Na kolínském náměstí se pořád něco děje, jako ostatně na všech náměstích Středočeského kraje. Většinou projdu kolem a jenom z dálky se pokouším odhadnout, kdo a proč tam řeční.

Ale minulou středu jsem se poprvé v životě stala aktérkou dění na náměstí i já. Sdružení, jehož jsem členkou, tam pořádalo pro děti poprvé Den s vysvědčením a zároveň sbíralo podpisy na petiční archy, aby se mohlo poprvé zúčastnit podzimních komunálních voleb.

Řeknu vám, co jsem na náměstí od 10 – 17 hodin zažila, z toho by bylo minimálně pět Fuchsovin! Začalo to tím, že přede mě někdo položil mikrofon. A to neměl dělat, protože jsem od té doby komentovala všechno, co jsem uviděla! Seznámila jsem se například s desetiletým hokejistou z Kolína, který byl dva roky v Číně a poprvé čínsky pozdravil kolínské náměstí a popřál nám všem hezký den! Několik dětí nám řeklo, jaké dostalo vysvědčení a jejich rodiče si koupili moji poslední knihu KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY. Kamarád Bob, který nám dal podpis, chtěl ode mě vzápětí půjčit padesát korun (to poprvé nebylo). Dala jsem mu dvacku (také ne poprvé) a on spokojeně odcházel. Kdyby nás někdo natáčel, je to jasné. Podepsal se a Fuchsová mu za podpis zaplatila. Známá kolínská figurka, muž, který má jednu nohu, chodí o berlích a je ve všech televizních reportážích o Kolíně, seděl spokojeně kousek ode mě, popíjel pivko, pozorně sledoval moje moderátorské vstupy, nadšeně mi tleskal a já si říkala, dostává pivo zadarmo, tak se snaží! Ale pak mi dal nádhernou svítící propisku a řekl, že mi fandí! Co tomu říkáš, kamaráde Bobe? Také se na náměstí prodával trdelník a řeknu vám, když jsem na něj přes mikrofon poprvé upozorňovala kolínské občany, musela jsem si secsakra dávat pozor, abych neřekla na začátku -p-! A kapela Brzdaři mi svým názvem dala také zabrat– slyšela jsem je totiž poprvé! Koho jsem ale okomentovala bravurně, byl kolínský starosta Jiří Buřič, který nás přišel poprvé na náměstí pozdravit a při tom si nechal změřit tlak, který Kolíňákům měřil jeden
z členů sdružení. „Právě si nechává měřit tlak náš pan starosta a podle vyjádření pana doktora, máme zdravého starostu! Přejeme mu, aby byl zdravý i nadále! Do podzimních voleb určitě,“ halekala jsem na celé náměstí, ale to už jsem uviděla svého kamaráda, bohéma Kima Houdka, který se chtěl nenápadně prosmýknout přes náměstí. „Kime, jestli se okamžitě nepřijdeš podepsat, tak prozradím celému náměstí naše intimnosti z roku 1968,“ varovala jsem ho poprvé v životě a Kim přišel a podepsal se. Možná poprvé…

Druhý den jsme se s dcerou Ritou pozvaly navzájem na oběd. Před vinárnou v ulici pod věžemi chrámu sv. Bartoloměje jsme si poprvé všimly cedule, že je tam nově otevřená zahrádka. „Pojď tam, já tam nikdy nebyla,“ navrhla jsem Ritě a za chvíli jsme seděly poprvé na půvabné zahrádce uprostřed města a obě jsme se shodly, že jsme se poprvé v Kolíně setkaly s dokonalým číšníkem, s rodinnou atmosférou, vynikajícím obědem a příjemnou šéfovou. A to jsme se ještě s Ritou dozvěděly, že dávají jídlo domů, pečou buchty a na zahrádce rožní v pátek a v sobotu pečená kolena! Takže tam v pátek jdeme poprvé s panem Fuchsem…