VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Herec Martin Zbrožek: Těším se na chvíli, až bude po bouři. A všichni se na sebe budou usmívat!

MLADÁ BOLESLAV - Mluví rozvážně. Stejně tak ihraje. Přemýšlí otom, co vypustí zúst. Je nepřehlédnutelným hráčem mladoboleslavské divadelní party, jež minulý pátek odehrála poslední letošní premiéru– Muži voffsidu, kterou režíruje Ondřej Havelka

19.12.2007
SDÍLEJ:

Herec Martin ZbrožekFoto: Deník/Jiří Macek

Na jevišti je ho plno, bylo ho plno ipo představení, kde se dostal do křížku spolicií. Moderátor, houslista, ale hlavně herec. Jaký vlastně je? Řeč je oherci Martinu Zbrožkovi.

Vánoce se blíží, dárky nakoupené?
Kdepak. Ale není to nic neobvyklého. Je to vlastně všechno jako obvykle. Dárky kupuju většinou až poslední den. Někdy se stane, že zahlédnu něco tak výjimečného a vzpomenu si, že se blíží Vánoce, tak to koupím. Ale jinak si Vánoc užívám až vten konkrétní den. Aletos se to neliší.

Těší vás rozdávat dárky, nebo vsouvislosti se stresem a myšlenkou, že je třeba koupit dvacet dárků, vás už nakonec dárky dávat nebaví?
Když si člověk připustí, že něco musí, tak je pravda, že ktomu nemá ten správný vztah. Proto si to já celkem užívám. Vycházím nakupovat ve chvíli, kdy skoro už úplně všichni jsou doma a užívají klidu. Jdu tedy vklidu a svelkou chutí, myslím na své blízké a vybírám pro ně radosti. Je to nádhera, vten den už do vás totiž nikdo nestrká, všichni se jen usmívají a jsou na sebe milí, je po bouři. Vlastně si vten okamžik dokonce uvědomuji, že blízcí jsme my všichni, co se třeba jen letmo potkáme na ulici. Ato jsou pro mě Vánoce.

Říkáte, že máte hodně aktivit. Není to ale jen takové to chlapské alibistické: Kdybych náhodou zapomněl koupit dárek, mám výmluvu– hodněpráce?
(Smích) To je krásný nápad. Vlastně nejraději bych svámi souhlasil, aby to bylo vtipný tak, jak ta otázka zní. Musím říci, že rád obdarovávám. Člověk je vtu chvíli na lidi kolem tak nějak napojen. Nakupování dárku je nádherný stav, je to propojování jakoby vjiné dimenzi, kde se člověk ve své mysli stěmi lidmi potkává. To už je samo osobě obdarovávání. Kdy jindy se na ty lidi nejintenzivněji napojíte, než když něco pro ně vybíráte, něco, co jim může přinést radost. Člověk se dostává do nejintenzivnějšího pocitu lásky, a to je úžasné! Apak přichází sdárkem a ani vlastně neví, proč má takovou zvláštní náladu. Říká si, že byl vlastně jen nakupovat dárky. Ale on vlastně meditoval nad těmilidmi.

Budete mít čas oVánocích na obrázky?
Na obrázky?

Ano, na vaše obrázky. Jestli budete malovat?
(dlouhotrvající smích) Vy jste viděl nějaké moje obrázky?

Ne. Ale říká se to. Prý kreslíte.
To jste mne zase rozesmál. Ajá bych si vás vozil ssebou, protože mne rozesmíváte. To jsou vtipný otázky. Jestli chcete, tak já vám něco nakreslím a uvidíte sám. To střílíte od boku, nebo jste si myslel, že kreslím?

Někde na internetu jsem to četl.
Ne, tohle opravdu ne.

Jaké bylo vaše první setkání sboleslavským divadlem?
Asi před pěti lety jsme tady hráli Vizitu. Aasi před třemi lety se tu hrála jedna Čapkova hra. Jakpak se jmenovala?…

Možná to není tak důležité.
Je to docela důležité, protože to je krásná, magická hra. Nemůžu si vzpomenout na titul. Tenkrát se to hrálo vPraze Na Fidlovačce a mne zajímalo, jak se to hraje jinde. Bylo to příjemné představení. Ano, Loupežník.

Váš názor na divadelní budovu?
Budova je nádherná. Je to vní obsažený. Je vidět, ale spíše icítit, že tady ten divadelní duch prostěje.

Pamatujete si na první zkoušku Mužů voffsidu před několikatýdny?
Jistě. První zkouška byla docela kuriózní. Věděli jsme, že bude následovat návštěva místního fotbalu. Boleslav hrála proti Liberci. Bohužel to Boleslavi nevyšlo.

Fandil jste?
Fandil.

Nevyvedla vás policie?
Ne. Já jsem fandil celkem dobrému fotbalu a policie fandila se mnou. Takže to bylo všechno vpořádku.

Jak vám je hra Muži voffsidu blízká? Hrajete na housle, hrajete fotbal, převtělujete se do roleženy.
Jako jestli mi je blízká? Tak zní otázka? My jsme znali téma, předlohu, film, aroma kolem příběhu, který je velmi sympatický, úžasný. Přispěl ktomu režisér Ondřej Havelka, se kterým spolupracujeme už dlouho. Těšil jsem se na spolupráci, ze které vznikne spousta vtipů a vtipných situací. Ato se dařilo. Při té práci jsme se bavili a přicházely nápady a nad nimi jsme se mnohokrát od srdce zasmáli. Takže ta hra mi blízkáje.

Generálky jsou generálky, ale premiéra je jen jedna. Co se dělo, když naposledy spadlaopona?
Určitě tam ten moment štěstí unás byl. Já za sebe mohu říci, že jsem typ herce, který si užívá právě ty úplně první chvíle před prvníma lidma. Je to velmi vzrušující pocit, bývá to velmi autentické. Takže já jsem si vlastně svoji premiéru odehrál při první veřejné generálce.

Apři premiéře jste už vlastně reprízoval.
(smích) Víte, to jsou takový vlny. Zase přijde chvíle, kdy budeme mít za seboudvě, tři reprízy a najednou se objeví moment, kdy vám připadá, jako byste hru hrál poprvé, jakobyste zase byli na startu.

Ajste spokojen sám se sebou?
Záleží mi na celém tvaru. Nesoustředil jsem se jen na sebe, ale hodně ina celek. Astím jsem nakonec opravdu spokojený. Na sobě ale vidím některé nedostatky, který ještě musím zlepšit a dostat se do větší přesnosti. Ještě více zacílit, upřesnit. Na to se těším, že budu mít možnost si to sám za sebe dotahovat. Velkou inspirací jsou pro mne věci, které se staly náhodou. Ty umožňují člověku se nad vším zamyslet a všechny ty ingredience vmíchat do hry a dotahovat to dál. Je to velmi živý tvar. Ikdyž je hra hotová, pořád se něco děje, to není film, to není zakonzervované. Vkaždém hraní je znovu naděje, že vznikne něco jiného, třeba inějaký vtip, ale určitě nejento…

Máte vboleslavském souboru favorita a těšíte se, až sním vyjdete na jeviště?
Tady je celá parta, celá naše jedenáctka fantastická. Je to úžasný tým, baví mne celá parta. Ta je favorit.

Říkal jste, že spředstavením jste byl spokojen, nicméně stím dalším děním asi moc nadšen nemůžete být? Co se podle vás dělo po skončení premiéry, kdy jste šli skolegy oslavovat?
Dožívali jsme, prostě dodejchávali pocity zcelkové práce, zdvouměsíčního vypětí. To je kus prožitého života, kdy se objevují situace, že se emoce a vztahy rozvlní. To vše se zpracovává a je nakonec součástí toho krásného celkového divadelního kvasu. Apak je úžasné, jak to vše zharmonizuje. Divák vidí na premiéře jen dílo, kostýmy, dekorace, světla a podobné věci. Ale my to vidíme istím zázemím, uvědoměním si všeho kolem. Jak to vznikalo od prvního momentu. To je jako vylézt na Mount Everest. Pro horolezce to není jen ta poslední stěna, ale někdy třeba iněkolikaletá příprava.

Jak jste se cítil po premiéře?
Já jsem měl spíše útlumovou náladu.

Říkáte útlumová nálada. Jenže ta vyústila vkonflikt spolicisty.
Cítil jsem únavu a spřítelkyní jsme si říkali, že půjdeme brzo spát. Nejsem typ, který by potřeboval tyhle chvíle zapíjet, naopak. Jenže jsme se proti plánu zdrželi déle. Mne ani nebylo zrovna příjemné, že jsem začal popíjet alkohol. Já na něj ten den neměl náladu. Spíše se mi honily hlavou myšlenky, co by šlo ještě vylepšit ve hře. Takže žádná veselost, vše jsem užíval vtrošku melancholickém duchu. A vnějakém momentě jsem s nevolí zareagoval na alkoholovou nabídku.

Jak tom mám rozumět?
Vjedné chvíli, kdy jsem byl pozván na další skleničku, jsem to najednou nezvládl. Asi mi přeskočilo a na truc jsem vypil všechny panáky na baru. Stakovým pocitem hysterickéhotrucu.

Kolik jich bylo?
Asi čtyři.

Jaká značka?
Gin.

Čtyři giny rozpoutaly vášně?
Vprůběhu večera jsem měl už asi další čtyři panáky. Na mne působí jeden panák, deci vína. Alkohol okamžitě ctím. Nepotřebuji kvantum alkoholu. Napiju se někdy rád kvůlichuti.

Co bylo dál?
Ta melancholická nálada mne zlomila do takového trucu. Jak jsem to do sebe naházel, tak začal alkohol samozřejmě pracovat. Já mám určité zkraty a tady se to projevilo. Když ty zkraty chvílema polevily a já třeba jen na moment zavnímal, co dělám, tak jsem velmi trpěl. Tím, že jsem dělal věci, které jsem dělat vůbec nechtěl.

Přišla potyčka, hádka?
Ne.

Pamatujete si to?
Spíše si to nepamatuji, ale kžádné hádce nedošlo.

Spolicisty ale něco bylo!
Ani tak to nebylo. Já jsem se prostě choval jako utržený od řetězu. To byla nějaká moje vnitřní záležitost. Špatně jsem nesl pocit, že jsem opilý. Byl jsem ztoho rozvášněný a mohl jsem zřejmě působit až nebezpečně. Proto na mne zavolali policii.

Apolicie přijela.
Když přišli, tak jsem vůbec neměl na to se snimi pouštět do křížku, ani by mě něco takového nenapadlo. Možná tam byl nějaký pozůstatek toho aroma zdivadelního fotbalového zápasu. Možná tam zůstala ta divadelní hrdost útočníka nebo beka, který se nedá jen tak. Ale ne, vůbec jsem neměl pocit, že bych se nějak moc bránil.

Prý jste policistům řekl, že máte usebe samopal.
Víte, ta situace zmého pohledu je asi taková, že já jsem trpěl tím, co vlastně dělám a že to nemohu zastavit. Takový pocit to asi je. Navíc tam byla přítomná partnerka a já si připadal, jako že sám sebe destruuju. Byl jsem natolik zoufalý, že se to stalo. Místo toho, aby se mi to podařilo zastavit, tak jsem to zoufalství zvětšoval. Příchod policie považuji za nešťastný moment, protože si myslím, že to ani nemusela řešit. Zeptali se mne, zda jsem ozbrojen. Vtom stavu mne to rozesmálo a říkal jsem si: Vždyť musejí vidět, že jsem úplně zoufalý, jen tady kolem sebe plácám rukama. Na co se mne to ptají? Tak jsem vironickém duchu odpověděl, že mám samopal a granáty. To je asi proti mně popudilo a nastoupili do mne světší vervou.

Co vy a rok 2008?
Než nastane, tak to ještě chvíli potrvá. Byl bych moc rád, než ten čas nastane, aby tohle všechno, co se mi přihodilo, se mi povedlo co nejvíce uvést na pravou míru. Pak si možná budu užívat začátku roku 2008.Tenhle konec roku bych chtěl prožít ve znamení omluvy celému divadlo a samozřejmě nejvíce těm zúčastněným, kteří byli po premiéře nablízku a museli být konfrontování smým ústřelkem, kterého mi je šíleně líto. Avěřte tomu, že tím trpím, trpěl jsem vten moment a trpím iteď. Byl bych rád, aby to vyslyšelo celé divadlo, celá Boleslav imístní policie. Opravdu bych byl rád, kdybych to mohl napravit a nejlépe asi tím způsobem, že zpódia budu moc lidi znovu potěšit. Že mi všichni uvěří, že nejsem žádný gauner. To sipřeju.

19.12.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Před Triem hořelo ve středu odpoledne auto.

Před Triem hořelo auto

Ze hry Zborov aneb Hrdinové bez patosu.
90

OBRAZEM: Legionáři poprvé v zákopech

Gólové dostihy v krajském finále starších přípravek Sporting nezvládl

Mladoboleslavsko /FOTOGALERIE/ - Útočné pojetí hry mělo jednoznačnou podporu v krajském finále starších přípravek, které v neděli 25. června uspořádal čáslavský fotbalový klub. Rozhodujícím kritériem v základní skupině totiž byl počet vstřelených branek, nikoliv bodový zisk.

Řidič na dálnici narazil do cisterny se žíravinou. Od nehody utekl

Boleslavsko - K nebezpečně vypadající dopravní nehodě došlo ve středu na dálnici D10 nedaleko Mnichova Hradiště. Řidič osobního auta narazil do nákladního auta, převážejícího nebezpečné látky. Z místa nehody utekl.

Vesnicí Středočeského kraje roku 2017 je obec Hvožďany

Střední Čechy /FOTOGALERIE/ - V Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře byly ve středu slavnostně vyhlášeny výsledky středočeského kola 23. ročníku soutěže Vesnice roku 2017. Zlatou stuhu pro vítěze krajského kola převzali zástupci obce Hvožďany na Příbramsku.

AKTUALIZOVÁNO

Spadlý strom komplikoval dopravu mezi Horním Slivnem a Slivínkem

Boleslavsko - Počasí ve středu zkomplikovalo dopravu na Mladoboleslavsku. Hasiči vyjížděli ke spadlému stromu přes silnici mezi Horním Slivnem a Slívínkem. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies