Prázdniny, dovolené, všechno je za námi. Jak jste ten čas prožil vy?

Podílel jsem se a absolvoval tři letní festivaly - Klášterecké hudební prameny v Klášterci nad Ohří, pak v Praze festival Tóny Chodovské tvrze a druhý ročník festivalu Jihočeské Nové Hrady. Do toho jsem měl další koncerty. A najednou se tam objevila malá skulinka…

…a vy jste ujel za hranice všedních dnů?

Přesně tak. Osm dnů s manželkou na Krétě.

Bez houslí?

Ano, po mnoha letech volno bez houslí. Přiznám se, že ke konci jsem měl už houslový absťák. Najednou jsem ty housle postrádal. Ale jinak to byl moc prima pobyt, relaxovali jsme, odpočívali, hodně jsem zase obnovil síly.

Takže z vás byla manželka nadšená?

Myslím, že jo. Říkala, že si dokáže takovou dovolenou představit i za rok. Já vlastně taky. Po návratu jsem ale musel trochu změnit můj systém aktivit. Musím si nacházet pravidelně čas na odpočinek, já jel pořád jako motorová pila, kterou nikdo nevypíná. A po každé sezoně jsem byl neskutečně unavený. Takhle to donekonečna nejde.

Kateřina a Jana Hladíkovy z Mladé Boleslavi - mistryně České republiky v cross country, nebo-li v terénním závodě na horských kolech.
Cyklistická šampionka prožila krásné dny volna. Bez kola!

Před koncem prázdnin vám udělala radost dcera Julie.

To je pravda, měl jsem obrovskou radost z jejího výkonu na Mezinárodní houslové soutěži Tibora Vargy ve švýcarském Sionu.  Z velkého množství nahrávek byla do hlavní soutěže vybrána necelá třicítka účastníků z celého světa, Julie se dostala do finále mezi poslední tři a tam obsadila třetí příčku.

Jak ta soutěž probíhala?

Čtyři postupová kola se vtěsnala do jednoho týdne. Julie v tom prvním kole hrála dvě části z Bachovy Partity č. 2, první větu z Beethovenovy Kreutzerovy sonáty č. 9 a Bartókovu Ciacconu pro sólové housle. Ve druhém zahrála druhou a třetí větu z Kreutzerovy sonáty, Janáčkovu sonátu a virtuosní Tzigane Maurice Ravela. Další kolo bylo zaměřeno na komorní hru, Julii byli přiděleni švýcarští kolegové – klavíristka a violoncellista – a s nimi zahrála Čajkovského trio, Brahmsovo Trio č. 3 a povinnou skladbu – Trio č. 4 od skladatelky Lery Auerbach, které bylo napsáno přímo pro tuto soutěž. Toto kolo bylo asi nejnáročnější, protože byla možnost pouze dvou hodinových zkoušek a časový limit se hlídal.

A přišlo finále.

Tam byla povinná druhá věta z Mozartovy Koncertantní symfonie pro housle, violu a komorní orchestr a pak houslový koncert – Julie přednesla Houslový koncert č. 2 Dmitrije Šostakoviče za doprovodu Komorního orchestru z Lausanne, který dirigoval uznávaný maďarský dirigent Gabor Takács-Nagy. Tento koncert přenášelo přímým přenosem Radio Télévision Suisse.

Lze říci, že je to známka příslušnosti k evropské špičce?

To určitě, do finále se kromě Julie dostala Američanka a Japonka.

Takže tatínka výsledek zahřál u srdíčka.

To víte, že jo. Tohle není provinční soutěž, ale špičková. Tady se zúročily roky studia na londýnské Royal Academy of Music, kde Julie promovala jako jedna z mála s červeným diplomem. Její škola jí na soutěž zapůjčila housle ze své královské sbírky. Julie hrála na housle od Giovanniho Battisty Guadagniniho z roku 1753.

Je úspěch zajímavý peněžně?

O to vůbec nejde, finančně to není nic moc. Ale především se Julii otevírají možnosti koncertovat v zahraničí, na čemž se pracuje. Dostává se do situace, kdy už může hrát na prestižních koncertech, festivalech, je to nabídka dalších koncertních příležitostí, je to příležitost o sobě dát vědět.

Jolana Voldánová  s manželem Petrem Císařovským při společném moderování.
Jolana Voldánová: Rozhodla jsem se mít o prázdninách prázdniny. Baví mě volnost

Je téměř konec září, co vás čeká do konce roku?

Převažovat budou tuzemské koncerty, ale vyjedu i do zahraničí – čeká mě Německo a USA. Bude to spousta koncertů včetně vánočních, zahraju si i s dcerou Julií. A v prosinci se na čtyřech koncertech stanu jediným hostem vánočního turné Symfonic Tour Miro Žbirky, se kterým se znám třicet let, ale na pódiu se potkáme poprvé.

A výhled na příští rok?

Už nyní připravuji s herečkou a scénáristkou Zdeňkovou Žádníkovou Volencovou interaktivní projekt Na Vivaldiho! Posluchači si nejen poslechnou slavné i minimálně známé skladby slavného italského velikána, ale také se dozví informace o mistrovi, a to velmi zábavnou a překvapivě neobvyklou formou. Podotýkám zajímavé polidšťující informace. Zdeňka napsala scénář a musím říci, že je to parádní.

Kde jste se vy dva dali dohromady?

Přes přátele. Ale kdo nás seznámil, to už nevím. Naše setkání je možná důsledkem i toho, že oba máme kořeny v Hradci Králové. Zděňky tatínek, docent RNDr., PhMr. Karel Volenec, CSc., je výrobcem specializované zdravotnické techniky, má na svědomí několik světových patentů a bydlí v Hradci. Mě lákají nové programy, které jsou profesionálně připraveny. A Zdeňka je kreativní příjemný člověk, který má velké nároky.

Kdy odstartujete s novým programem?

Zkraje příštího roku a připravujeme i zahraniční verzi.

Štěpán Kojan.
Štěpán Kojan ze skupiny Keks: Nejhezčí období kariéry? To zažívám právě teď!