Na ten den, 21. srpna 1968, málokdo z nás zapomene. Mně tehdy po ránu vzbudil doma kolega se zprávou, že nás obsadila sovětská vojska. Myslel jsem, že jde z nějakého mejdanu a začíná den humorem. Ale vybídl mě, abych se podíval z okna. Měl pravdu. Byla to zpráva, která pro mnohé z nás znamenala kudlu do zad v začínajícím obrodném procesu. Cítili jsme obrovské ponížení. Kdo ctil Rusy za naše osvobození v roce 1945, viděl tyhle vojáky v jiném světle. Připouštím, že to obsazení vojsky Varšavského paktu bylo pro někoho i nadějí, že se podaří zachovat komunistické praktiky.

Před tehdejším sekretariátem státostrany v Lukášově ulici stál obrněný transportér s hlavní namířenou na budovu. Vojáci Československé armády v kasárnách 9. května odmítli okupantům otevřít vrata, za což potom celá posádka byla přemístěna až na Slovensko. Okupační vojsko bylo na velitelství divize v Železné ulici (tam kde dnes sídlí Boleslavský deník), v Žižkových kasárnách a okolí (dnes je tam heliport a záchranka), ale později také v někdejší Rolnické škole. Ovšem prvním vojskem v Mladé Boleslavi byli Poláci. Utábořili se na Radouči a štáb měli v letním kině na Štěpánce. Později se ukázalo, že to byli vesměs aparátčíci tamní vládní partaje.

Lidé se i tady rozhořčeně ptali vojáků, proč sem přijeli, ale ta první vlna vojsk vesměs ani nevěděla, kde je. Také byla brzy vystřídána. Vojáci žádali lidi o vodu, mnohdy ji na protest nedostali. Na domě vedle „lomeňáku“ byla taková zeď nářků. Vylepovali se tam nejrůznější letáky a vzkazy jako „Lenine, probuď se; Brežněv se zbláznil“, nebo „Ivane, jdi domů, Nataša ti chodí s Koljou!“. Lidé měli neustále puštěné rádio a televizi, jejich redaktoři měnili místa vysílání, aby nebyli vypátráni. Hovořili o zrádcích národa i odvlečených politicích do Sovětského svazu, mezi nimiž byl i prezident Svoboda a Dubček. Názvy ulic z města mizely, ukazatelé směru na silnicích také. A 23. srpna odhodlání většiny národa potvrdila generální stávka s projevy mnoha rozhořčených prohlášení.

V Mladé Boleslavi hlásil aktuální události tehdejší rozhlas po drátě, takže lidé také slyšeli, jak se okupace nelíbí ani jednomu z mocných milicionářů zdejší škodovky. V několika okupačních dnech se tady vydávaly společné noviny okresní Záře a škodováckého Ventilu, které především přinášely zprávy z Prahy i místní stanoviska lidí, politiků a závodů. Zdálo se, že zásah vojsk Varšavské smlouvy na čas sjednotil národ proti okupaci. Než přišel Husák a tzv. normalizace…