Štěpán Tuček měl už od dětství velký sen o herecké kariéře. Už už to vypadalo, že se s ním bude muset rozloučit, protože během přijímacích zkoušek na konzervatoř se mu lepila smůla na paty. Přesto se nakonec vše v dobré obrátilo a šestnáctiletý herec má za sebou úspěšně ukončený první ročník konzervatoře. Přestože tráví většinu času v Praze, na domov, který má na Klášteře a v Mnichově Hradišti, nezapomíná. Vyzpovídali jsme ho na Veselé pouti krátce poté, co dohrál první ze svých dvou pohádek pro děti.

Dočetl jsem se o vás, že v Praze rozjíždíte hereckou kariéru. Tady vás ale vidím s loutkami. Takže herec, nebo loutkoherec?
Herec. K loutkám se vracím jen o prázdninách. Studuji na herecké konzervatoři, kam loutkoherectví moc nezapadá a podle některých ani nepatří. Krátce poté, co jsem ale v Praze navštívil Loutkové divadlo Říše loutek, jsem se stal členem souboru.

Dostat se na konzervatoř nebývá vůbec jednoduché. A jednoduché nebývá ani vydržet ten tlak. Jak to zatím prožíváte?
Úspěšně jsem prošel do druhého ročníku. Přijímačky na konzervatoř jsem ale dělal v náročném období, kdy jsem měl velké zdravotní problémy. V té době jsem vstoupil do polského divadla Zdrojowy Teatr Animacji, kde jsem dostal nabídku na tři inscenace, v nichž jsem měl vždy hlavní roli. Na další aktivity a školu mi tehdy moc nezbýval čas. Do toho přišly přijímačky. Připravoval jsem se s Evou Horkou, herečkou mladoboleslavského divadla, pak také sám. V přijímačkách na brněnskou konzervatoř jsem skončil sedmý, brali jich šest. První pod čarou ze 150 uchazečů. Na Pražské konzervatoři jsem skončil ve druhém ze tří kol a nepostoupil kvůli zpěvu. Říkal jsem si, co budu dělat, když mi to nevychází s tím, co jsem dělal odmalička. Dozvěděl jsem se o Mezinárodní konzervatoři, která sídlí v Praze na Žižkově, přihlásil se a skončil první.

Kdo vás učí?
Například Regina Rázlová, Václav Upír Krejčí nebo třeba vynikající Jan Szymik.
Kudy vedla vaše cesta k divadlu?
Začínal jsem loutkovým divadlem. K tomu mě přivedl František Pešán.

Musím říct, že když jsem viděl vaše představení, napadlo mě to.
Je to hodně podobné, je to jeho tvorba. Já sám jsem vlastně jeho tvorba. On mě k loutkám přivedl a všechno mě naučil. Začínal jsem v Divadle z půdy, pak jsem založil Štěpánovo kouzelné divadlo. Díky divadlu Človíček z Kněžmosta jsem přičichl také k činohře, následoval tedy dramatický kroužek v Mnichově Hradišti, polské divadlo, první natáčení a už to jelo.

Co máte aktuálně za sebou, co se týče natáčení?
Myslel jsem si, že dostat se mezi známé pražské herce bude hrozně těžké. Podařilo se mi to ale překvapivě během půl roku. Nemohl jsem tomu uvěřit. Dostal jsem se do seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde jsem si zahrál jednu epizodní roli, a najednou jsem byl na dotočné mezi všemi hvězdami tohoto seriálu. Teď čerstvě mám za sebou Zločin v Dolní Polné, což je film na motivy případu Anežky Hrůzové. V České televizi bude příští rok. Na internetové televizi dělám pořad Generace XY, čeká mě reklama a setkání s dalším režisérem… Je to hezké. V Praze se mi hrozně zalíbilo.

Pracujete na kontaktech? Seznamujete se?
No jistě, člověk si musí v hlavě pořád ten plán kariéry dávat dohromady. Mladá herecká esa jako Zdeněk Piškula, Vincent Navrátil nebo Jakub Janatka z Ulice jsou moji kamarádi, takže člověk se v té společnosti pohybuje neustále.

Kde vidíte svou budoucnost? V divadle, nebo před kamerou?
Nejraději v činoherním divadle, ale také na filmovém plátně. Když ale nebudou herecké nabídky, rád se vrátím k loutkovému divadlu, je to krásná věc.

Kde vás mohou se Štěpánovým kouzelným divadlem diváci vidět?
V mateřských školkách, na hradech a zámcích v okolí a teď aktuálně na zámku Mnichovo Hradiště v rámci nedělních pohádkových prohlídek, kde se střídáme s panem Pešánem. Občas také někde dál, třeba v Praze nebo i mimo stát.