VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jolana Voldánová: Rozhodla jsem se mít o prázdninách prázdniny. Baví mě volnost

Střední Čechy /ROZHOVOR/ - Pardubice, Praha, Nepřevázka. Tři osudová místa Jolany Voldánové (48 let), před lety známé televizní hvězdy. Jakmile zazněla před lety na ČT1 zpravodajská znělka a ona se objevila na obrazovce, mnoho diváků bylo spokojeno. Působila (a působí stále) klidným a milým dojmem. Laskavá žena, dalo by se říci. Jolana Voldánová z televize odešla. Zmizela z Prahy. Žije na malé vesničce a je spokojená.

1.7.2017
SDÍLEJ:

Jolana Voldánová s manželem Petrem Císařovským při společném moderování.Foto: Deník/Jiří Macek

V Pardubicích se narodila, prožila mládí a vystudovala tamní gymnázium. Chtěla být herečkou, ale na DAMU ji nevzali. Dvacet let pracovala v České televizi, kde byla moderátorskou hvězdou hlavní zpravodajské relace na ČT1. Čtyřikrát získala prestižní titul v anketě TýTý Osobnost televizního zpravodajství.

Před čtyřmi lety ze dne na den se z televize vytratila. Z mediálního světa ale zcela nezmizela. Zásadní krok udělala před dvanácti lety, kdy se z Prahy přestěhovala do nově postaveného rodinného domu v malé vesnici poblíž Mladé Boleslavi. Do Nepřevázky, obce ležící na úpatí přírodního parku Chlum. Tam žije se svým manželem, podnikatelem Petrem Císařovským. Spolu vychovávají tři děti. Práce má nad hlavu. A přichází prázdniny, které se rozhodla užívat naplno.

Co vás napadne jako první, když řeknu: Prázdniny?
Volno. Léto. Pohoda.

A když řeknu Prázdniny a vaše dětství?
Vzpomínky jsou moc fajnové. Měla jsem jednu babičku v Praze, druhou na Vysočině. Obě zcela odlišné. Pražská babička, řekla bych intelektuálka, cestovatelka, s dědečkem zamilovaní do knih a příběhů. Co já toho o Praze od nich slyšela, kam všude mne vzali! Babička z Vysočiny, pohádková bytost z klasické chalupy, výborná kuchařka. Prázdniny u ní jsem prožila částečně s kamarádkami ve stodole na seně. Jen si to představte: z chalupy voní plný plech buchet. Nasypu si je do trička a donesu holkám na seno. Tam sedíme a klábosíme a je nám fajn. Babičky jsem střídala a byly to báječné roky.

Jolana Voldánová.

Byly nějaké prázdninové chvíle, na které jste se netěšila?
Myslím, že ani ne. Já vždy všechno brala a beru tak nějak, jak to přichází. Prázdniny byly od toho, že se najednou změnil režim, nemuselo se vstávat, nikam pravidelně docházet, nemuselo se učit. Ale na konci prázdnin jsem se zase těšila do školy, na kamarády. Já s tím problémy neměla.

S manželem Petrem Císařovským vychováváte dohromady tři děti.
No, jsou tak trochu odrostlejší – 23, 18 a 12 let.

Jak jste jim organizovala prázdniny?
Vše se odvíjelo od jejich zájmů a podle toho, co chtěli. Pravdou je, že do určitého věku jsme jezdili na společné dovolené, třeba k moři. Pak jsme si je různě „dělili". Ty dva mladší baví léto na táboře. Nejstarší Vojta už tam jede podruhé jako praktikant, Kačka ještě jako účastnice. Nejstarší Tereza byla na takovém táboře dvakrát, nebavilo ji to a my ji nenutili tam jezdit.

Před časem jste přesídlila z velké Prahy do malé vesnice…
…dvanáct let tomu je.

Zvykla jste si rychle, nebo musel být čas na rozkoukání?
Od začátku se mi tady moc líbilo. Je ale pravda, že první dva roky, když jsem jela z Prahy domů do Nepřevázky, mi trvalo, než jsem se skutečně začala cítit jako doma. Ne že by se mi tu nelíbilo, ale pořád jsem tomu nějak nemohla uvěřit.

Čemu?
Že já, holka z pardubického paneláku a pak z pražského činžáku, z lidského mumraje, se objevím v malé vesničce v domě se zahradou. Žádnou takovou zkušenost jsem do té doby neměla. Nevěděla jsem, co to se mnou udělá a jestli mi nebude chybět ruch velkoměsta, jestli se mi nezačne stýskat. Hlavou se mi často honily otázky: Co jsem to udělala? Proč vesnice? Proč zrovna tady? Nebylo to chybné rozhodnutí? Asi proto trvalo zhruba dva roky, než jsem si opravdu zvykla. A pak najednou jsem si uvědomila, že tady jsme doma. Se vším všudy.

Stal se z vás vesničan. Domorodec.
Kdepak, pořád jsem náplava. Navždy budu. Ale s úctou ke všemu, co tady existuje.

Jolana Voldánová.

Byly zpočátku chvíle, kdy jste šla po vesnici, potkala místní a cítila, jak si šuškají: Hele, hele, to je ta Voldánová z televize. Bydlí támhle!?
S manželem Petrem, který pochází z nedaleké Mladé Boleslavi, jsme věděli, že na vesnici se zdraví. Že je to prostě pochopitelná věc, která je v Praze, v rámci anonymity nemyslitelná. Věděli jsme, že je potřeba od samého počátku budovat dobré sousedské vztahy. Být pokorní a uctiví k lidem, kteří se tady narodili a žijí. Ke všemu životu tady. Dneska mi přijde nahlas pozdravit normální a připadala bych si divně, kdybych nepozdravila. A život na venkově má spoustu výhod. V dnešní uspěchané době tu přece jen plyne trochu klidněji. Tady se všichni lidé znají a je jedno, zda jste hasič, baráčník nebo nejste členem žádného spolku. Koná se tu spousta akcí, kde se lidé sejdou, a povídají si o životě, o normálních věcech kolem nás. Já to tady miluju. A takové ty nevýhody, že se stanete taxikářem vlastních dětí, protože to prostě tak na malé vesnici je, protože hromadná doprava nejezdí tak ideálně, jak byste chtěl nebo potřeboval, to vás pak už nemůže nijak rozhodit. To je prostě součást našich životů.

Po této životní stránce jste spokojená. Jak je to pracovně?
Mám toho hrozně moc. Když jsme odešla z televize, za čas se mě někdo ptal, co vlastně dělám. Když jsme mu všechno vyjmenovala, uvědomila jsem si, jak se můj život po odchodu ze zpravodajství stal neskutečně pestrým. Hlavně si život řídím sama. To je to, po čem jsem asi podvědomě toužila. Jsem svobodomyslnější, než jsem si dokázala kdy představit. Moc mě to těší. Mám svůj pořad na internetovém portálu aktulane.cz. Jmenuje se to Kafe s Jolanou a zvu si k rozhovorům zajímavé lidi z mnoha společenských sfér – kultura, sport, společenské dění. Jen jsem z toho vytěsnila politiky. Ty už vážně nezvu. Hodně moderuju. Za poslední dva týdny jsme moderovala tři odborné konference, každá z jiného ranku. Mám ráda setkávání se s lidmi, které bych jinak nepotkala. Taky píšu knížku, je téměř hotová. Je to takový cestopis po místech, ke kterým se zároveň vážou nějaké moje vzpomínky nebo důležité životní etapy.

Dětský román?
Ne. V srdci mám místa, ke kterým cítím intenzivní vztah. Vymyslela jsme dvaadvacet výletů o místech, ke kterým něco cítím a které mají nějakou historku, příběh.

Když máte s manželem oba volno, kam vyrážíte za odpočinkem? Nebo si sednete na zahradu s dvojkou bílého?
Moc rádi cestujeme. A když jsme doma, máme pořád hodně práce. Třeba zdejší naučnou stezku kolem Chlumu jsme si prošli zatím jen jednou! Kovářova kobyla chodí bosa, tak se tomu říká. Když ten čas společně najdeme, máme rádi poznávání cizích zemí. Letos ale budeme cestovat po Česku. Máme tu spoustu krásných míst. Abychom si odpočinuli, načerpali sil a dělali, co nás baví, tak musíme prostě někam odjet. To ale neznamená, že bych doma nebyla ráda. Jen tady nějak neumím skutečně vypnout.

Takže letošní prázdniny prožijete prací a cestování po Česku.
Přesně tak. Jen to upřesním. Tím, že si mohu dělat, co chci, pracuji na maximum od podzimu do léta, ale prázdniny mám záměrně volné. Už čtyři roky držím prázdniny jako takové, tedy celé dva měsíce.

Autor: Jiří Macek

1.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

KRÁTCE: Centrum města se uzavře

Vladimír Mišík.
14

Slavný rocker hrál ve městě po 44 letech

Růžička vychytal jeden bod

Mladá Boleslav /FOTOGALERIE/ – Bruslaři doma přivítali ve Škodováckém derby Plzeň a dlouho to vypadalo, že nezískají ani bod. Nakonec dvě a půl minuty před koncem za stavu 1:2 odvolali na závěr přesilové hry brankáře a z převahy dvou mužů vytěžili alespoň bod a prodloužení. To rozhodl v jeho polovině plzeňský Milan Gulaš, který ve svém druhém samostatném nájezdu během nastaveného času překonal boleslavského gólmana Růžičku.

OBRAZEM: Ve vodě nežijí jen vodníci

Mnichovo Hradiště - Místo do lavic vyrazili žáci třetích, čtvrtých a pátých tříd jedné ze základních škol v Mnichově Hradišti na ryby. U Jizery pro ně byla připravena akce s názvem Ve vodě nežijí jen vodníci, kde se seznámili nejen s životem pod vodní hladinou.

Kam o víkendu za sportem

Mladá Boleslav - Připravili jsme přehled víkendových zápasů. 

Salač: Nečekal jsem, že naskočení do rozjetého vlaku bude tak těžké

Jerez (Španělsko) – Tři měsíce od vážného zranění se vrátil boleslavský motocyklový závodník Filip Salač do kolotoče šampionátu mistrovství světa juniorů Moto3. A na vlastní kůži se přesvědčil o tom, že návrat po závodní pauze nebude jednoduchý. „Že se těžko nastupuje do plně rozjetého vlaku jsme věděli, ale že to bude až takhle obtížné jsme nečekali,“ komentuje své španělské účinkování lakonicky sám závodník.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení