V sále Muzea v Bělé pod Bezdězem se v pondělí 9. ledna od 17 hodin uskuteční první beseda v novém roce, která zahájí další sérii přednášek, jež se v Muzeu ve Bělé pod Bezdězem pravidelně pořádají vždy druhé pondělí v měsíci.

Tématem přednášky Ing. Jiřího Čejky bude vývoj rockové hudby od svého počátku na konci 50. let až do poloviny 70. let.
Posluchači uslyší první skladbu od Beatles, která oficiálně odstartovala to, čemu se dnes říká rock nebo big-beat. Zazní nejen debutové nahrávky od Rolling Stones, Black Sabbath, Led Zeppelin, Pink Floyd a dalších, dnes už takřka zapomenutých, skupin a jednotlivců. Opomenuty nebudou ani ukázky české a maďarské rockové scény daného období.

Představí se tak různé styly jako hard rock, blues rock, art rock a techno. Názorně se rovněž projeví trend, při němž se rocková hudba stávala postupně složitější, nástrojově bohatší, až se nakonec v jakési spirále vrátila k jednoduchosti a přímočarosti prezentované punk rockem.

Posluchači se mohou těšit na podrobnosti ze zákulisí kapel a dozvědí se i o reakcích dobové hudební kritiky, stranou nezůstanou ani celosvětové politické problémy, které se promítaly do textů a hudby. Zmíněno bude i jisté soupeření, jež vládlo mezi anglickou a americkou rockovou scénou.

Jiří Čejka je milovníkem rockové hudby bezmála 50 let, první rockovou nahrávku si poslechl v roce 1966, jako žák v 7. třídě základní školy. Sám k tomu dodává: „Byl to vinylový singl od Rolling Stones se skladbou Satisfaction, který dostala moje teta od mých příbuzných z Německa. Tato hudba mne uchopila svou rytmikou a melodičností, nacházel jsem se i v textech, jako tisíce lidí mé generace. Později, při studiích na gymnáziu a vysoké škole, jsem uspořádal i pár diskoték a poslechových hudebních pořadů ve studentském klubu. Desky, magnetofonové nahrávky a další informace se pořizovaly různě. Něco jsem dostával od svých příbuzných z Německa a Rakouska, něco jsem získal výměnou s kamarády nebo na různých ilegálních burzách a také poslechem tehdy nepreferovaných hudebních stanic, jako bylo Radio Luxembourg, důvěrně nazývané Laxík.“

Přání pana Čejky je jasné: „Doufám, že se mi podaří v čase, vymezeném pro tuto přednášku, připravit účastníkům příjemný hudební zážitek, zástupce mladé generace zaujmout něčím z rockového pravěku a v těch starších alespoň vzbudit vzpomínky na jejich mládí.“