Do obce na břehu Jizery zamířil vodník – herec, bavič, komik a hlavně fantastický člověk Josef Dvořák.

Povídání s „Pepou" předčilo všechna očekávání. Nejúžasnější vodník českého filmového i divadelního umění rychle vytěsnil moje obavy z rozhovoru.

Nevěřil jsem svým očím, když jsem „sedmdesátníka" spatřil běhajícího po kurtu s tenisovou raketou. Ve čtyřhře proháněl mnohem mladší soupeře a tutově by „kanára" nadělil i mně.

Vidím, že jste ve výborné fyzické kondici. To se chystáte drtit své soupeře v nějaké herecké tenisové lize?
Ty já už dávno drtím. Moje schopnosti, myslím tenisové, mi káží, abych byl milosrdný.

Co vás přivedlo do Skorkova?
Já už jsem tady díky starostovi poněkolikáté, my jsme se už léta setkávali na tenise, a když mě pozval na tenisový turnaj a vlastně mi přikázal, že musím přijet, tak jsem přijel. Tady je to krásný, příjemný, takový relax.

Když jsme u toho relaxu, relaxujete jen tenisem?
Víte, já to nedělím na relaxování a na práci, protože mě ani ta práce nějak nestresuje, nekomplikuje mi život. Já i třeba to hraní beru jako relax a cestu na představení taky, protože rád řídím. Nepotřebuji extra odpočívat, ale když mě to popadne, tak mě chopí lenost, a pak jsem schopný sedět a číst si, poslouchat hudbu a celeý den takhle prošustrovat

Kdysi jsem vás slyšel vyprávět, že nenávidíte ranní vstávání, že vás to doslova ničí. To už se nějak změnilo?
Kdepak, to nenávidím stále. Mám odpor ke vstávání.  Pamatuji si, že moji rodiče vstávali brzo ráno a nedělalo jim to žádné potíže. Ale já s tím bojuji dodnes. A na ten tenis, který považuji za jednu z nejmilejších činností na světě, ráno vstávat musím. To jsem doslova v bolestech. Tak tomu říkám stres.

Na čem teď pracujete, co vás v nejbližší době čeká?
Pan Jiránek maluje nějaký biograf, kreslený film, a já mám ten film namluvit. On to není čistý dabing. Vyjednal jsem si, že stejně jako to bylo  ve všech těch Večerníčcích. To nejdřív namluvím a oni to pak podle mě namalují. Nakreslí mi,  jak ty postavičky vypadají. Tu technologii jsem si nevymyslel Když jsme dělali Maxipsa Fíka, tak s tím přišel pan režisér Bedřich. Všechny ty Večerníčky se takhle tvořily. Já to nemám rád se trefovat někomu do pusy, protože tím pádem si nemůžu vymýšlet.Tam to musí cvakat. Jen číst text by nebylo dobré.

Co dalšího vás čeká?
Kromě toho divadlo. Nechci mít té práce moc. Podívejte, v sedmdesáti mít představu, že ještě uděláte Oskara, že dobudete nějaké vyznamenání? To už očekáváte různý vyznamenání a medaile ze soucitu. My teď hrajeme hru Čochtan vypravuje, to je upravený Divotvorný hrnec. Pak jsme na světlo Boží vytáhli S Pidlou v zádech a Chudák Harpagon. To je na motivy Lakomce. Bohužel, nemáme vlastního autora, naši autoři přestali psát a s těmi novými jsme si zatím nepadli do oka. My jsme takoví Cimrmani, jsme autorské divadlo bez autora.

 Rozhovor se uskutečnil v tenisové pauze. Pak už se herec musel odebrat na kurt, kde pokračoval v turnajové čtyřhře. Moje podcenění „starého vodníka" nebylo vůbec na místě. Soupeřům hned nadělili kanára.