Na úvod pojďme zhodnotit vystoupení českého celku. Je pro vás vypadnutí ve čtvrtfinále zklamáním?
Potenciál našeho tým byl podle mne daleko větší a myslím, že v síle českého celku bylo hrát o medaile. Takže zklamání to pro mě je.
Hodně lidí ale říká, že maximálně páté místo je pro nás aktuálně stropem. S tím souhlasíte?
To si nemyslím. Víme, že Kanada s Ruskem jsou jinde než zbytek světa. Ale ty další týmy, mezi nimiž jsme i my, jsou podle mě za tou silnou dvojkou vyrovnané. Třeba Německo nemá žádná velká hokejová jména a Kanadu ve čtvrtfinále dokázalo potrápit.
Vy jste byl ve Francii přímo na zápase našich proti Finsku, který Češi otáčeli z 0:3 na 4:3. Takže asi dobrá volba zápasu?
Asi to byl nejlepší zápas našich na celém šampionátu. Na začátku jsme byli hodně zaskočení, když Finsko, které den před tím prohrálo s Francií, vedlo najednou 3:0, ale já jsem i za tohoto stavu věřil, že to naši dokážou otočit. Ten obrat pak byl ve velké euforii.
Jaká byla atmosféra zápasu? Mluvilo se hodně o tom, že Francie nebyla úplně šťastná volba pořadatele.
V hale byla atmosféra skvělá, ale převážně díky českým fanouškům, které jsme v dresech potkávali i ve městě. Někteří z Francouzů ani nevěděli, že se tam nějaké mistrovství koná. Navíc po městě ani žádná propagace nebyla, a to ani na bilboardech. Zrušené byly z bezpečnostních důvodů i fanzóny. Takže destinace určitě zajímavá, ale určitě byla povedenější mistrovství.
Co bezpečnost? O té se hodně před turnajem mluvilo?
U chodníků byly betonové zátarasy, aby tam nemohla vjet auta, a také u stadionu byl zvýšený počet policistů. Takže tam jsme se cítili bezpečně. A ve městě jsme žádná výraznější bezpečnostní opatření nezaznamenali. Kdyby člověk nevěděl, že se tam něco stalo, tak to ani nepozná. Bylo k vidění hodně policistů, ale to je v tak velkém městě asi normální.
Bylo na výjezdu něco negativního?
Nedokážu pochopit jednu věc. Proč někdo nosí na zápasy národního celku klubové symboly? K vidění bylo spoustu fanoušků v dresech a s šálami hlavně z Komety a Litvínova. Tohle mi hlava nebere, proč na takovou akci nejsou schopni obléci české dresy! Na druhou stranu se mi líbí názvy měst na vlajkách, to je dobrá reprezentace.
Pojďme ještě zmínit vaše další výjezdy. Co už jste stihl za letošní půlrok?
Stihli jsme toho už hodně. Kromě Paříže jsme byli v Miláně na fotbalovém derby – to byl neskutečný zážitek. Byli jsme na Bundeslize v Lipsku, na druhé v Drážďanech, kde jsme stihli i hokejové play-off. A pak klasika s fotbalem a hokejem Boleslavi.
A co ještě plánujete?
Už máme koupené lístky na mistrovství jednadvacítek, které je v Polsku. Jedeme na dva zápasy našich v základní skupině a přemýšlíme i o finále. S klukama jsme se bavili i o ploché dráze v Polsku, nejspíše na Spartu Wroclaw. A doufám, že získáme víc bodů než Teplice a pojedeme někam s Boleslaví na evropskou ligu.
Jak vůbec tipujete konec fotbalové ligy?
Získáme šest bodů!
Jak to vypadá s vaším kilometrovým rekordem?
Ten má hodnotu přes 28 tisíc kilometrů za sportem za rok a je z roku 2015. Vloni mi k jeho překonání chybělo asi sedm set kilometrů.
Letos tedy padne?
Zatím jsem si nedělal propočet, jak na tom zatím jsem, ale věřím, že padne.