Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Před loňskou sezonou jste se vrátil do benáteckého týmu, tedy do klubu, ve kterém jste začínal svoji fotbalovou kariéru. Nastoupil jste své první amatérské angažmá. Jaký na vás udělal krajský přebor dojem?
Po ukončení působení v polském týmu Piast Gliwice mi volal předseda benáteckého oddílu pan Mařík a manažer pan Spousta, zda bych neměl zájem přijít do Benátek a pokusit se o postup do divize. Vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou a asi po čtrnácti dnech jsme si nakonec plácli. Rozhodně to pro mě byl trochu skok dolů, avšak Středočeský přebor je jedním z nejkvalitnějších krajských přeborů v České republice. Nachází se okolo Prahy, takže do něj proudí množství bývalých profesionálních fotbalistů. Týmy jsou navíc často doplněny o mladé kluky, kteří dodávají hře potřebnou rychlost a techniku.

Měl jste vloni ambice hrát ještě na vyšší úrovni?
Pochopitelně jsem chtěl hrát co nejvýše, avšak zřejmě kvůli tomu, že jsem poslední tři roky působil v Polsku, tak se na mě asi trochu zapomnělo. Zprvu jsem chtěl zůstat na Moravě, kde jsem oslovil několik klubů, avšak nebylo to podle mých představ.

Benátecký klub je řazen k jednomu z nejzabezpečenějších ve středočeském krajském přeboru. Sdílíte názor, že podmínky v tomto oddíle byly nesrovnatelné s ostatními kluby v páté nejvyšší soutěži?
Dovoluji si říci, že na benáteckém areálu by se klidně mohla hrát třetí liga. Pokud by se zde ještě dodělaly nějaké úpravy, dala by se tu hrát i druhá liga. V uplynulé sezoně jsem měl možnost poznat patnáct stadionů a některé opravdu stály za to. Můžeme být jenom rádi, že v Benátkách nad Jizerou je vedení, které dokáže sehnat peníze a stále nějakým způsobem areál vylepšovat.

Postup do divize se nakonec v Benátkách podařil vybojovat. Jak moc bylo těžké se umístit mezi postupujícími týmy?
Přesně před rokem jsme si se spoluhráči sedli a řekli si, že chceme postoupit. Byl to prostě náš cíl, za kterým jsme od začátku šli. Samozřejmě, že některé zápasy byly těžké a nedopadly podle našich představ. Za výkony na podzim i na jaře jsme si postoupit zasloužili.

Kolikrát se vám ve vaší dlouhé profesionální kariéře podařilo postoupit o patro výše?
Nyní to bylo teprve podruhé. Poprvé to bylo v Polsku před dvěma roky do tamní nejvyšší soutěže.

Trošku jste to už nakousl, na jaře se nepodařily zápasy s Ovčáry a Libiší, tedy s týmy, které byly na čele tabulky stejně jako benátecký tým. Kde hledat příčiny těchto porážek?
Ovčárští nás v sezoně dvakrát porazili. Nad Libiší jsme doma na podzim 1:0 vyhráli. Myslím si, že tato výhra byla zcela zasloužená. Můj názor je, že jsme na jaře jeli do Libiše s pocitem uspokojení. Měli jsme sedmibodový náskok a zřejmě si mysleli, že se nám nemůže nic stát. Brzy jsme dostali branku ze standardní situace. Celkově celý zápas se nevyvíjel podle našich představ.

Ve čtvrté nejvyšší soutěži vás ale čeká podobných zápasů daleko víc. Co se musí proto zlepšit?
Nemyslím si, že bychom se museli nějak měnit. Náš tým je velmi dobrý, navíc jsme posílili o tři kvalitní hráče. Několikrát jsme se přesvědčili, že i těžké zápasy dokážeme zvládnout. V zimní přípravě jsme pravidelně poráželi divizní protivníky. Nyní jsme sehráli vyrovnaný zápas s účastníkem třetí ligy. Trošku nám chybí klid v zakončení, avšak v posledních dvou zápasech proti Přední Kopanině a Litoli jsme vstřelili deset gólů, což je příjemné.

Ovšem proti mladoboleslavské juniorce se Benátkám už tak nedařilo.
Je potřeba zdůraznit, že Mladá Boleslav byla v trochu jiné fázi přípravy než náš tým. Navíc byla posílena o hráče z prvního mužstva. Kupříkladu Vukadinovič, jenž nám dal dva góly, tak zanedlouho hrál za áčko v základní sestavě. Samozřejmě tito mladí kluci jsou zcela někde jinde. Můžeme být rádi, že proti podobnému týmu nehrajeme třicet zápasů.

Od nastávající sezony budou Benátečtí úzce spolupracovat s Mladou Boleslaví. Vidíte v této kooperaci výhodu?
Co jsem zaslechl, tak prvoligový tým musí mít farmu. Přínosné by to mělo být pro Benátky v případě, když nastane situace, že budou na chvostu divizní tabulky. Jsem ale přesvědčen, že se nás sestupové starosti týkat nebudou.

Zejména ze své ligové kariéry jste byl známý jako hráč, který vyznává ostřejší pojetí hry. V loňské sezoně jste však obdržel pouze čtyři žluté karty. Změnil jste s věkem nějak svoji hru či na vás byli rozhodčí mírnější?
Do skluzu už tak často nechodím, ale uvidíme v divizi…

Právě v divizi se žluté karty nepočítají. Můžeme mluvit o výhodě?
Můj názor je, že je to výhodné pro všechny týmy, jelikož nemají tak široké kádry a každý karetní trest je znát. Pokud jim vypadnou dva hráči ze základní jedenáctky, určitě je to znát.

Počínaje letošní sezonou se budeme muset vypořádat s novinkou, kdy při nerozhodném stavu budou následovat pokutové kopy. Vítáte tuto inovaci?
Už je to vyzkoušené, protože v některých krajských přeborech se penalty při nerozhodném stavu již kopaly. Četl jsem ohlasy, že pro diváka je to zpestření závěru utkání. Za náš tým mohu říci, že každý bod se počítá. Dva body ze zápasu určitě bereme.

Na úvod zajíždíte na půdu týmu Pěnčín – Turnov, poté vás v domácím prostředí čeká Dobrovice. Los tedy příliš milosrdný nebyl. Co byste řekl k úvodu divizní soutěže?
Benátecké mužstvo se po jedenasedmdesáti letech dostalo do divize. Do zápasů půjdeme na sto procent. Budeme si je chtít užít, ale určitě také získat co nejvíce bodů. Víme, že to bude těžké.

V benáteckém oddíle nepůsobíte jen jako hráč. V loňské sezoně jste trénoval rezervu. Bylo to vaše první trenérské angažmá. Bavilo vás koučovat seniorské mužstvo z lavičky?
Hrozně se mi to líbilo, byla to pro mě nová zkušenost.

Vlastníte nějakou trenérskou licenci?
Mám licenci B. Do budoucna bych možná chtěl pomýšlet v trenéřině ještě výše, avšak vše je otázkou času. Lákalo by mě to. S oblibou říkám, že lidé, kteří pracují v jednom oboru dvacet let, by měli být odborníky. Asi to není pravidlo u každého, ale ve velké míře by to tak mělo být. Fotbal hraji právě dvacet let. Říkám si, že bych mu měl trochu rozumět a proč bych své zkušenosti nemohl přenést na mladší generaci.

Nyní vám byly svěřeny týmy starších žáků a dorostu. Jak vnímáte trenérské angažmá u mládežnických celků?
Koučuji je teprve chvíli, ale musím říci, že kluci jsou perfektní, poslouchají, jsou pracovití, snaží se. Chci, aby fotbal mé svěřence bavil, aby z něj měli radost a byli spokojení s tím, co se na tréninku děje a třeba, aby se o tom doma bavili s rodiči. Nechci klukům fotbal znechucovat.

Pocházíte z fotbalové rodiny, kde kopanou hrají oba bratři. Ve vašich stopách by mohla jít vaše dcera i syn. Myslíte, že oni také mohou jít v otcových šlépějích a dotáhnout to do první ligy?
Na tohle je velice těžké odpovědět, protože je před nimi ještě obrovský kus práce. Od každého z bráchů si mé děti něco vzaly. Třeba od bratra Josefa má dcera zdědila klid, od Petra si zase syn vzal schopnost střílet branky. Ode mě asi nemají nic (smích). Jako táta bych byl rád, aby jim práce byla koníčkem a třeba i díky fotbalu procestovaly kus Evropy.

ONDŘEJ NEJEDLO