadkový koš. Ten o pár let mladší pán, štíhlejší postavy nás předběhl všechny, postavil se přesně do zorného pole fotografova oka, a zaclonil nám všem. Stane se. Člověk si to možná ani neuvědomí, ale je to tak…

Fotil jak o život, blesky létaly jak při největší bouřce světa a tomu pánovi – s pár kily navíc u odpadkového koše - docházela trpělivost. To bylo vidět na první pohled. Nechci to zakřiknout, ale možná se mu i v kapse otvírala kudla. Když pak zběsile „vystartoval“ ze své židličky, bylo jasné, že bude zle.

Na pěsti ale nedošlo, jak by se dalo u chlapů předpokládat. Širší pán předběhl toho štíhlejšího, zády mu zacouval na objektiv jeho foťáku a svým malým digitálem velikosti krabičky cigaret vesele vyfotil krásnou modelku. Pak pánovi dokonale vynadal a odešel si zpět sednout na židli.

A pak, že focení je nuda!