Poprvé do divadla vzali tehdy desetiletého Jiřího sousedé, manželé Bártovi. Snad se tenkrát hrála Touha po třech pomerančích. On, šatnář, a ona, uvaděčka, jej pak s sebou brávali na odpolední i večerní představení a láska k divadlu s každým dalším viděným kusem v chlapcově srdci rostla. Rozhodování o budoucím povolání na konci základní školy tak bylo pro Jiřího snadné – divadelní technika a obor vlásenkář a maskér.

Po čtyřech letech strávených v Praze, kdy Jiří podle svých slov v pražských divadlech viděl vše, co za to stálo, nastoupil v osmnácti letech do kladenského divadla. To boleslavské totiž procházelo rekonstrukcí, která se protáhla na několik let. Když se pak s velkou slávou konečně otevřelo, vrátil se Jiří Novotný do rodného města a přijal své současné místo, kvůli kterému se musel na několik let vrátit zpátky do školy. Tady se našel!

Čtěte také: Krás(k)a na scéně vyvolala velké ovace

Tvorba programu, domlouvání zájezdů, příprava veškeré propagace, setkávání s herci první kategorie… To se stalo jeho doménou. Na tvorbu paruky by si prý dnes už netroufl, lepit fousy si však nedávno s úspěchem připomněl, když vyjel na zájezd s inscenací Slídil. I po letech však Jiří zůstává především obrovským fanouškem divadla a jsou inscenace, které viděl i osmnáctkrát.

„Zdejší divadlo je pro mě srdeční záležitost. I když se mě snažili přetáhnout do Prahy, musel jsem jim říct, že to naše divadlo je moje srdeční záležitost a že ho mám rád," dodává Jiří Novotný. A my mu přejeme, aby jej život u divadla naplňoval tak jako dosud.