Scenárista Elliott Nash (Ivo Theimer), který každý týden odpraví alespoň pět lidí (ve svých televizních detektivkách, samozřejmě), se dostává do nečekaného soukolí událostí, v nichž hrají roli vyděrači, mafiáni a tělo pohřbené pod zahradní altán. Přestože jeho soused Harlow Edison (Roman Teprt), okresní žalobce, je od něj na otázky z policejní praxe a na to, jak se zbavit mrtvoly, zvyklý, přesto získá v jednu chvíli podezření…

Režisér Zdeněk Bartoš a jeho tvůrčí tým, s nímž na české premiéře původně americké komedie spolupracoval, vytvořili zapamatovatelnou, energií nabitou inscenaci, které řemen nepadá ani ke konci. Snad díky očividné inspiraci v komixu a kreslených groteskách. A díky postavám, které přesně odpovídají šaržím a navíc umožňují, aby se v nich herci zabydleli podle svého.

Eva Reiterová jako hospodyně Matylda s vysokým účesem ala Marge Simpsonová vzbuzuje znovu a znovu smích, jen co vstrčí hlavu do dveří, Ivana Nováčková baví svou afektovanou realitní makléřkou, Luděk Jiřík jako mafián Ludva v saku s výraznými ramenními vycpávkami a plíživým krokem vzbuzuje dojem, že utekl z průhledných fólií, na které jej nakreslil jakýsi animátor, a Martin Hrubý jako stavbyvedoucí pan Thorpe odzbrojuje svým balíkovstvím a kouzelnou moravštinou, která trápí divácké bránice už proto, jak málo se na americkou periferii hodí.

Nezapomeňme také na klasika thrilleru Alfreda Hitchcocka inspicienta Pavla Nedvěda, který svými lakonickými citáty (například: Televize přivedla vraždu do lidských domovů – kam také konečně patří) elegantně propojuje jednotlivé obrazy, a vyplňuje tak s havranem na rameni čas nutný pro přestavby. Další malý pomník Hitchcockovi tvůrci inscenace vztyčili v podobě vlastní animované sekvence, v níž jsou představeny nejznámější snímky tohoto velikána kinematografie jako třeba Psycho, Ptáci nebo Vertigo (právě na něm se Alec Coppel, autor S nebožtíkem v patách, scenáristicky podílel – odtud ta návaznost na Hitchcocka).

Zvláštní uznání si zaslouží Ivo Theimer, který ukazuje to nejlepší, co v něm je, a diváci ho zkrátka berou. Společně s okouzlující Lucií Matouškovou a Romanem Teprtem jsou víc než sympatickým trojlístkem, na který se velmi dobře kouká.

Celá inscenace oku lahodí. Výtvarnici si pohráli s perspektivou scény i s kostýmy, které jsou jako z televizního žurnálu konce 50. let. Díky nim má nová komedie výraznou a nepřehlédnutelnou tvář.

Městské divadlo zvolilo na samotný závěr sezóny skvělý titul, který si bezpochyby nalezne své diváky. O tom není pochyb.