Čas popoběhl a najednou sedím na pražské Národní třídě v jedné z kaváren. No a proti mně sedí Jiří Kučerovský. Podává mi ruku: „Oba jsme Jirkové, budeme si tykat," naznačuje, že je dneska v absolutní pohodě. A i když v rozhovorech si se zpovídaným vykáme, tady zásadu poruším. Prostě by to nemělo ten správný šmrnc.
Chystá se na další turné. S Tomášem Klusem a dalšími muzikanty vyrazí na letní sérii koncertů, které startují už tuto neděli na státním zámku Sychrov u Turnova.
Je desátá dopoledne, Jirka si objednává čaj…
Desátá dopolední musí být pro muzikanta špatný čas, že? Takový brzký…
Nevím, co na to říct, já tohle moc neznám. Nepovažuji se za bohémský typ muzikanta, že bych vstával v poledne (při rozhovoru se Jiří mnohdy zamyslí a pak řekne: Nevím, co na to říct).
Jsi čerstvým otcem stejně jako Tomáš Klus. On ale přivítal na svět dceru o pár týdnů dříve. S Tomášem jste se předem domlouvali, že byste mohli mít dítě zhruba ve stejný čas?
Domluva to rozhodně nebyla. Ale přišlo to skoro ve stejný čas. Já mám pětinedělního syna Adama.
Jak jsi reagoval, když Tomáš přišel s tím, že bude otcem?
Překvapilo mne to a měl jsem radost. Vždyť je to dobrý.
A jeho reakce na tebe?
Taky měl radost. Ale ode mne se to, vzhledem k věku, tak nějak čekalo.
Pojďme k hudbě. Jaký okamžik v životě hudebníka při koncertu je nejsilnější?
(Dlouhé přemýšlení) Jak to myslíš?
Prostě jestli jsou nějaké okamžiky před, při a po koncertu, které máš rád?
Aha. Když je koncert dobrej, tak se vlastně strašně těžko popisuje. Dobrej je, když se s lidma propojíš. Když cejtíš, jak hudba šlape, jak organicky plyne. A to stejný se dá vztáhnout na komunikaci s lidma. Někdy se to propojí tak, že to začne nějak pulzovat dohromady a staneš se součástí toku energie. U mne se to projevuje tak, že mi chvílemi začne bíle blikat před očima. Jako bych viděl světlo na konci tunelu. Když to začne blikat, to je paráda, člověk se dotýká něčeho, co je žádoucí a za čím vlastně chodí. Ale co to je, to nevím.
Nastávají tyhle euforické stavy blikání i doma u Adama?
U toho hraní je to zhuštěný, dáváš tam více energie, potíš se u toho, je to dynamické. U prcka je to spíše klid. To spojení s něčím tam ale taky je…
Byl jsi u porodu?
Ano, byl. Je to dobrý, doporučil bych to. Ale nechci o tom hovořit, protože to jsou moje osobní věci.
Žiješ v Brně, často jezdíš do Prahy. Pořád na cestách.
V Praze máme pracovnu, která vznikla, abych nemusel tolik cestovat. Já totiž nerad řídím, nejsem chlap, co by ho bavila auta. A vůbec nevím, co to má za motor, nebaví mne jezdit rychle. Mám vlastně strach a respekt z ostatních aut. Nemám rád spěchání, spíše se kochám.
Nebylo by řešením přestěhovat se do Prahy?
Dlouho jsem chtěl přesídlit z Brna do Prahy, ale nakonec mi to nedopadlo. Teď mám pocit, že jsem překonal fázi, že by mne pobyt v Praze někam posunul nebo v něčem pomohl, s něčím propojil. Žil bych tady stejně jako v Brně, takže proč se stěhovat.
Na koncertě bych si tipnul, že pohled kamer je tak tři ku jedné pro Tomáše. Ty jsi jakoby v zákulisí, co je na tom zákulisí podle tebe pozitivního?
Moje pozitiva jsou úplně jasná. Já svým způsobem požívám všech výhod, které tento typ úspěchu může člověku přinést. Přitom ale nejsem zatížen tlakem, že bych byl mediálně známá tvář, která nemůže jít do hospody, aniž by po ni lidé něco nechtěli, nešeptali si, neukazovali si na ni prstem. Třeba Tomáš se už ani nemůže, když jdeme večer z hospody, v parku vyčůrat. Já jsem vlastně těchto věcí dost ušetřen. No a když si mne někdo všimne, tak je to ještě v podobě spíše pro to ego příjemné.
Stojíš na pódiu vedle Tomáše, slyšíš a vidíš reakce publika, především dámského. Ty pocity si také užíváš, viď?
Zažívám to všechno stejně, akorát toho není tolik. Já na Tomášovi obdivuji, že to takto ustává. Jsem starší o devět let, ale myslím si, že kdybych byl vystaven takovému tlaku jako on, že by to se mnou zamávalo více než s ním.
Stál jsi někdy o takovou pozornost?
Stál jsem o to tak, jako o to stojí asi každý člověk, který chce být někde úspěšný obdivovaný, milovaný jakoby víc než ostatní. Takové pocity a sny mívá občas každý. Ale nebylo to tím, že bych hrál. Já jsem nebral do ruky kytaru, abych dosáhl proslulosti.
Mluvíš do muziky Tomášovi hodně?
To moc nejde. Tomáš je typ autora, který vymyslí text současně s hudbou. Tvoří jakoby zvířecím způsobem, v dobrém slova smyslu. A do toho moc zasahovat nejde. Člověk pak jen může ten celek nějak dotvořit, doobalit. Ale je vlastně pravda, že mu do toho v poslední době mluvím čím dál víc. Jsme totiž často spolu, a tak průnik množin toho, co se nám líbí, je čím dál větší. Navzájem si toho tak můžeme dávat více. V poslední době se tak stávám spoluautorem mnohých skladeb.
V brněnské kapele Animé zpíváš své anglické texty, u Tomáše ani jeden. On tě nechce k mikrofonu pustit?
Nemám tu touhu. Neříkám však, že se to nikdy nestane, ale musel by k tomu být nějaký důvod. Kdyby vznikla písnička, která by v mém podání vyzněla žádoucím způsobem, tak by se to mohlo stát. Ale to, že se tak nestalo, neznamená, že bychom se tomu bránili. Znamená to spíše, že by to byl nesmysl.
V Animé zpíváš anglicky, čeština tě neláká?
Angličtina je zvukově přátelštější. Mne ani nenapadne, že zpívám anglicky, ale je fakt, že se člověk může v angličtině hodně schovat. V češtině když řekneš od srdce, co si myslíš, tak to může vyznít banálně a někdy až trapně, protože nevíš, jak to popsat lépe než to říct rovně. No a v angličtině holt ne.
S Tomášem trávíte spoustu času. Opravdu se nehádáte, jak se o vás říká?
Víš, my nemáme touhu kazit si ten úspěch, který nás potkal, nějakými hádkami a problémy s egem. Fakt se nehádáme. My to nedopustíme a vždy náš vzájemný radar zafunguje.
Co říkáš na Tomášovy texty? Hodně se týkají politické situace.
Politiku sleduji asi jako každý. Tedy jen koho volit a koho nevolit. Vyjadřovat se k politice hudbou mi je cizí. S tím jsem se potkal až u Tomáše. On to dělá dobře, jemu to sedí. Řeknu to asi takhle: Tomáš je jeden z nejslibnějších českých textařů. Hlavně si myslím, že to, co vyšlo ven, není všechno, že se vyvíjí.
Takže vytáhnete brzy zase něco nového?
Věřím tomu. Vždycky, když se objeví nový hudební materiál, tak si říkám: Jo, tohle fakt už bude dobrý! Jenže pak přijde něco dalšího, my se posunujeme dále a já si říkám to samé. Podle mne to všechno má vzestupnou tendenci. Tak to ale má být.
Máte před koncertem nějaký zvyky, rituály?
Ty se mění. Většinou je přinese Tomáš a ostatní na to nějak naskočí. Třeba jsme jeli turné po Slovensku a Tomáš si před každým koncertem pouštěl v šatně z počítače album Imagine od Lennona. Rituály vznikají, aniž by tak byly původně zamýšleny. Třeba před koncertem na pódiu pálíme kadidlo, trochu zakuřujeme. A v šatně pálíme tyčinky. My jsme se totiž posunuli do takové fáze, že si připadáme jako vyžilí rockeři. Před koncertem pijeme čaje, Tomáš dělá omy, cvičí. Obrat k duchovnu je tam patrný. On taky člověk pořád chlastat nemůže.
Doba slávy je nyní veliká. Zůstal jsi nohama na zemi? Pokud to tedy můžeš nějak zhodnotit.
To je těžký, protože každý si myslí, že zůstal nohama na zemi, tohle já neposoudím. Ale myslím si, že snad jo. On totiž není důvod být nohama jinde. Ten úspěch s námi nic nedělá. Zisk Slavíka znamená vlastně pro ostatní lidi víc než pro tebe samotnýho, řekli jsme si sice: Jsme asi dobrý! ale to je vše. Jinak se vlastně nic nezmění, nehraješ líp, nechodí víc lidí, nevyděláváš více peněz. Je to něco, za co poděkuješ, ale nafoukanost sem nepatří, protože to fakt nic neznamená. Možná to ode mne zní nafoukaně, ale nemyslím to špatně.
Začaly festivaly, vy vyrážíte na turné. Co dalšího vás čeká?
V září začneme točit desku.
Další průlomovou?
Mám z toho takový pocit. Tím teď dost žijeme.
Tu desku vrhnete na trh před Vánocemi?
Netlačíme na to, trochu na to kašleme, nemá cenu se přerazit jen pro to, aby člověk něco stihl na úkor kvality. Vždy jsme měli respekt a nadšení z toho, co se nám děje, a my jsme ten tlak potřebovali cítit. Nyní začínám mít pocit, že cítit nějaký tlak je vlastně nesmysl. Radši to uděláme tak, abychom si za deskou stoprocentně stáli, než abychom to stihli do Vánoc. Ale stihnout by to nakonec fajn bylo.
Co tě nejvíce na světě kolem štve?
To je hodně těžká otázka. Rád bych na ni odpověděl. (dlouze přemýšlí a mlčí)
Co tě rozčiluje?
Co mne rozčiluje? (dlouze přemýšlí a mlčí)
Tak co tě baví? Z čeho máš dobrý pocit?
Velká voda nás minula, bydlím na kopci. Co mne štve a těší? To já nevím. Ted samozřejmě nová fáze životní s potomkem. Prostě se z tebe stane jinej člověk. Kamarádi kolem, kteří rodili, říkali, že je to ta nejlepší věc v životě. A já si říkal, že buďsi to ty lidi namlouvají, a tím pádem mají pocit říkat ostatním, protože s tím nic nenadělají a musejí s e v tom utvrzovat, že je to skvělé. Anebo na tom fakt něco bude. A ono na tom fakt něco je. Akorát se to blbě popisuje. Akorát to nesdělíš. Já jsem si to shrnul vlastními slovy. Když se mne ptají, jaké to je mít dítě, tak říkám: Je to lepší.
Co jsi čekal od porodu?
Fakt se do toho nechci pouštět, sorry, ani mne to nezajímá číst od ostatních lidí.
Dobrá, kdy začala tvoje umělecká kariéra?
V šesti jsem začal chodit do lidušky na kytaru. Měl jsem štěstí, že jsem to měl nalajnované, na kytaru jsem chtěl vždy hrát. Ve čtyřech pěti letech jsem vyrůstal na Elvisovi, na Beatles, na starých rokenrolech. Když jsem tuhle muziku neslyšel, tak jsem ji vyžadoval, usínal jsem u ní. Jakmile hrála, byl jsem hodný. Bylo to místo pohádky na dobrou noc.
Hrál jsi holkám?
Spousta kluků začne hrát na kytaru kvůli holkám, já to měl jinak. Pro mne byl spíš problém, aby mne nějaká holka začala zajímat aspoň tak jako hudba. Nástroj na balení kytara u mne nebyla. Samozřejmě jsem ale posléze ovládal několik zaručeně fungujících písniček. Ale já jsem je na balení holek vlastně nepoužíval.
Složil jsi nějakou písničku manželce?
Jo, jednu, ale nikdo jiný je neslyšel. Říkala, že je jako ode mne – ucajdaná, melancholická.
Jste s Tomášem obklopeni takřka pořád ženami. Líbí se vám stejné typy?
Na ženské jsme měli vždy jiný vkus, každému se líbí jiné. To je moc dobré, protože nás vlastně tahle skupina fanoušků nemůže nikdy mezi sebou rozeštvat.
Letní koncerty Tomáše Kluse startují 30. června, potrvají do 16. srpna. Na webových stránkách a Facebooku Tomáše Kluse fanoušci vybírali písně ze všech dosud vydaných alb – a sestavili si tak playlist, který bude kapela hrát na koncertech. Sérii sedmi samostatných koncertů vždy zahájí svým vystoupením lidé ze Studia Oáza, které je neziskovou organizací a nabízí kulturní, vzdělávací a umělecké aktivity pro lidi s mentálním postižením. Část výtěžku z prodeje vstupenek půjde na podporu Studia Oáza. Tomáš Klus vyjede společně s Jiřím Kučerovským (kytara), Janem Lstibůrkem (kontrabas) a Petrem Škodou (cajon).
Termíny koncertů:
– 30. červen: státní zámek Sychrov
– 3. červenec: nádvoří Staré Střelnice Hranice na Moravě
– 4. červenec: Loucký klášter Znojmo
– 12. červenec: Loděnice Benátky nad Jizerou
– 26. červenec: zámecký park Ostrov u Karlových Varů
– 1. srpen: amfiteátr Matice Slezské Dolní Lomná
– 16. srpen: zámecká zahrada Třeboň
– Začátky koncertů jsou vždy v 19 hodin
Kdo je…
… Jiří Kučerovský…
…35 let, ženatý
…bydlí v Brně, s manželkou Marií mají pětitýdenního syna Adama
…kytarista, doprovází zpěváka Tomáš Kluse
…v Brně má svoji kapelu Animé, kde hraje na kytaru, zpívá, skládá texty, kapela vydala tři desky
…v Brně hrál i divadlo ve spolku TakyRyba