Jeho dlouholetý kapitán František Pospíšil je dodnes hrdý, že byl u toho. „Vidět Jirku byl nevšední a můj nejsilnější zážitek. Byl to hrdina. Nám se potom jelo krásně domů do olympijské vesnice 
v Grenoblu," zavzpomínal výborný obránce s neodmyslitelným číslem sedm.

To se psal rok 1968 a odchovanec kladenského hokeje prožíval první ze svých čtyř olympiád. „Je to nejvíc, co vlastně může být. Schází se sportovci 
z celého světa a potkávají se všechny disciplíny. V tom je její kouzlo. Je to vrchol i sláva, je opravdovým svátkem sportu," řekl dvojnásobný držitel Zlaté hokejky z let 1971 a 1972.

Ač si domů přivezl z olympiád jako hráč dvě stříbrné a bronzovou medaili, stále cítí, že to mohlo být lepší. Třeba ve zmíněném roce jim těsně uteklo zlato. Potom před Sapporem měl zdravotní problémy, přesto do Japonska odjel, i když nebyl po prodělané mononukleóze v pořádku.

„Ani naše mužstvo nebylo 
v optimální pohodě. Bylo tam hodně chřipek a naše forma gradovala až později na mistrovství světa v Praze," připomněl první ze svých tří titulů světového šampiona.

V roce 1976 se českoslovenští hokejisté v Innsbrucku opět ucházeli o zlatou medaili. Pospíšil míní, že tehdy o ni přišli kvůli problematickému rozhodování utkání s tehdejším Sovětským svazem. „Nejen z mého pohledu, ale i těch, kdo to viděli na vlastní oči. Poslali nás do třech, a to nám ublížilo," tvrdí ještě po takřka čtyřiceti letech.

Aby se neopakovala chřipková epidemie ze Sappora, byli hráči preventivně očkováni. „Nevím, jak se to mohlo stát, ale ti, kteří se tomu vyhnuli, byli zdraví a ostatní opět onemocněli," smál se obránce, který dovedl Kladno jako kapitán 
v jeho neslavnější éře k čtyřem mistrovským titulům a pátý přidal jako trenér!

Když už byl přesvědčený, že jeho olympijská historie skončila, byl povolán k národnímu týmu jako trenér. V Calgary 1988 byl ale u propadáku v podobě šestého místa. Odborníci mínili, že příčinou byla zbytečně dlouhá aklimatizace.

Pospíšil však tvrdí, že na vině byla únava po náročné ligové soutěži, která se premiérově hrála způsobem play-off. „Shodou okolností hrály sedmizápasové finále Sparta s Košicemi. Obě mužstva měla v národním týmu hodně hráčů a jejich forma nebyla taková jako
v době nominace," mínila hokejová legenda, jež v dubnu oslaví sedmdesátiny!

„Dodnes, když bilancuji, tak jsem z toho trošku nešťastný," přiznal a připomněl cestu domů. „Fanoušci u nás nic nepromíjejí a my se vraceli doslova kanály. První na ráně jsou vždy trenéři, to chápu," dodal.

Ze Soči bude logicky v první řadě sledovat hokej, byť
o našich hráčích nemá takový přehled. „Pro mne to bude všechno nové, protože NHL nesleduji. Našim to musí klapnout na sto padesát procent," říká a dodává, že dalšími sporty, které si určitě nenechá ujít, jsou rychlobruslení, biatlon 
a skikros.