Mental Power Prague Film Festival je už devět let jedinečnou společenskou událostí. Jeho ozvěny mohli navštívit místní tuto neděli v kostele sv. Havla. Festival, jenž uvádí filmy, v nichž hrají lidé s mentálním postižením, sem přivezli jeho tvůrci a prezidenti David Sychra a Patrik Henel. Ti nám přiblížili úžasný vývoj akce uspořádané před lety takřka z recese.
Zmínili jste, že festival vznikl vlastně náhodou. Povíte mi víc?
PH: Už je to devět let. Oba spolupracujeme s chráněnou dílnou svatý Prokop v Praze a v rámci aktivit navíc jsme vymysleli právě natáčení filmu. Hned ten první měl u klientů i jejich rodičů úspěch, tak jsme natočili další. Protože ta aktivita nám přišla smysluplná, chtěli jsme naše dílko přihlásit na nějaký festival. Žádný se nám ale nepodařilo najít, takže jsme si založili vlastní. Dnes už vzniká ročně zhruba 24 filmů právě pro náš festival. A nejen z Čech.
Váš festival je skutečně jediný svého druhu?
PH: Podobně zaměřený festival jsme nalezli v Belgii. Ten ovšem uvádí spíše hudební klipy. Máme pocit, že od té doby, co jsme tam ale začali vozit hrané filmy, začala podobná tvorba i tam. Kvalitou však ve srovnání s českými snímky neobstojí. Nevíme, jestli té práci nevěří, nebo ji neumí. My, Češi, jsme v tomto ohledu otevřeli něco zcela nového.
DS: Myslím, že jim chybí ta idea. Nepracují se střihem, s hereckým umem klientů. Ani my jsme na začátku nevěděli, zda to půjde. Nechtěli jsme z toho dělat veřejnou věc. Po promítání prvního filmu nám volali rodiče a plakali. Prý od momentu, kdy přijali, že jejich dítě je postižené, čekali na zázrak. Mysleli si, že jejich dítě bude žít celý život ve stínu. My tomu prý zabránili. Nyní cítíme velkou zodpovědnost a musíme v tom pokračovat.
Zmínili jste herectví…
PH: Výhoda našich herců je, že jsou pořád stejní, ať nesou svíčku, nebo jdou pro rohlíky. Musí pouze pochopit koncept filmu. Určitě mají blízko k nehercům Miloše Formana. Naši jsou ale ještě lepší. Třeba roli mima nikdo jiný, než člověk, který nemluví, nezahraje. Stejně jako eskymák má padesát výrazů pro sníh, on vyjádří jedním pohybem oka 50 gest. Kamera a střih to jen posílí. Náš herec je, narozdíl od režiséra, vždy v pohodě. (smích)
Jakého žánru bývají vaše filmy?
DS: Podobně jako u jiných amatérů. Začínali jsme komedií, která mívá divácký ohlas. Chtěli jsme ale jít dál. Natočili jsme také detektivku, romantické kostýmní drama z 19. století, western a pak jsme začali dělat poetické věci. Například převod poezie do obrazů, což považujeme za svou nejlepší práci. Vyzkoušeli jsme i povídkový film, kde jsme odhalovali strach z postižených, který mívá zdravý člověk. Nasadili jsme klientovi masku a najednou se s ním fotilo 50 mladých holek. Pak jsme mu ji sundali a lidé se mu vyhýbali pohledem. A to mluvil stále stejně.
PH: V příběhu jsme vedle sebe záměrně dali záběr toho, jak jí malé dítě a jak jí postižený. Oba měli jídlo rozmatlané po obličeji. Zatímco v prvním případě to lze považovat za roztomilé, v druhém případě je to nechutné. Hledali jsme právě takovéto styčné plochy.
DS: Teď ale nevíme, kam dál.
Ozvěny festivalu se v Čechách už poměrně uchytily. Je to tak?
DS: Je to záležitost posledních čtyř let. Začalo to v Ostravě, kde stále probíhají největší ozvěny. Jedna dívka tam odešla ze zaměstnání a pořádání této akce se pro ni stalo prací na plný úvazek. Po Ostravě se rozjela i další města. Dnes už jsme ve všech větších městech, ale také na Slovensku, v Polsku, chystáme Německo nebo New York. Spolupráci s námi navazují sponzoři, média i osobnosti. Komentář pro jeden film nám namluvil třeba Josef Abrhám, na festivalu míváme hvězdnou porotu a nikdo za to nic nechce. Neuvěřitelné je, že člověk dnes zapne televizi a může vidět české postižené děti například v programu belgické televize. Pro ně i rodiče je to naprosto úžasné. I festival je show, ve které klienti hrají hlavní roli. Přijedou limuzínou, jdou po červeném koberci, rozdávají autogramy. Už nás oslovil i jeden hollywoodský režisér, který by chtěl udělat něco dobrého. Prý si v Čechách koupil zámek a rád by si zlepšil karmu. (smích) On oslovil nás, ne my jeho. Neuvěřitelné. Nakonec nám nabídnul svůj film natočený s klienty. Takových neuvěřitelných zkušeností je s festivalem spojeno mnoho.